Fulltextové hledání



« pokročilé »

předchozí    ...   8   9   10   11   12  13   14   15   16   17   18    další 

Výsledky 331 až 360 z 535:

Pompeho choroba - patogenéza, klinický obraz, diagnostika a enzymatická substitučná liečba

Pompe disease - pathogenesis, clinical features, diagnosis and enzyme replacement therapy

doc. MUDr. Peter Špalek PhD

Neurol. praxi. 2009;10(1):44-48

Pompeho choroba, tiež glyko genóza typu II, je vzácne autozómovo recesívne ochorenie spôsobené mutáciami v géne kódujúcom α-glukozidázu. Manifestácia v dojčenskom veku je spojená s výraznou svalovou slabosťou, kardiomyopatiou a respiračným zlyhávaním. Vznik v detstve a v dospelosti je spojený so slabosťou proximálneho končatinového svalstva, záťažovou dyspnoe a respiračnou nedostatočnosťou. Zisťovanie aktivity α-glukozidázy v suchej kvapke krvi predstavuje rýchlu a spoľahlivú diagnostickú metódu pre Pompeho chorobu, najmä ako iniciálny screeningový test. Následné potvrdzujúce testy zisťujú aktivitu α-glukozidázy v kultúrach fibroblastov a svalových vlákien alebo gene tickým vyšetrením. Liečba, až do nedávna, bola len podporná a dojčatá s Pompeho chorobou zomierali obvykle pred prvým rokom života. Nedávny objav enzymatickej substitučnej liečby dramaticky zlepšil prognostické vyhliadky pacientov quo ad vitam, a aj kvalitu ich života so zlepšením svalových motorických a respiračných funkcií. Prehľad je zameraný na patogenézu, klinický obraz, diagnostiku a substitučnú enzýmovú liečbu.

Kontroverzní úloha umělého dýchání při základní neodkladné resuscitaci - nová doporučení 2008

Controversial role of mouth-to-mouth ventilation in basic life support - new advisory statement 2008

Anatolij Truhlář, Vladimír Černý

Interv Akut Kardiol. 2009;8(1):20-27

Autoři ve svém sdělení předkládají přehled současné literatury k problematice základní neodkladné resuscitace bez umělého dýchání (hands-only resuscitation), která znamená zásadní změnu v přístupu veřejnosti k postiženým s náhlou zástavou oběhu. V textu jsou analyzovány historické důvody začlenění dýchání z úst do úst v algoritmu základní neodkladné resuscitace, jeho nežádoucí účinky a současná úloha s ohledem na patofyziologii nejčastějšího typu srdeční zástavy v dospělosti. Jsou shrnuty výsledky dosud publikovaných experimentálních a klinických studií, které neprokázaly žádný přínos dýchání z úst do úst při základní neodkladné resuscitaci dospělého pacienta se vznikem náhlé zástavy oběhu kardiální etiologie v přítomnosti svědků. Na základě těchto prací byl vyvinut tlak na okamžitou změnu guidelines, který vyústil v předčasná doporučení odborných společností publikovaná v letošním roce. Při výuce první pomoci musí být zdůrazňována možnost použití samotných kontinuálních kompresí hrudníku ve všech situacích, kdy zachránce nechce nebo nemůže provádět umělé dýchání nebo v neodkladné resuscitaci není dostatečně vycvičen, neboť povědomí laiků o zásadním významu kvalitní srdeční masáže není dostatečné. Odstranění největší bariéry k okamžitému zahájení neodkladné resuscitace svědky události (Call to Action) je považováno za jedinou možnou cestu k plošnému zvýšení přežívání mimonemocniční náhlé zástavy oběhu, které dlouhodobě zůstává velmi neuspokojivé.

Trendy farmakoterapie v léčbě nespavosti

Trends in pharmacotherapy of insomnia

doc. MUDr. Petr Smolík CSc

Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(2): 63-66

Léčba poruch spánku je vždy komplexní proces, zahrnující faktory behaviorální, neurofyziologické, psychologické, chronobiologické a v neposlední řadě i farmakologické (1). Negativní ovlivnění spánku nejrůznějšími farmaky bývá velmi často opomíjeno nebo podceňováno. Naopak míra možností pozitivního ovlivnění poruch spánku farmakoterapií bývá v současné době chápána vesměs rozporuplně. Jednoduchá klasifikace léků ovlivňujících nespavost nebo nadměrnou spavost na hypnotika/sedativa/stimulancia v kontextu soudobých poznatků o neurofyziologii a chronobiologii spánkového procesu již neobstojí.

Klinická charakteristika, diagnostika, prevence a léčba rezistentní hypertenze

Clinical characteristics, diagnostic aspects, prevention, and treatment of resistant hypertension

prof. MUDr. Jaroslav Šimon DrSc

Interní Med. 2009; 11(4): 159-162

Rezistentní hypertenze je obecně se vyskytující klinický fenomén ve všeobecné i specializované praxi. Prevalence není přesně známa, platí, že je častější u starších osob, obézních a u osob s metabolickým syndromem. Je třeba odlišit občasná zvýšení TK z psychosomatických příčin a při anxiózních a panických epizodách. Při trvalé rezistenci je nutné provést ambulantní monitorování TK a intenzivně pátrat po sekundární příčině hypertenze. Intervenci je nutné zahájit snahou o úpravu životního stylu. Při farmakologické léčbě se volí troj- až čtyřkombinace léků podle doporučených postupů a zaměřuje se na podání diuretik v dostatečné dávce. V některých případech se osvědčuje přidání nízkých dávek spironolaktonu.

Akromegalie - současné limity léčby

Acromegaly - current limitations of therapy

doc. MUDr. Zdeněk Fryšák CSc, MUDr. David Karásek Ph.D, MUDr. Milan Halenka Ph.D, MUDr. Josef Machač

Interní Med. 2009; 11(5): 221-223

Na akromegalii je třeba především myslet. Choroba se rozvíjí pomalu, plíživě, mění vzhled nemocného a tak není divu, že potvrzení diagnózy předchází pravidelně dlouhé období reprezentující 10, ale také až 35 let. Autonomní a především nadbytečná sekrece růstového hormonu (HGH) vyvolává řadu nežádoucích účinků, které nemocnému ztrpčují a prokazatelně zkracují život. Typické vzezření, charakteristické pro akromegalii, či lokální, útlakové projevy makroadenomu jsou jen vnější manifestací nemoci. Medikamentózní léčba, byť nákladná, vyhlídky nemocných výrazně zlepšila. Stala se významnou součástí komplexní léčby, v níž stále hraje základní roli mikrochirurgie, kterou v indikovaných případech vhodně doplňuje aktinoterapie.

Autodidaktický test č. 5/2009

Interní Med. 2009; 11(5): 250

Pompeho choroba v České republice - projekt screeningového vyšetření krve u rizikových pacientů pomocí „suché krevní kapky“

Pompe‘s disease in the Czech Republic - blood-screening project in risk patients using a „dried blood spot“

doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D, MUDr. Štefania Rusnáková, MUDr. Stanislav Voháňka, CSc., MBA, MUDr. Eva Slouková

Neurol. praxi. 2009;10(2):102-106

Pompeho nemoc (PN, glykogenóza II. typu, GSD II, deficit kyselé maltázy) je progresivní genetické onemocnění způsobené deficitem lysozomálního enzymu se střádáním glykogenu zejména v kosterní a srdeční svalovině. Jeho incidence je 1:40 000 porodů a vyskytuje se v dětství i dospělosti. Prognóza onemocnění je nepříznivá, u infantilní formy katastrofická, ale díky enzymové substituční terapii (ERT – enzyme replacement therapy) lze její průběh zmírnit a tím zlepšit kvalitu života pacientům i jejich rodinám. V České republice byl v minulém roce zahájen projekt vyšetření rizikové skupiny pacientů na PN screeningovým vyšetřením krve pomocí „suché krevní kapky (DBS – dried blood spot)“. V případě pozitivního výsledku bude diagnóza potvrzena nebo vyvrácena vyšetřením aktivity kyselé α-1,4-glukosidázy (GAA) v leukocytech a mutační analýzou na DNA úrovni. Hlavním cílem projektu je nalézt dosud nediagnostikované pacienty s PN a zlepšit informovanost odborné veřejnosti o klinických projevech a prognóze tohoto onemocnění. Dalším cílem je zjistit incidenci PN v české populaci a diagnózy a potíže, pod kterými jsou pacienti vedeni. Pozitivní pacienty, pro které bude vhodná léčba ERT, pak následně včas správně léčit. Vyšetření pomocí „suché kapky krve“ je jednoduchým a nezatěžujícím vyšetřením a předpokládaný náběr pacientů bude do roku 2010.

Huntingtonské fenokopie dospělého věku

Adult-onset huntington disease phenocopies

MUDr. Martin Kucharík, MUDr. Jiří Klempíř, Ph.D, doc. MUDr. Jan Roth CSc

Neurol. praxi. 2009;10(3):180-183

Huntingtonova nemoc je přesně definované autozomálně dominantně dědičné neurodegenerativní onemocnění, s motorickými, kognitivními i psychiatrickými projevy. Je způsobené expanzí tripletu CAG v genu pro huntingtin. Přibližně 1% případů této nemoci má normální alelickou kompozici v tomto genu, přitom však symptomatika je shodná s Huntingtonovou nemocí – označují se jako huntingtonské fenokopie, nebo také (z angl.) Huntington´s disease-like syndromy. V naší práci jsme definovali základní projevy a stanovili kritéria pro označení syndromů jako huntingtonské fenokopie. Z dostupných aktuálních zdrojů jsme vybrali nejčastější diagnózy, přinášíme základní informace o těchto nosologických jednotkách a také návrh diagnostického postupu u nejasných případů.

Pompeho choroba

Pompe disease

MUDr. Eva Slouková, MUDr. Hana Ošlejšková Ph.D, MUDr. Stanislav Voháňka, CSc., MBA, MUDr. RNDr. Pavel Ješina, Ph.D

Pediatr. praxi. 2009;10(3):156-158

Pompeho choroba (GSD II. typu) je autosomálně recesivně dědičné onemocnění způsobené deficitem lysozomálních enzymů a střádáním glykogenu v kosterní a srdeční svalovině. Dominujícím příznakem Pompeho nemoci je svalová hypotonie objevující se kdykoliv v průběhu života. Incidence je 1:40 000. Základní klasifikace dělí Pompeho nemoc na infantilní a pozdní typ. V podstatě se ale jedná o klinické kontinuum s různým začátkem projevů. Tíže symptomů je dána zbytkovou aktivitou enzymu kyselé α-1,4-glukosidázy. Diagnostika se liší dle typu onemocnění, všeobecně zahrnuje zejména klinické vyšetření, aktivitu deficitního enzymu a příslušné mutace v genu pro enzym. Od roku 2007 je dostupná enzymová substituční terapie pro pacienty trpící touto závažnou nemocí, díky které se zlepšuje kvalita života pacientů.

Léčba nespavosti

Pharmacology of insomnia

PharmDr. Kateřina Vašutová

Prakt. lékáren. 2009; 5(2): 70-75

Problémy se spánkem postihují téměř polovinu populace ve vyspělých zemích. Léčba těchto obtíží není jednoduchá a vyžaduje komplexní přístup k jednotlivým pacientům. Kromě farmakoterapie jsou velmi důležitá režimová opatření spočívající v dodržování zásad spánkové hygieny a psychoterapie. Lékárníci tvoří první z článků zdravotnického systému, který se dostává do kontaktu s těmito pacienty. Je proto nezbytné, aby byli farmaceuti velmi dobře obeznámeni nejen s léčbou nespavosti, ale i s možnými příčinami jejího vzniku a na základě svých odborných znalostí byli schopni pacientovi doporučit vhodný postup při léčbě a řešení nespavosti.

Plicní arteriální hypertenze

Pulmonary arterial hypertension

MUDr. Pavel Jansa, David Ambrož, Pavel Poláček, Jana Marešová, Ludmila Jelínková, Michael Aschermann, Aleš Linhart

Interv Akut Kardiol. 2009;8(2):81-86

Plicní arteriální hypertenze (PAH) je primární onemocnění plicních arteriol, které vzniká buď z neznámé příčiny (idiopatická, případně familiární PAH), nebo je jeho vznik asociován se známou vyvolávající příčinou (systémová onemocnění pojiva, jaterní onemocnění, vrozené zkratové srdeční vady, HIV infekce, abúzus některých anorektik). Změny na úrovni plicní mikrocirkulace vedou u PAH k rozvoji prekapilární plicní hypertenze, která bez léčby rychle progreduje, vede k pravostrannému srdečnímu selhání a posléze k úmrtí nemocného. Až do poloviny 90. let 20. století terapeutické postupy používané u PAH (léčba srdečního selhání, nespecifická vazodilatační a případně antikoagulační léčba) nebyly příliš úspěšné. Situace se významně změnila zavedením intravenózního prostacyklinu do léčby PAH, později zavedením jeho analog a perorálně podávaných antagonistů receptorů pro endotelin a inhibitorů fosfodiesterázy 5. Vedle monoterapie se v posledních letech specifické vazodilatační léky u PAH podávají nejen v monoterapii, ale také v kombinačních schématech. Specifická farmakoterapie signifikantně zlepšuje nejen symptomy a funkční zdatnost nemocných, ale rovněž jejich prognózu. Velkým problémem zůstává pozdní diagnóza PAH. Příčinou je zejména nespecifická a pozdě se manifestující symptomatologie. Základním vyšetřením sloužícím k detekci PAH je echokardiografie s dopplerovským vyšetřením. Nemocné se zvýšeným rizikem vzniku PAH je nutno pravidelně echokardiograficky vyšetřovat. Definitivní diagnózu je však nutno stanovit při pravostranné srdeční katetrizaci. Trendem v péči o nemocné s PAH je její centralizace. V ČR je péče o tyto pacienty soustředěna na II. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze a na Klinice kardiologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.

Vaskulární demence

Vascular dementia

MUDr. Robert Rusina, MUDr. Radoslav Matěj

Neurol. praxi. 2009;10(4):250-253

Na vaskulární demence lze nahlížet jako na důsledek ischemického nebo hemoragického poškození mozkové tkáně, jež se projeví alterací kognitivních funkcí. Jedná se tudíž o velmi heterogenní skupinu různých klinických syndromů – od ložiskového postižení odpovídajícího oblasti léze většího rozměru, přes vícečetné deficity různých kognitivních domén v rámci multiinfarktové demence až po poměrně homogenní profil dysexekutivního syndromu s bradypsychizmem a mnohdy i depresivním laděním u subkortikální ischemické leukoencefalopatie. Poměrně časté jsou i demence smíšené, většinou se jedná o kombinaci vaskulární encefalopatie a Alzheimerovy nemoci. V současné době není k dispozici kauzální léčba vaskulární demence (VaD). Nejvýznamnější preventivní opatření zahrnují důslednou léčbu arteriální hypertenze, ovlivnění dalších vaskulárních rizikových faktorů a adekvátní léčbu i sekundární prevenci ischemických iktů (antiagregancia). Klinické studie prokazují efekt inhibitorů acetylcholinesterázy i u VaD.

Léčba primární insomnie z pohledu psychiatra

Treatment of the primary insomnia from the psychiatrist point of view

doc. MUDr. Ján Praško CSc, MUDr. Lucie Závěšická, MUDr. Anežka Ticháčková

Neurol. praxi. 2009;10(4):254-261

Primární insomnie je charakterizována potížemi s usínáním nebo udržením spánku, nedostatečnou kvalitou spánku, které trvají nejméně jeden měsíc. U krátce působící insomnie je doporučováno podávání hypnotik. Podávání hypnotik u chronické insomnie je kontroverzní. Nebenzodiazepinová hypnotika zolpiden, zopiclon a zaleplon nahradila benzodiazepiny v první linii farmakoterapie krátkodobé insomnie. Podávání hypnotik by mělo být zvažováno až po řádném diagnostickém zhodnocení, zda se nejedná o druhotnou insomnii, po zlepšení spánkové hygieny a po behaviorální léčbě. Pokud tyto postupy nebyly úspěšné, pak je na místě použití hypnotik. Začít s malými dávkami a podávat je na omezeně krátký čas. V léčbě chronické insomnie mohou být použita některá antidepresiva, jako jsou sedativní tricyklická antidepresiva, mirtazapin a trazodon. Nízká noční produkce a sekrece melatoninu byla zjištěna u starších pacientů s insomnií a exogenně podávaný melatonin se u nich ukázal být efektivní v léčbě nespavosti. Kromě podávání léků existuje několik efektivních přístupů v léčbě primární insomnie. Edukace o normálním spánku a poradenství týkající se zvyků, které pomáhají dobré spánkové hygieně, jsou dobrou, ale nikoliv dostatečnou intervencí, pokud jsou použity samostatně. Dále mohou pomoci různé relaxační přístupy, jako je progresivní svalová relaxace. Kontrola podnětů v chování se zaměřuje na odstranění všeho, co vede v době usínání k nadměrné stimulaci. Léčba spánkovou restrikcí se podrobně zaměřuje na snížení času stráveného na lůžku čekáním na spánek. Spánková deprivace pomáhá konsolidovat spánek následující noci, protože zvyšuje spánkovou efektivitu.

Feochromocytom - klinické aspekty

Pheochromocytoma - clinical aspects

MUDr. Branislav Štrauch, Ph.D, doc. MUDr. Tomáš Zelinka, CSc

Med. Pro Praxi 2009; 6(5): 249-253

Feochromocytomy a funkční paragangliomy jsou katecholaminy produkující nádory, které se projevují různými klinickými příznaky, nejčastěji bolestmi hlavy, pocením a hypertenzí. Biochemický screening feochromocytomu by měl být prováděn nejen u symptomatických pacientů nebo s náhodně zjištěnými tumory nadledviny, ale také u nosičů genů spojených s výskytem feochromocytomu a funkčního paragangliomu (mnohočetná endokrinní neoplazie 2, von Hippel-Lindauův syndrom, neurofibromatóza 1 a mutace sukcinátdehydrogenázy). Po biochemickém průkazu feochromocytomu používáme pro lokalizaci tumoru výpočetní tomografii, magnetickou rezonanci a funkční vyšetření s [123I] -metajodobenzylguanidinem. Medikamentózní příprava je základním opatřením pro úspěšnou operaci, dnes většinou pomocí minimálně invazivní chirurgie. Dlouhodobé sledování je nutné i po úspěšném odstranění tumoru pro jeho možnou rekurenci.

Léčba primární insomnie z pohledu psychiatra

Treatment of the primary insomnia from the psychiatrist point of view

doc. MUDr. Ján Praško CSc, MUDr. Lucie Závěšická, MUDr. Anežka Ticháčková

Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(6): 250-256

Primární insomnie je charakterizována nedostatečnou kvalitou spánku a potížemi s usínáním nebo udržením spánku, které trvají nejméně jeden měsíc. U krátce působící insomnie je doporučováno podávání hypnotik. Podávání hypnotik u chronické insomnie je kontroverzní. Nebenzodiazepinová hypnotika zolpiden, zopiclon a zaleplon nahradila benzodiazepiny v první linii farmakoterapie krátkodobé insomnie. Podávání hypnotik by mělo být zvažováno až po řádném diagnostickém zhodnocení, zda se nejedná o druhotnou insomnii, po zlepšení spánkové hygieny a po behaviorální léčbě. Pokud tyto postupy nebyly úspěšné, pak je na místě použití hypnotik. Začít s malými dávkami a podávat je na omezeně krátký čas. V léčbě chronické insomnie mohou být použita některá antidepresiva, jako jsou sedativní tricyklická antidepresiva, mirtazapin a trazodon. Nízká noční produkce a sekrece melatoninu byla zjištěna u starších pacientů s insomnií a exogenně podávaný melatonin se u nich ukázal být efektivní v léčbě nespavosti. Kromě podávání léků existuje několik efektivních přístupů v léčbě primární insomnie. Edukace o normálním spánku a poradenství týkající se zvyků, které pomáhají dobré spánkové hygieně, jsou dobrou, ale nikoliv dostatečnou intervencí, pokud jsou použity samostatně. Dále mohou pomoci různé relaxační přístupy, jako je progresivní svalová relaxace. Kontrola podnětů v chování se zaměřuje na odstranění všeho, co vede v době usínání k nadměrné stimulaci. Léčba spánkovou restrikcí se podrobně zaměřuje na snížení času stráveného na lůžku čekáním na spánek. Spánková deprivace pomáhá konsolidovat spánek následující noci, protože zvyšuje spánkovou efektivitu.

Autodidaktický test 9/09

Interní Med. 2009; 11(10): 475

Substituční terapie androgeny

Substitute therapy with androgenes

MUDr. Vladimír Kubíček CSc

Interní Med. 2009; 11(2): 80-83

Suplementace testosteronu je indikována pouze u mužů s definovaným onemocněním varlat, hypofýzy nebo hypothalamu. Hraniční hodnoty suplementace testosteronem jsou pro jednotlivé symptomy, potíže či tkáňové dysfunkce ohraničeny jen neostře. Mohou být odlišné u různých lidí. Při podávání testosteronu je třeba vyhnout se suprafyziologickým hodnotám, podávání má být fyziologické. Monitorace stavu prostaty a sledování hematokritu jsou při terapii testosteronem nanejvýše důležité. Nové možnosti léčby by se měly vyhnout stimulaci prostatické tkáně, ale přitom by měly udržovat pozitivní efekt androgenní stimulace v jiných orgánech (nálada, sexuální funkce, stav kostí). Velmi důležitá je dobrá komunikace mezi lékařem a pacientem, jen pak může být očekávaný prospěch z léčby realistický.

Novorozenecké křeče

Neonatal seizures

MUDr.Jan Hálek

Pediatr. praxi. 2009;10(6):364-367

Novorozenecké křeče (NK) jsou častým a významným problémem novorozeneckého období. Patří mezi urgentní klinické situace, vyžadují rychlou diagnostickou rozvahu a adekvátní léčbu. Jsou velmi často příznakem závažného onemocnění, negativně ovlivňují základní životní funkce novorozence a zřejmě mohou nepříznivě ovlivnit vývoj nezralého mozku. V přehledném článku uvádíme souhrn problematiky se zaměřením na aktuální poznatky.

Abstinenční syndrom novorozence a kojence a jeho léčba

The neonatal withdrawal syndrome and its therapy

MUDr.Veronika Stará, MUDr.Petra Lesná, MUDr.Filip Fencl, Ph.D., doc.MUDr.Květa Bláhová, CSc.

Pediatr. praxi. 2009;10(6):382-384

Autoři prezentují problematiku abstinenčního syndromu u novorozence a kojence, jeho příznaky, léčbu a také komplikující aspekty gravidity drogově závislé matky z hlediska novorozence. Novorozenecký abstinenční syndrom (NAS) se vyskytuje u novorozenců matek užívajících opiáty, stimulancia, kanabinoidy nebo jiné návykové látky a projevuje se řadou příznaků vycházejících z reakce centrálního nervového systému, gastrointestinálního traktu, respiračních i vegetativních poruch. Hodnocení příznaků a tíže NAS se provádí systémem skórování dle Finneganové, skóre nad 8 bodů je indikací k podání substituční léčby. Abstinenční syndrom novorozence často vyžaduje dlouhodobou léčbu. Některé práce dokládají lepší dlouhodobou prognózu dětí matek podstupujících během těhotenství substituční terapii.

Poruchy spánku ve stáří

doc. MUDr. Karel Šonka, DrSc.

Interní Med. 2004; 6(1): 34-36

Poruchy spánku ve stáří

doc. MUDr. Karel Šonka DrSc

Med. Pro Praxi 2004; 2: 77-80

Nadměrná denní spavost a její symptomatické léčení

Excessive daytime sleepiness and its symptomatic treatment

doc. MUDr. Karel Šonka DrSc

Interní Med. 2005; 7(3): 139-140

Nadměrná spavost se vyskytuje asi u 5% populace. Provází primární hypersomnie, z nichž nejvýznamnější je narkolepsie, a pak choroby s poruchou nočního spánku (obstrukční spánková apnoe, syndrom neklidných nohou, periodické pohyby končetinami ve spánku), některé další neurologické nemoci (Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba a encefalitidy) a choroby s nedostatkem nočního spánku (nespavost, netolerance směnného režimu a restrikce trvání nočního spánku). Je podán historický a současný přehled symptomatické léčby nadměrné denní spavosti. V současné době se v ČR používá methylfenidát a modafinil.

Úvodní slovo

MUDr. Karel Dvořák CSc

Interv Akut Kardiol. 2007;6(3)

Vztah motorických a non-motorických symptomů Parkinsonovy nemoci k dopaminergní terapii: část první

doc. MUDr. Jan Roth, CSc., MUDr. Petra Havránková

Neurol. praxi. 2008;9(1):33-36

PN se projevuje jednak motorickými, ale též non – motorickými příznaky. Motorické příznaky, mezi které se řadí tzv. kardinální tetráda, dyskineze a fluktuace zpravidla dobře odpovídají na dopaminergní léčbu či její modifikaci. Příznaky non – motorické, tj. vegetativní poruchy, poruchy spánku, psychické symptomy, senzitivní a senzorické projevy aj. již na dopaminergní stimulaci zpravidla dobře neodpovídají. Přitom je mimořádně důležité si těchto příznaků všímat a snažit se o jejich terapeutické ovlivnění, neboť v pokročilých stadiích nemoci mohou právě tyto příznaky pacientovi zhoršovat kvalitu života nebo jej i invalidizovat. Tento článek se snaží o dělení symptomů PN nejen z hlediska motorického či non – motorického podkladu, ale i z hlediska jejich odpovídavosti na dopaminergní stimulaci.

Noční groaning (catathrenia) – neobvyklá parasomnie

MUDr. Iva Příhodová

Neurol. praxi. 2008;9(1):47-48

Noční groaning (mručení, hučení, sténání) je vzácná chronická porucha spánku popsaná v posledních letech. Tato parasomnie je charakterizována monotónním zvukovým projevem během prodlouženého výdechu. Epizody prodlouženého výdechu se zvukovým doprovodem se často vyskytují v sériích, které mohou trvat až hodinu. Jsou vázány na REM, méně často na NREM 2 spánek, převažují ve druhé polovině noci a mohou být spojeny s probouzecími reakcemi. Pacienti si někdy stěžují na denní ospalost či neklidný spánek, na noční projevy mají amnézii. Dlouhodobé zdravotní důsledky nejsou v současné době známy, předpokládá se, že se jedná spíše o benigní poruchu představující sociální problém. Léčebné ovlivnění je obtížné, určitý efekt má terapie pozitivním přetlakem v dýchacích cestách.

Narkolepsie u adolescentní pacientky

MUDr. Vilém Novák, MUDr. Hana Medřická, MUDr. Jana Slonková

Pediatr. praxi. 2008;9(1):58-60

Narkolepsie (ř. narkósis = spánek, ř. lépsis = záchvat) (4) je relativně častá choroba s prevalencí v Evropě 1 : 2000 (2). Řada nemocných není ani při dlouhodobém průběhu nemoci diagnostikována a léčena. Základním klinickým příznakem narkolepsie jsou ataky imperativního spánku, krátkého trvání, s usínáním i při soustředěné činnosti, dále v některých případech kataplexie, hypnagogní halucinace a spánkové obrny (2). Diagnostika se vedle anamnézy doplněné strukturovanými dotazníky opírá o nálezy polysomnografického vyšetření, nález zrychleného usínání v denní době zjištěné v testu mnohočetné spánkové latence a HLA typizaci. U naší pacientky byl časový odstup mezi začátkem obtíží a diagnózou 7 let. Jedná se o mladou ženu s projevy nadměrné denní spavosti a kataplexie od 12 let věku. Diagnóza přinesla možnost vcelku účinné terapie psychostimulancii.

Poruchy spánku u dětí a dorostu z pohledu pedopsychiatra

Sleep disorders in children and young people from a perspective of a pediatric psychiatrist

MUDr. Petra Uhlíková

Pediatr. praxi. 2008;9(2):77-79

Poruchy spánku u dětí a dorostu jsou poměrně časté, vyskytují se u 30 % dětí a dospívajících. Předpokladem úspěšné léčby je podrobná diagnostika, určení příčiny poruchy spánku a spolupráce rodiny dítěte. V léčbě poruch spánku u dětí a dorostu preferujeme nefarmakologické postupy.

Léčba alergické rýmy u dětí

Treatment of allergic rhinitis

MUDr. Jiří Novák

Pediatr. praxi. 2008;9(2):110-118

Principy léčby alergické rýmy u dětí jsou podobné jako u dospělých, zvláštní zřetel by však měl být kladen na zamezení nežádoucích účinků léků při dlouhodobé medikaci. Nefarmakologická léčba alergické rýmy také zahrnuje edukaci rodiny o podstatě nemoci i o vyloučení alergenů a iritancií z prostředí. Specifická subkutánní alergenová imunoterapie nebývá obvykle doporučována dětem mladším pěti let, sublinguální imunoterapie u dětí může mít možnost zamezit pozdějšímu vývoji astmatu. Při léčbě nosními kortikosteroidy se může objevit zpomalení lineárního růstu. Existuje také možnost suprese osy hypothalamus-hypofýza-nadledvinky flutikasonem, beklometasonem nebo budesonidem. Tyto účinky by však převážně neměly být klinicky závažné. Každé dítě, které dostává lokální kortikosteroidy, má mít pravidelně sledovaný růst ve čtyřměsíčních intervalech během prvního roku léčby, později pak v intervalech půlročních.

Strategie antitrombotické léčby u fibrilace síní

Strategy of antithrombotic treatment in patients with atrial fibrillation

prof. MUDr. Jan Bultas CSc, MUDr. Debora Karetová CSc

Interní Med. 2008; 10(3): 134-137

Fibrilace a flutter síní jsou charakterizovány dezorganizací šíření vzruchu v srdečních síních. Ta vede ke ztrátě kontraktility síní, krevní stáza aktivuje hemostázu a zvyšuje se riziko tromboembolické mozkové příhody. Toto riziko je zvýšeno u nemocných po překonané mozkové příhodě, u diabetiků, hypertoniků, u nemocných se srdečním selháním, u starších osob, u nemocných s porevmatickými chlopenními vadami, s ICHS a u žen. Podle výše stanoveného rizika je indikována antitrombotická léčba, zejména léčba antikoagulační warfarinem. V souladu s doporučenými postupy je probrána strategie léčby a základní situace, se kterými se v praxi setkáváme.

Obezita - stále podceňovaná nemoc

MUDr. Pavla Kalousková, doc. MUDr. Marie Kunešová CSc

Med. Pro Praxi 2008; 5(1): 6-8

Obezita je onemocnění s výrazně vzrůstající prevalencí a incidencí, a to nejen v rozvinutých zemích, ale i v mnohých zemích rozvojových. V Evropě dosahuje prevalence obezity 10–40 % a Česká republika se řadí na přední místa evropského žebříčku. Hlavní rizika obezity představují s ní sdružené zdravotní komplikace. Obezita zvyšuje morbiditu a mortalitu, a to především na kardiovaskulární onemocnění (hypertenze, ICHS, CMP), metabolická onemocnění (DM 2. typu) a některé nádory (ca prsu, dělohy, tračníku). Je tak po kouření druhou nejčastější a zároveň ovlivnitelnou příčinou smrti. Nejnižší celková úmrtnost u mužů je v rozmezí BMI 23–24,9 a u žen při BMI 19–22,9. Vysoké riziko z hlediska obezity představuje zejména těžká obezita v mládí a ve středním věku. Obezita výrazně zhoršuje kvalitu života postižených jedinců, a to jak po stránce fyzické, tak i psychické. Ovlivnění kvality života je závislé na stupni nadváhy, věku a pohlaví.

předchozí    ...   8   9   10   11   12  13   14   15   16   17   18    další