Fulltextové hledání

Primárnym cieľom zdravotnej starostlivosti o pacientov s bolesťami hlavy je zlepšenie kvality života. Vyžaduje to uznanie bolesti hlavy ako ochorenia, zlepšenie zdravotnej starostlivosti a zabezpečenie jej ľahkej dostupnosti. Tieto podmienky je možné dosiahnuť vhodnou organizáciou zdravotníckeho systému a zvýšením efektivity. Organizačný model starostlivosti odporúčaný konsenzom European Headache Federation a Lifting The Burden: the Global Campaign against Headache je vhodný pre väčšinu európskych krajín. Zdravotnícke služby sú ale v krajinách rôzne štruktúrované. V článku predkladáme rozdiely v organizácii zdravotnej starostlivosti o pacientov s migrénou v Slovenskej a Českej republike.

Léčebny dlouhodobě nemocných jsou typem zdravotnického zařízení, které je definováno nejen legislativou, ale především specifickými léčebnými postupy. Diagnostické možnosti jsou limitované a na léčebný tým jsou kladeny především nároky na zkušenost a komplexní znalosti mnoha lékařských oborů. Měření výdeje tekutin, posouzení jejího vzhledu, změny objemu a charakteru v čase u polymorbidních nemocných s polypragmazií je jeden z mála postupů, jehož data mohou mít lékaři následné péče k dispozici. Vedle skupiny nemocných s patologií ledvin neschopných objektivizovat výdej tekutin jinak, je indikací přechodného zavedení permanentního močového katétru snaha zabránit infikování proleženin nebo intertriga, léčba infekcí vyžadující derivaci dolních močových cest, imobilita nemocných s anatomickou nebo funkční patologií dolních močových cest bránící fyziologické evakuaci močového měchýře, včetně poruch vědomí. Imperativní indikací je retence moče pro subvezikální obstrukci. Každá jiná indikace je mimo evropská i severoamerická doporučení, neboť na jakýkoliv způsob zevní derivace moče je nahlíženo jako na instrumentaci s významným rizikovým potenciálem vzniku infekce močových cest dominantně nemocničními multirezistentními bakteriálními kmeny (Catheter­‑Associated Urinary Tract Infection – CAUTI). Při fyziologických změnách imunity u seniorů, násobené přítomností mnoha život ohrožujících diagnóz, jsou CAUTI u 40 % zemřelých v přímé příčinné souvislosti. Přes lege artis indikace se počet nemocných s trvalou derivací dolních močových cest permanentním močovým katétrem na českých pracovištích následné péče jeví výrazně vyšší, než tomu je v zahraničí na srovnatelných pracovištích. Hodnotitelná data z České republiky však chybí. Problematika nezbytnosti zavedení permanentního močového katétru, profit nemocných s permanentním močovým katétrem je důležitou otázkou, kterou si musíme, nejen v následné dlouhodobé péči, pokládat.

Závrať a porucha rovnováhy patří mezi časté stížnosti pacientů na akutních ambulancích. Až 15 % z nich je potenciálně v ohrožení života, zejména na podkladě kardio/cerebro-vaskulárních příhod. Použití zobrazovacích metod je hojně využíváno, nicméně jejich výtěžnost v akutní fázi je nízká. CT mozku u pacientů se symptomatikou ze zadního povodí prokazuje akutní ischemii jen v několika procentech případů, přesnější MRI je v prvních 48 hodinách zatížena falešně negativními výsledky až ve 20 % případů. Pečlivý odběr anamnézy a provedení základního vestibulárního vyšetření (protokol HINTS+, STANDING) vede ke spolehlivému odlišení centrální a periferní etiologie. Provádění polohových manévrů patří mezi základní vyšetřovací postupy nejen u pacientů s epizodickým polohově vázaným vertigem.

Myokarditida představuje zánětlivé onemocnění srdečního svalu, které může mít infekční (nejčastěji virový) i neinfekční původ, včetně autoimunitních či toxických příčin. Onemocnění se vyznačuje širokým spektrem klinických projevů - od subklinického průběhu až po fulminantní formy končící akutním srdečním selháním nebo náhlou srdeční smrtí. Diagnostika vyžaduje komplexní přístup zahrnující anamnézu, laboratorní testy, zobrazovací metody a v některých případech i endomyokardiální biopsii. Léčba závisí na závažnosti průběhu a kromě symptomatické terapie a léčby srdečního selhání může zahrnovat i cílenou imunosupresi nebo antivirovou léčbu. Tento text nabízí přehled současných poznatků o etiologii, diagnostice a léčbě myokarditidy. Poukazuje na rizikové faktory v anamnéze pacienta, symptomy, se kterými pacienti často přichází k praktickému lékaři, a vyšetřovací metody, které jsou dostupné i v ambulanci praktického lékaře. Doplňující klinická kazuistika mladého pacienta s dechovými potížemi vyzdvihuje, proč je potřebné na toto onemocnění pomýšlet a pacienta referovat k došetření na odborné pracoviště.

Mikrobiom střeva hraje klíčovou roli v dlouhodobém fyzickém i psychickém zdraví člověka. Jeho vhodné složení během počáteční kolonizace gastrointestinálního traktu novorozenců s dostatečným zastoupením taxonů s komenzálním či probiotickým potenciálem je zásadní pro obranu před infekcemi a správný vývoj imunitního systému. Enterobakterie tvoří nedílnou součást střevní mikrobioty a mají klíčovou úlohu v počáteční kolonizaci střeva novorozence. Zároveň se jedná o potenciální patogeny, které mohou způsobovat závažné infekce. V článku jsou popsány funkce enterobakterií v mikrobiotě kojenců, rizika spojená s jejich nadměrnou přítomností a strategie prevence infekcí. Dále jsou diskutovány faktory ovlivňující formování mikrobioty u dětí, včetně způsobu porodu a vlivu antibiotik. Výzkumy ukazují, že podpora přirozeného porodu, kojení a použití probiotik mohou pozitivně ovlivnit střevní mikrobiotu a eliminovat potenciální rizika spojená s enterobakteriemi. Článek poskytuje přehled současných poznatků o enterobakteriích v mikrobiotě kojenců a zdůrazňuje potřebu dalšího výzkumu a sdílení nových poznatků v klinické praxi, aby byl zajištěn zdravý vývoj dětí.

S rýchlo starnúcou globálnou populáciou a príchodom vysokoúčinnej ochorenie modifikujúcej liečby (DMT) roztrúsenej sklerózy (RS) sa zmenila epidemiológia RS. V súčasnosti sú najpočetnejšou skupinou pacienti vo veku 55-65 rokov. Zmeny v patofyziológii RS sú závislé od veku. Po 50. roku života zlyhávajú reparačné procesy v CNS, narastá miera oxidačného stresu, fenotyp imunitného systému sa mení na prozápalový. Všetky tieto zmeny prispievajú k akcelerovanému nárastu neurologického zneschopnenia. V dôsledku modifikácie imunitného systému vplyvom starnutia môže klesať účinnosť DMT, pričom riziko nežiaducich účinkov narastá. Selektívna imunorekonštitučná liečba kladribínom s preukázanou účinnosťou a priaznivým bezpečnostným profilom u pacientov po 55. roku života je optimálnou alternatívou manažmentu starších pacientov s RS.

Dlouhodobě působící injekční antipsychotika druhé generace postupně doplňují portfolio přípravků k léčbě schizofrenie. První preparát (risperidon mikrosféry) byl schválen FDA už v roce 2003, poslední (aripiprazol monohydrát 1× za 2 měsíce) až v loňském roce. Výhodou oproti první generaci je zejména lepší snášenlivost, ale i možnost ovlivnění afektivních a dalších příznaků. Nově pak jsou dostupné i preparáty s delším intervalem aplikací (2 nebo 3 měsíce). LAI antipsychotika 2. generace mají lépe definované farmakokinetické profily a většinou nevyžadují p. o. suplementaci, což posouvá možnosti jejich použití do časnějších fází léčby psychotických epizod. V současné době je v ČR k dispozici celkem 6 preparátů, které se vzájemně liší technologií výroby LAI formy. Článek shrnuje farmakokinetická specifika jednotlivých preparátů.

Tato studie referuje o experimentální aplikaci Olomouckého testu figurální fluence (OTFF), který se zaměřuje zejména na diagnostiku exekutivních
funkcí (EF) u pacientů s Parkinsonovou chorobou. Test jsme administrovali jako součást testové baterie u výzkumného vzorku
30 pacientů. Do souboru byli zahrnuti jedinci s idiopatickou Parkinsonovou nemocí G20 (n = 17) a s diagnózou sekundárního parkinsonismu
G21 (n = 13). Testovou baterii tvořila Grafomotorická zkouška o dvou úrovních (GFMZ1 a GFMZ2), Rey-Osterriethova komplexní figura
(RCFT), Test verbální fluence (NKP), Test kategoriální fluence, OTFF a Beckova sebeposuzovací škála (BDI-II). Na základě dosavadní literatury
a uskutečněných výzkumů týkajících se daného tématu jsme předpokládali, že zhoršená motorika pacientů negativně ovlivní výkony OTFF.
Nejprve jsme porovnali výsledky s dosavadními známými charakteristikami výkonu v OTFF u neklinické populace (n = 146) a následně jsme
se zaměřili na zkoumání vlivu grafomotorických schopností na výkon v OTFF u naší klinické skupiny. Korelační analýza prokázala statisticky
signifikantní negativní souvislost mezi časem GFMZ a celkovým výkonem (CV) OTFF (CV a GFMZ1 = -0,43; CV a GFMZ2 = -0,46) a mezi časem
GFMZ1 a celkovým počtem figur (CP; r = -0,40). Dále se projevily statisticky signifikantní korelace mezi CV a ostatními testovými metodami.
Vliv depresivní symptomatiky na výkony jednotlivých testů se nepotvrdil, stejně tak se neprokázal rozdíl ve výkonech mezi skupinou G20
a G21. Z výsledků vyplývá, že zhoršená kvalita grafomotorických schopností do určité míry negativně ovlivňuje kvantitativní výkon OTFF, avšak jeví se jako užitečný doplňkový nástroj při kvalitativní analýze exekutivních funkcí. Mezi limity studie patří malý výzkumný vzorek
a jeho heterogenita a příležitostný výběr participantů.

Roboticky asistovaná radikální prostatektomie je standardní metodou léčby lokalizovaného karcinomu prostaty. Přesto zůstávají pozdní funkční komplikace jako stresová inkontinence moči, erektilní dysfunkce a striktury hrdla močového měchýře zásadními faktory ovlivňujícími kvalitu života pacientů. Tento článek se zabývá možnostmi prevence těchto komplikací prostřednictvím optimalizace chirurgických technik a individualizované rehabilitační péče. Důraz je kladen na šetrné operační postupy, zachování klíčových anatomických struktur a důslednou pooperační péči a fyzioterapii. Výsledky studií ukazují, že kombinace těchto přístupů může významně přispět ke zlepšení pooperačních výsledků a urychlit návrat pacientů k běžnému životu. Komplexní přístup zahrnující precizní chirurgické metody, systematickou rehabilitaci a edukaci pacientů je nezbytný pro minimalizaci nežádoucích účinků a maximalizaci kvality života po operaci.

Betablokátory (BB) jsou dlouhodobě základním kamenem léčby akutního koronárního syndromu (AKS). S rozvojem reperfuzní terapie a moderní farmakoterapie se však role betablokátorů, zejména u pacientů s normální ejekční frakcí levé komory (LVEF), stává předmětem odborné diskuze. Tento přehled shrnuje základní vlastnosti a roli betablokátorů v léčbě akutního koronárního syndromu, aktuální doporučené postupy a klíčové randomizované studie a nabízí pragmatický rámec pro současnou indikaci a délku terapie betablokátory napříč spektrem AKS.

Chronické onemocnění ledvin významně ovlivňuje farmakokinetiku řady neurologických léčiv, což vyžaduje pečlivé úpravy dávkování. V důsledku snížené renální clearance dochází u léčiv vylučovaných ledvinami k prodloužení biologického poločasu a jejich kumulaci, což zvyšuje riziko toxicity nebo způsobuje opožděný nástup terapeutického účinku. Hypoalbuminemie vede ke zvýšení volné frakce léčiv vázaných na plazmatické bílkoviny, což dále komplikuje přesnou interpretaci terapeutických hladin, jak je demonstrováno na příkladu kyseliny valproové. Článek se věnuje vlivu zhoršených renálních funkcí a extrakorporálních eliminačních metod na renálně eliminovaná neurologická léčiva. Prezentované kazuistiky ukazují klinické důsledky nesprávně upravených dávek léčiv, včetně závažných nežádoucích účinků.

Předložená kazuistika popisuje případ pacientky s metastazujícím maligním melanomem anorekta. Vzhledem k synchronní generalizaci do lymfatických uzlin a plic, a tedy nemožnosti kurativního chirurgického či radioterapeutického řešení, byla pacientka léčena několika liniemi systémové léčby. V souladu s doporučenými postupy a též pro BRAF negativitu melanomu byla v 1. linii léčby indikována kombinovaná imunoterapie ipilimumabem a nivolumabem. Následně pro opakované progrese onemocnění absolvovala pacientka ještě dvě linie konvenční chemoterapie a poté s ohledem na metastatický rozsev do mozku ještě 3 cykly léčby temozolomidem. Mozkové metastázy byly ošetřeny Leksellovým gama nožem (LGN), později byla pro další progresi využita možnost paliativního celomozkového ozáření (WBRT - whole brain radiotherapy). V závěru života pacientka podstoupila paliativní radioterapii primárního ložiska anorekta s cílem ulevit od obtěžujících symptomů. Dále využívala ambulance hojení ran a podpůrnou péči paliativní kliniky, později domácího hospicu. Pacientka zemřela 33 měsíců od stanovení diagnózy metastazujícího melanomu a 12 měsíců od zjištění mozkových metastáz.

Benigní paroxyzmální polohové vertigo (BPPV) je nejčastější vestibulární poruchou, přičemž její výskyt výrazně stoupá s věkem. U seniorů se BPPV často projevuje odlišně než u mladších pacientů - místo typické polohové závrati dominuje spíše pocit nejistoty a posturální instability, což často vede k chybné diagnostice a opožděné léčbě. Základem léčby jsou repoziční manévry, které mají při správném provedení úspěšnost až 80 %, ale u seniorů je často nutné je modifikovat kvůli přidruženým omezením a počítat s výskytem reziduální instability. V praxi je hlavním problémem nedostatečná implementace diagnostických a léčebných postupů, kdy pouze třetina pacientů podstoupí diagnostické manévry a dostane adekvátní léčbu. Pro úspěšnou léčbu je klíčová včasná diagnostika a provedení repozičních manévrů. U pacientů s reziduální instabilitou indikujeme následnou rehabilitaci, která by měla probíhat po dobu 4-6 týdnů.

Tato kazuistika poukazuje na kardiovaskulární rizika spojená s užíváním anabolických androgenních steroidů (AAS) na konkrétním případu dříve zdravého muže, bez známých rizikových faktorů ischemické choroby srdeční (ICHS). V důsledku dlouhodobého užívání AAS došlo k rozvoji srdečního selhání s redukovanou ejekční frakcí (HFrEF) na podkladě ICHS, komplikovaného opakovanými arytmiemi a vyžadujícího implantaci přístroje pro resynchronizační léčbu s defibrilátorem (CRT-D). Případ zdůrazňuje význam časné detekce rizikového chování, potřebu mezioborového přístupu a edukace cílové populace.

Defekty pánevního dna u žen jsou velmi rozšířeným problémem. Odhaduje se, že až 11 % žen potřebuje řešit nějakou formu prolapsu pánevních orgánů (POP, Pelvic Organ Prolapse). Jen stěží lze předpokládat, že se bude tento statistický údaj výrazněji měnit. Operační postupy stále procházejí zákonitým vývojem. V minulosti prováděné samostatné kolporafie v dnešní době již nejsou aktuální a kolpokleiza je indikována výjimečně. Významný počet neuspokojivých výsledků po klasických operacích byl příčinou hledání nových chirurgických technologií v této oblasti. Prevalence reoperací v zemích, kde probíhají relevantní klinické studie, je vysoká. Olsen a kol. ve své studii uvádí 29,2% výskyt recidiv, Whiteside v prospektivní studii prezentuje dokonce 58 % recidiv po vaginálních operacích pro POP (1, 2). Zavedení síťkových implantátů do operativy pánevních prolapsů znamenalo zásadní zvrat v této problematice. Síťkové implantáty začaly být užívány při operacích pánevních prolapsů po dobrých zkušenostech se síťkami při řešení břišních kýl a také po přelomových zkušenostech při řešení stresové inkontinence (SI) implantacemi tahuprostých suburetrálních pásek. Přinesly do operativy POP jeden zásadní prvek - schopnost přemostit i velké plošné defekty pojivové tkáně vzniklé porodním traumatem nebo pánevní operací. Jejich použití při operaci POP je však daleko náročnější než při operacích břišních kýl, protože POP je specifickou kýlou v dynamicky náročném prostoru. Při těchto operacích zasahujeme do velmi citlivých funkcí, jakými jsou močení, defekace a sexuální funkce. Jejich zavedení do chirurgické praxe lze jednoznačně považovat za pokrok, přesto že klinické výsledky při jejich používání byly někdy rozpačité. Především se objevily zcela nové typy komplikací, s jejichž řešením nebyly žádné zkušenosti. Přes řadu komplikací při zavádění pánevních implantátů vývoj dosáhl takové úrovně, kdy lze dosahovat prakticky anatomických rekonstrukcí pánevního dna s vynikajícími funkčními výsledky. Pánevní implantáty lze zavádět transvaginálně nebo transabdominálně. U transabdominálního přístupu je aktuální miniinvazivní laparoskopická nebo roboticky asistovaná technologie implantace. Kvalitní rekonstrukci pánevního dna bez použití síťkových implantátů v současné době není možné provést.

Klinická diagnostika neurodegenerativních onemocnění je u vzácnějších forem s polymorfním klinickým obrazem mnohdy obtížná a neuropatologické vyšetření může přinést překvapení. V případě naší kazuistiky jsme zachytili pacienta v preterminálním stadiu onemocnění, jehož průběh zpočátku imitoval akutní kmenovou cévní mozkovou příhodu, dále hypoaktivní delirium a posléze byla zvažována frontotemporální lobární degenerace (FTLD). Post mortem neuropatologickým a imunohistochemickým vyšetřením bylo prokázáno kombinované toxometabolické a vaskulární postižení (chronická Wernickeova encefalopatie a angiosklerotická encefalopatie) na pozadí konkomitantního neurodegenerativního onemocnění s depozity tau proteinu (FTLD-tau). Naše kazuistika dokumentuje důležitost neuropatologické verifikace diagnóz neurodegenerativních onemocnění, zejména při neobvyklém průběhu a atypické klinické manifestaci.

Poskytovatelé zdravotních služeb se v souvislosti s výkonem své profese mohou setkávat s osobami, které jsou v pozici obětí a někdy i pachatelů trestné činnosti. Tento příspěvek se zabývá oprávněními a povinnostmi poskytovatelů zdravotních služeb ve vztahu k pacientovi, ať už v pozici oběti trestného činů či pachatele. Pozornost je rovněž věnována možnostem ochrany zdravotnických pracovníků před ohrožením pocházejícím ze strany pacienta. Včasné odhalení a identifikace viktimizace pacienta je nesnadným úkolem, zvláště jedná-li se o zvlášť zranitelnou oběť, oběť velmi zraňujícího (citlivého) trestného činu. V této souvislosti proto také odkazujeme na problematiku domácího násilí, syndromu CAN a uvádíme některé dostupné metodiky.

Přednášela MUDr. Andrea Müllerová - Klinika plicních nemocí a TBC, LF UP a FN Olomouc.
První konjugát monoklonální protilátky s léčivem schválený v léčbě karcinomu plic - trastuzumab deruxtecan (T-DXd) - prokázal svou účinnost a bezpečnost ve studii fáze II DESTINY-Lung02. S jejím designem a výsledky seznámila účastníky VII. kongresu ČPFS a XXXII. moravskoslezských pneumologických dnů, které proběhly v září 2024 v Ostravě, MUDr. Müllerová. V této studii byla u pacientů s předléčeným metastatickým NSCLC s mutací HER2 zjištěna srovnatelná protinádorová aktivita T-DXd jako v předchozí studii DESTINY-Lung01, ovšem díky nižší dávce 5,4 mg/kg byla léčba spojena s nižším výskytem nežádoucích účinků, zejm. pneumonitidy, která představovala častou komplikaci při dávce 6,4 mg/kg. Podíl léčebných odpovědí dosáhl s nižší dávkou T-DXd 49 %, podíl pacientů s kontrolou onemocnění 93 %. Medián délky trvání léčebné odpovědi byl 16,8 měsíce. Na závěr prezentovala MUDr. Müllerová kazuistiku 71letého muže, u něhož byl T-DXd nasazen po 30 cyklech léčby cisplatinou, pemetrexedem a pembrolizumabem, když byla zjištěna asymptomatická mozková metastáza. Léčba T-DXd probíhá již 9 měsíců, pacient je bez nežádoucích účinků a onemocnění bez progrese.

Cíl: Cílem tohoto přehledového článku je popsat základní charakteristiky a účinnost internetové psychoedukace a psychoterapie u obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD). Zaměřujeme se na různé formy internetové terapie, včetně kognitivně-behaviorální terapie (KBT), terapie přijetí a odhodlání (ACT) a mindfulness. Metody: Pro tento přehled byly vybrány relevantní studie publikované v letech 2010 až 2024. Byly zahrnuty randomizované kontrolované studie, metaanalýzy a systematické přehledy, které sledovaly účinnost internetové psychoedukace a psychoterapie u pacientů s OCD. Data byla analyzována s ohledem na účinnost, dostupnost a nákladovou efektivitu těchto intervencí. Výsledky: Výsledky ukazují, že online psychoedukace a psychoterapie jsou účinné při snižování symptomů OCD. KBT vedená terapeutem on-line vykazuje srovnatelnou účinnost s tradiční psychoterapií tváří v tvář. Digitální intervence navíc zvyšují přístup k léčbě pro pacienty, kteří by je jinak neměli možnost podstoupit kvůli geografickým nebo finančním bariérám. Studie také naznačují, že tato forma péče může být nákladově efektivní a vést k dlouhodobému zlepšení příznaků. Závěr: On-line psychoedukace a psychoterapie představují slibnou alternativu k tradičním formám psychoterapie u OCD. Tyto metody zvyšují dostupnost péče, ale také poskytují účinnou a nákladově efektivní možnost pro pacienty s OCD. Další výzkum by měl být zaměřen na identifikaci prediktorů úspěšnosti digitálních programů a na dlouhodobé sledování účinnosti těchto intervencí.

Srdeční selhání je časté onemocnění se závažnou prognózou. Léčba je vždy komplexní a zahrnuje farmakologické i nefarmakologické postupy.  Betablokátory (BB) jsou jedním ze základních pilířů léčby chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF). V doporučených postupech jsou v této indikaci uvedeny bisoprolol, carvedilol, metoprolol sukcinát a nebivolol. Léčba betablokátory se zahajuje u stabilních, euvolemických pacientů, a to obvykle nízkou dávkou s postupnou uptitrací. Jediný důvod pro nepodávání betablokátorů u těchto pacientů jsou kontraindikace. U srdečního selhání s mírně sníženou ejekční frakcí (HFmrEF) mohou být BB zváženy na základě metaanalýz z velkých studií, pro podávání betablokátorů u pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF) zatím nemáme dostatek důkazů.  U nemocných s akutním srdečním selháním může podávání betablokátorů pomoci především u stavů spojených s výraznější tachykardií. Pozornost je třeba věnovat pacientům s akutní dekompenzací, kteří již léčeni betablokátory byli. Zde se snažíme v léčbě betablokátory pokračovat, pokud je nutné jejich vysazení, zavádíme je zpět do medikace ihned po stabilizaci.

Subakutní kombinovaná degenerace míchy vzniká při deficienci vitaminu B₁₂ a patří do diferenciální diagnostiky míšních lézí. Kromě postižení míšních provazců se mohou u hypovitaminózy B₁₂ vyskytnout také léze periferních nervů, optických nervů a mozku. Dále se deficience vitaminu B₁₂ může manifestovat hematologickými a gastrointestinálními poruchami. Vzhledem k nálezu na MR míchy do diferenciální diagnostiky patří i demyelinizační onemocnění, včetně neuromyelitis optica a onemocnění jejího širšího spektra (NMOSD). Při míšních lézích je nutné provést pečlivou diagnostickou rozvahu a doplnit četná paraklinická vyšetření. Formou kazuistiky popisujeme těžkou variantu subakutní kombinované degenerace míšní u mladého pacienta bez rizikové anamnézy.

Zpracováno na základě přednášky doc. MUDr. Dalibora Musila Ph.D. Interní kardiologická klinika FN Ostrava LF OU
Vedle dobře známé etiologie chronického žilního onemocnění (CHŽO), kterou je degenerace žilní stěny a chlopní projevující se primárními varixy, může být toto onemocnění vyvoláno sekundárně jinou poruchou. Příčiny sekundárního CHŽO rozdělujeme na intravenózní, kam spadá posttrombotický syndrom po hluboké žilní trombóze, a extravenózní. Ty se dále dělí na lokální, kam patří porucha pohyblivosti dolní končetiny v důsledku onemocnění kloubů, svalů nebo neurologického onemocnění, a na celkové, kam řadíme plicní hypertenzi, abdominální obezitu s poruchou thorako-abdominální pumpy a uzávěr např. pánevních žil navozující změny tlakového gradientu mezi pravou komorou a dolními končetinami (DK). Společným jmenovatelem je selhání žilně-svalové pumpy nebo celková porucha žilní hemodynamiky s rozvojem ambulantní žilní hypertenze. V terapii sekundárního CHŽO se stejně jako u primární CHŽO uplatňuje konzervativní léčba, ale důležitá je terapie primárního onemocnění, což vyžaduje multidisciplinární přístup. Venofarmaka a kompresní léčba prokázala zmírnění obtíží i u pacientů se sekundární CHŽO. Jsou účinná u všech symptomatických stadií CHŽO, přičemž nejvyšší sílu důkazů má mikronizovaná purifikovaná flavonoidní frakce, která je také jako jediné venofarmakum indikována i k léčbě bércových vředů žilní etiologie v kombinaci s kompresí a lokální léčbou.

Přímo působící perorální antikoagulancia (DOAC) - dabigatran-etexilát, rivaroxaban, apixaban a edoxaban - mají řadu klinicky významných farmakokinetických lékových interakcí, přičemž mezi jednotlivými léky existují mnohdy značné rozdíly závažnosti těchto interakcí. Klíčovou roli hrají metabolické a transportní procesy, zejména metabolizace cestou CYP3A4 a CYP2J2 a transport cestou P-glykoproteinu a možná i BCRP. Inhibitory a induktory těchto enzymů a transportních systémů mohou měnit expozici DOAC, a tím i riziko krvácení, respektive riziko snížení účinnosti až selhání terapie. Znalost těchto lékových interakcí je klíčová pro optimalizaci terapie a prevenci komplikací. Podcenění nebo naopak přeceňování dopadů těchto lékových interakcí může negativně ovlivnit bezpečnost a účinnost terapie.

Obezita a metabolická onemocnění jsou globální výzvou, která vyžaduje inovativní terapeutické přístupy. Retatrutid (LY3437943) je nová farmakoterapeutická možnost, která kombinuje agonistický účinek na receptory GLP-1, GIP a glukagonu, čímž nabízí komplexní přístup k léčbě obezity, diabetu mellitu 2. typu a metabolických onemocnění jater (MASLD). Jeho mechanismus účinku spočívá v regulaci chuti k jídlu, zpomalení vyprazdňování žaludku, podpoře sekrece inzulinu a zlepšení energetického metabolismu. Výsledky klinické studie TRIUMPH prokazují významné snížení tělesné hmotnosti (až o 24,2 % po 48 týdnech léčby) a zlepšení metabolických parametrů. Současně byla potvrzena jeho účinnost na snížení obsahu tuku v játrech a potenciální renoprotektivní efekt. Přestože je retatrutid slibnou terapeutickou inovací, jeho bezpečnostní profil a dlouhodobé účinky vyžadují další výzkum.

Tetování, kdysi omezené na malé kulturní skupiny, proniklo do běžné společnosti a transformovalo se ze symbolů odlišení a vzpoury na formy osobního vyjádření. I když je jejich umělecký a kulturní význam nepopiratelný, je zásadní zkoumat tetování z lékařského hlediska, porozumět jeho historii, znalostem, které stojí za jejich vznikem, jejich biologickému dopadu a psychologickým motivacím, které vedou jednotlivce k tomu, aby si kůži takto trvale poznamenali.

Genetika neurodegeneratívnych demencií je turbulentnou témou súčasnosti. Na jednej strane sa postupne zvyšuje množstvo génov zapojených do patogenézy neurodegeneratívnych procesov, na druhej strane vystupuje problém s interpretáciou dosiahnutých výsledkov. Alzheimerova choroba (AD) a demencia s Lewyho telieskami (DLB) predstavujú v súčasnosti dobre definované klinické jednotky. Alzheimerova choroba má jasne určené kauzálne gény (APP, PSEN1, PSEN2) a významný gén susceptibility (APOE). Popri nich sa postupne objavujú nové gény susceptibility, ktoré modifikujú klinický obraz, vek nástupu ochorenia a spolu s APOE vytvárajú komplikované genetické pozadie. Demencia s Lewyho telieskami je heterogénnejšou entitou ako Alzheimerova choroba z klinického aj genetického hľadiska. Génmi susceptibility DLB sú viaceré gény zdieľané s Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou (PD), frontotemporálnou demenciou (FTD) a inými neurodegeneráciami. V našom príspevku sa snažíme sumarizovať genetické pozadie AD a DLB, charakterizovať ich podobnosti a rozdiely a poukázať na komplexnosť neurodegeneratívneho ekosystému ("neurodegeneratómu").

Staphylococcus aureus (S. aureus) je významným patogenem způsobujícím komunitní i nozokomiální infekce u novorozenců, zejména na jednotkách intenzivní péče se podílí na vysoké incidenci invazivních infekcí. Kolonizace kůže a sliznic tímto agens představuje významný rizikový faktor, který zvyšuje riziko rozvoje infekce až šestinásobně.  Patogen vyvolává široké spektrum onemocnění od lokalizovaných kožních infekcí po závažné systémové stavy (např. sepse, osteomyelitida, meningitida). Klinický obraz se odvíjí od konkrétního typu infekce, u systémových může být iniciálně nespecifický s rychlou progresí do život ohrožujícího stavu. Diagnostika spočívá v kombinaci klinického obrazu s komplementárními vyšetřeními. Etiologické agens prokazujeme pomocí mikrobiologického vyšetření, pro které obvykle hraje zásadní roli odběr hemokultur. Léčba je komplexní a zahrnuje kauzální antimikrobiální terapii, podpůrnou péči a cílené řešení eventuálních komplikací. Navzdory pokroku v péči zůstává S. aureus častým nozokomiálním agens s potenciálem vzniku závažných následků. Prognózu ovlivňuje zejména závažnost infekce a přítomnost komplikací. Klíčovou preventivní strategií je minimalizace invazivních výkonů a včasné odstraňování cizorodých materiálů.

Opakované epizódy hvízdavých stavov v predškolskom veku predstavujú častý klinický problém, s ktorým sa stretávajú pediatri v primárnej starostlivosti. Ide o heterogénnu skupinu stavov s rôznou etiológiou, patogenézou a prognózou. Správna diagnostika a manažment sú kľúčové pre zníženie respiračnej morbidity a zlepšenie kvality života detí a ich rodín, najmä v kontexte limitovanej dostupnosti špecializovanej starostlivosti. Tento prehľadový článok sumarizuje aktuálne poznatky o klasifikácii, diagnostike a liečbe rekurentných bronchospazmov u detí do 5 rokov, pričom vychádza aj z metodológie a odporúčaní vytvorených multidisciplinárnym panelom expertov. Detailne sa venuje manažmentu akútneho záchvatu, vrátane úlohy bronchodilatancií a kortikosteroidov. Ďalej rozoberá indikácie a stratégie dlhodobej kontrolnej liečby, porovnáva účinnosť a bezpečnosť inhalačných kortikosteroidov a antagonistov leukotriénových receptorov, vrátane diskusie o ich potenciálnych nežiaducich účinkoch. Článok kladie dôraz na praktické aspekty pre pediatrickú prax.

Tetování, kdysi omezené na malé kulturní skupiny, proniklo do běžné společnosti a transformovalo se ze symbolů odlišení a vzpoury na formy osobního vyjádření. I když je jejich umělecký a kulturní význam nepopiratelný, je zásadní zkoumat tetování z lékařského hlediska, porozumět jeho historii, znalostem, které stojí za jejich vznikem, jejich biologickému dopadu a psychologickým motivacím, které vedou jednotlivce k tomu, aby si kůži takto trvale poznamenali.

Melanom u dětí se vyskytuje poměrně vzácně, z tohoto důvodu je složité určit prognostické faktory, biologické chování a účinnost terapie u dětské populace. Článek obsahuje výsledky studií a přehled literatury týkající se výskytu melanomu u pacientů mladších 21 let. Jsou diskutovány charakteristické znaky melanomu u dětí, rizikové faktory, histologické a imuno-histochemické rysy a možnosti léčby. Ze studií vyplývá, že pečlivá analýza histologických a imuno-histochemických rysů by měla umožnit správnou diagnózu ve většině případů melanomů u dětí. Pacienti s melanomem v dětském věku mají sice vyšší pravděpodobnost přežití než dospělí, u řady dětí se ale vyvinou metastázy, zvláště když je melanom diagnostikován po pubertě. Melanom patří sice mezi vzácná onemocnění dětského věku, přesto je nejčastějším typem kožního zhoubného nádoru u mladých lidí. Se zvyšující incidencí je potřeba brát toto onemocnění do úvahy; na melanom u dětí se často nepomýšlí a diagnóza je opožděná.