Fulltextové hledání

1. Veřejné povědomí a vzdělávání • Jsou doporučeny edukační programy ke zvýšení povědomí o iktu u obyvatelstva (třída II, úroveň B). • Jsou doporučeny edukační programy ke zvýšení povědomí o iktu u zdravotníků (paramediků / lékařů akutní medicíny) (třída II, úroveň B).

Principy léčby alergické rýmy u dětí jsou podobné jako u dospělých, zvláštní zřetel by však měl být kladen na zamezení nežádoucích účinků léků při dlouhodobé medikaci. Nefarmakologická léčba alergické rýmy také zahrnuje edukaci rodiny o podstatě nemoci i o vyloučení alergenů a iritancií z prostředí. Specifická subkutánní alergenová imunoterapie nebývá obvykle doporučována dětem mladším pěti let, sublinguální imunoterapie u dětí může mít možnost zamezit pozdějšímu vývoji astmatu. Při léčbě nosními kortikosteroidy se může objevit zpomalení lineárního růstu. Existuje také možnost suprese osy hypothalamus-hypofýza-nadledvinky flutikasonem, beklometasonem nebo budesonidem. Tyto účinky by však převážně neměly být klinicky závažné. Každé dítě, které dostává lokální kortikosteroidy, má mít pravidelně sledovaný růst ve čtyřměsíčních intervalech během prvního roku léčby, později pak v intervalech půlročních.

Vážení a milí pediatři, předložený autodidaktický test ověří, jak pečlivě jste pročetli publikované články. Test se skládá z 12 otázek, na každou existuje alespoň jedna správná odpověď, řešení najdete v jeho závěru. Přejeme Vám hodně zábavy a především pocit uspokojení z výsledku.

V krátkém přehledu jsou uvedeny základní charakteristiky nespavosti, jejich možné příčiny, stručný přehled léčebných možností, podrobněji jsou rozvedeny možnosti farmakologie nespavosti, její rozdělení podle typů insomnie z různých pohledů.

Prebudenia so zmätenosťou sa môžu vyskytovať ako samostatná parasomnia viazaná na NREM spánok, môžu byť súčasťou iných porúch spánku, neurologických a psychických ochorení, alebo môžu byť navodené užívaním niektorých liekov a drog. Autori opierajúc sa o Medzinárodnú klasifikáciu porúch spánku (ICSD2) uvádzajú diagnostické kritéria, klinický obraz, diferenciálnu diagnostiku a možnosti terapeutického ovplyvnenia nočnej zmätenosti.

Fibrilace a flutter síní jsou charakterizovány dezorganizací šíření vzruchu v srdečních síních. Ta vede ke ztrátě kontraktility síní, krevní stáza aktivuje hemostázu a zvyšuje se riziko tromboembolické mozkové příhody. Toto riziko je zvýšeno u nemocných po překonané mozkové příhodě, u diabetiků, hypertoniků, u nemocných se srdečním selháním, u starších osob, u nemocných s porevmatickými chlopenními vadami, s ICHS a u žen. Podle výše stanoveného rizika je indikována antitrombotická léčba, zejména léčba antikoagulační warfarinem. V souladu s doporučenými postupy je probrána strategie léčby a základní situace, se kterými se v praxi setkáváme.

Plicní hypertenze představuje heterogenní skupinu chorob charakterizovaných zvýšením středního tlaku v plicnici. Klinická klasifikace rozeznává plicní arteriální hypertenzi, plicní hypertenzi při srdečních onemocněních, plicní hypertenzi při respiračních onemocněních, chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi a plicní hypertenzi z jiných příčin. Cílem terapeutické intervence u plicní arteriální hypertenze je ovlivnění základních patofyziologickým mechanizmů (vazokonstrikce, remodelace a trombóza). O způsobu farmakoterapie rozhoduje test akutní plicní vazodilatace. Pouze nemocní s pozitivním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. Tato terapie se spolu s antikoagulační léčbou a léčbou srdečního selhání označuje jako léčba konvenční. V případě negativního testu je vedle chronické antikoagulační léčby indikována tzv. specifická farmakoterapie (prostanoidy, antagonisté endothelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5). V případě vyčerpání možností farmakoterapie padá v úvahu atriální septostomie a transplantace plic. V poslední době se ukazuje, že podobné farmakoterapeutické postupy mohou být účinné i v některých případech jiných forem chronické plicní hypertenze. U nemocných s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí je potenciálně kurativní metodou endarterektomie plicnice. V případě vyčerpání všech dostupných léčebných možností je v pokročilých stadiích onemocnění indikována transplantace plic. Vzhledem k závažné prognóze, náročné diagnostice a mnohdy komplikované léčbě je nutno péči o pacienty s plicní hypertenzí soustředit do specializovaných center.

V ambulancích specialistů i praktických lékařů se často setkáváme se společně či postupně se objevujícími příznaky typu narušený spánek – narušená paměť. To, že spánek a paměť spolu souvisejí, z praxe víme nebo tušíme. Článek přináší teoretické pojednání o vazbě mezi spánkem a pamětí ve vztahu k příčinám této souvislosti i ve vztahu k medikaci v souvislosti s praxí. Při léčbě poruch spánku či paměti by měl spánek zůstat tak kvalitní, aby kognitivní funkce byly zachovány. Při výběru prostředku k léčbě poruch spánku musíme zohledňovat riziko poškození kognitivních funkcí či ovlivnění psychické kondice.

PN se projevuje jednak motorickými, ale též non – motorickými příznaky. Motorické příznaky, mezi které se řadí tzv. kardinální tetráda, dyskineze a fluktuace zpravidla dobře odpovídají na dopaminergní léčbu či její modifikaci. Příznaky non – motorické, tj. vegetativní poruchy, poruchy spánku, psychické symptomy, senzitivní a senzorické projevy aj. již na dopaminergní stimulaci zpravidla dobře neodpovídají. Přitom je mimořádně důležité si těchto příznaků všímat a snažit se o jejich terapeutické ovlivnění, neboť v pokročilých stadiích nemoci mohou právě tyto příznaky pacientovi zhoršovat kvalitu života nebo jej i invalidizovat. Tento článek se snaží o dělení symptomů PN nejen z hlediska motorického či non – motorického podkladu, ale i z hlediska jejich odpovídavosti na dopaminergní stimulaci.

V krátkém přehledu jsou uvedeny základní charakteristiky nespavosti, jejich možné příčiny, stručný přehled léčebných možností, podrobněji jsou rozvedeny možnosti farmakologie nespavosti, její rozdělení podle typů insomnie z různých pohledů.

Na Slovensku sa začala liečba rekombinantným rastovým hormónom od roku 1992. Prvou indikáciou bol deficit rastového hormónu v detskom veku, neskôr sa rozšírili indikácie použitia rastového hormónu pre dievčatá s Turnerovým syndrómom a deti s poruchou rastu a v chronickej renálnej insuficiencii. Nové poznatky o metabolickom efekte viedli k použitiu rastového hormónu v liečbe detí s Praderovým-Williho syndrómom a dospelých jedincov, ktorí majú ťažký deficit rastového hormónu, najmä po operačných zákrokoch na adenohypofýze, alebo u nich pretrváva deficit rastového hormónu od detstva. Posledné dva roky sa na Slovensku liečia deti, ktoré sa narodili s nízkou pôrodnou hmotnosťou a/alebo dĺžkou a pretrváva u nich ťažká porucha rastu. Autorka v článku rozoberá diagnostické kritéria pre začatie liečby pri jednotlivých diagnózach, vedľajšie účinky liečby, ako aj monitorovanie pacientov na liečbe rastovým hormónom.

Léčba arytmií doznává v posledních letech na základě pochopení mechanizmů jejich vzniku významný posun – většinu zejména symptomatických arytmií je možno vyléčit katétrovou ablací. Pro akutní situace, ale i pro běžnou praxi, je však nutno nadále znát indikace, účinky a dávky jednotlivých antiarytmik. Stručně jsou zmíněny i indikace k implantaci kardiostimulátorů a implantabilních kardioverterů-defibrilátorů.

V říjnu 2006 publikovali Alan Brennan a Robert Ara z Velké Británie, spolu s Raimundem Sterzem, Berndtem Matibou a Rito Bergman­nem z Německa, souhrnnou práci metaanalytického charakteru, ve které shrnují současný stav znalostí o klinickém a ekonomickém prospěchu, který přináší léčba obezity/nadváhy sibutraminem (Meridia, Reductil).

Poruchy dýchání u akutních neurologických onemocnění stojí v popředí denní praxe neurointenzivistů. Funkce respiračního systému bývá často výrazně porušena a podílí se spolu s ostatními faktory na zvýšené morbiditě a mortalitě pacientů. Včasná diagnóza a léčba vyvíjející se ventilační či respirační insuficience je pro výsledný stav nemocného klíčová. Uvádíme nejčastější poruchy ventilace, se kterými se v praxi u neurologicky nemocných setkáváme. Nezabýváme se podrobněji speciální problematikou, jako je umělá plicní ventilace (UPV), a jejími specifiky v neurointenzivní péči.

Hypertenze u dlouhodobě dialyzovaných pacientů je častou komplikací ovlivňující jejich kardiovaskulární morbiditu a mortalitu. V terapii jsou základem dieta s omezením příjmu soli a tekutin, omezení fosforu v dietě a léčba vazači fosfátů, správná taktika dialýzy a antihypertenzní medikace. Vysoký příjem soli a vysoká koncentrace natria v dialyzačním roztoku jsou spojeny s žízní a zvýšeným příjmem tekutin, a to vede při snížené reziduální diuréze k retenci tekutin. Při dialýze je nutno stanovit a dosáhnout optimální „suché hmotnosti“, tj. tělesné hmotnosti bez nadbytku vody v organizmu. Dostatečná délka hemodialýzy zajistí odstranění (ultrafiltraci) přebytečné tekutiny bez epizod hypotenze. Pokud dietou a dosažením suché hmotnosti nedocílíme cílového krevního tlaku (< 140/90 mmHg), pak léčíme antihypertenzivy. Optimální volbou jsou blokátory renin-angiotenzinového systému, které snižují mortalitu dialyzovaných, redukují hypertrofii levé komory, snižují aktivitu sympatiku, zlepšují endoteliální funkci a potlačují oxidativní stres. Některá antihypertenziva (některé ACEI a betablokátory) jsou dialýzou eliminována, proto je třeba přizpůsobit volbu léku a dobu podání. Jsou zapotřebí další kontrolované studie k zjištění optimální účinné léčby hypertenze u dialyzovaných.

Nykturie je jedním z nejčastěji se vyskytujících symptomů dolních močových cest a patří mezi příznaky, které nejvíce ovlivňují kvalitu života. Etiologie nykturie je multifaktoriální, proto se tento symptom objevuje v popředí zájmu nejen urologů, ale i řady jiných odborníků. Ke standardizaci terminologie, diagnostiky a léčby nykturie vytvořila International continence society následující doporučené postupy.

Feochromocytomy jsou vzácné neuroendokrinní nádory s velmi proměnlivými klinickými projevy, pro nějž jsou typické záchvatovité obtíže – bolesti hlavy, pocení, palpitace a hypertenze. Jejich správná diagnostika je velmi důležitá, neboť případné opominutí může mít tragické následky. Feochromocytomy jsou diagnostikovány pomocí průkazu nadbytku katecholaminů nebo jejich metabolitů a pomocí zobrazovacích metod včetně scintigrafie. K úspěšné operaci je pacienta nutné připravit pomocí alfablokátorů. Po úspěšném odstranění tumoru je nutné pravidelné sledování pro možnost recidivy. Feochromocytom se často vyskytuje v rámci některých genetických syndromů a někdy jako jejich první projev. Proto je nutné každému pacientovi nabídnout genetické vyšetření. Terapeutický problém pak tvoří maligní feochromocytomy, pro něž zatím nemáme k dispozici optimální terapii.

Fibrilace síní (FS) je nejčastěji se vyskytující klinicky významná srdeční arytmie, jejíž prevalence narůstá s věkem. Z toho důvodu je FS přirovnávána k epidemii moderní doby a v posledních desetiletích na sebe poutá stále větší pozornost. Prudký nárůst znalostí týkajících se etiopatogeneze a terapeutických priorit FS spolu s technologickými pokroky v oblasti katetrových ablací vyústil v potřebu revize doporučených postupů z roku 2001. Inovované doporučené postupy kardiologických společností ACC/AHA/ESC, týkající se zásad péče o pacienty s FS, byly publikovány v roce 2006. Léčebná strategie péče o nemocné s fibrilací síní zahrnuje prevenci tromboembolie, kontrolu srdeční frekvence při arytmii nebo kontrolu srdečního rytmu. Komplexní léčba FS kombinuje farmakologické a nefarmakologické léčebné postupy. Farmakologické léčebné možnosti zahrnují: antikoagulaci nebo antiagregaci, léky s negativním chronotropním účinkem na síňokomorový uzel, antiarytmika, léky modulující systém renin-angiotenzin-aldosteron, statiny. Mezi nefarmakologické postupy patří elektrická kardioverze, katetrová ablace, kardiostimulace, kardiochirurgické výkony, endokardiální implantace aurikulárních okludérů. V článku jsou popsány zásady terapeutické rozvahy, farmakologická prevence tromboembolie, farmakologická kontrola komorové frekvence, farmakologická kardioverze a farmakologické postupy k udržení sinusového rytmu a farmakologické ovlivnění remodelace srdečních předsíní.

Panická porucha se projevuje náhlými záchvaty úzkosti s četnými vegetativními příznaky. Většina postižených má strach z nebezpečné tělesné nemoci, a proto vyhledává zejména somatické lékaře. Některé somatické diagnózy bývají u pacientů s panickou poruchou častější. Jde zejména o kardiovaskulární onemocnění, vředovou chorobu, poruchy štítné žlázy, plicní choroby, epilepsii a vestibulární onemocnění, která mohou jednak panickou poruchu svými příznaky připomínat, jednak s ní být komorbidní. Panická porucha může být léčena léky nebo psychoterapií. SSRI, SNRI a kognitivně behaviorální terapie patří mezi léčby první volby. Účinná jsou také tricyklická antidepresiva, jejich podávání je však spojenou s řadou nežádoucích účinků. Léčba benzodiazepiny může být prováděna jen krátkodobě, jinak hrozí rozvoj závislosti.

Cerebrovaskulární nemoci patří mezi častá onemocnění s vysokou medicínskou, společensko-ekonomickou a sociální závažností. Incidence a prevalence ischemických cévních mozkových příhod (CMP) je v naší republice stále vysoká a v posledních letech je pozorován vzrůstající trend. CMP jsou tak velmi vhodné pro prevenci. Jsou známy rizikové faktory a možnosti jejich ovlivnění včetně medikamentózních a intervenčních postupů. K optimalizaci následné péče a preventivních opatření je vhodné dispenzarizovat pacienty po CMP ve specializovaných cerebrovaskulárních poradnách, které mimo jiné úzce spolupracují s praktickými lékaři. Autoři podávají stručný přehled o současných poznatcích a léčebných postupech po prodělaném ischemickém iktu nebo tranzitorní ischemické atace (TIA).

Intoxikace opiáty přináší značné riziko závažné hypoxické léze centrálního nervového systému. Dostatečná oxygenace i cestou neodkladné resuscitace dýchání a aplikace antidota – naloxon – s respektováním biologických poločasů toho kterého opiátu mají velmi příznivý účinek. Přiměřená titrace naloxonu má zajistit obnovu dýchání, ale nevyvolat abstinenční příznaky.

V článku jsou stručně předkládána základní doporučení a postup při léčbě primární (esenciální) arteriální hypertenze. Pojem prehypertenze je rozveden vzhledem k nedávno uvedeným výsledkům studie týkající se možnosti prevence rozvoje hypertenze. Jsou zde uvedeny příklady kombinací jednotlivých tříd antihypertenziv při přidružených nemocech hypertonika.

Pľúcna artériová hypertenzia (PAH) pokrýva pomerne rôznorodú skupinu chorôb, pre ktoré je charakteristický progresívny priebeh, významne zhoršená kvalita života a veľmi nepriaznivá prognóza quod vitam. Nebývalý rozmach vedomostí v oblasti patogenézy a diagnostiky PAH v poslednom období otvára nové horizonty terapeutického ovplyvnenia. Tzv. špecifická liečba PAH (prostanoidy, antagonisty endotelínových receptorov, inhibítory fosfodiesterázy) je farmakoterapia, ktorá vzhľadom na svoje pôsobenie cez patomechamizmy ochorenia zásadne mení liečebnú stratégiu, účinne zlepšuje klinický priebeh a predlžuje život. Z hľadiska farmakoekonomiky sa tieto liečivá radia do skupiny finančne náročných liekov.

Autor v prehľadnom článku popisuje klinický obraz najčastejšie sa vyskytujúcich vývojových anomálií mozočka, Chiariho malformácie, Dandy-Walkerovu malformáciu a Joubertovej syndróm, najčastejšie nádory mozočka (PNET/MB, astrocytómy a ependymómy), zápalové a niektoré degeneratívne a metabolické ochorenia.

Hyperkinetická porucha/ADHD je psychické ochorenie v detstve s najvyššou prevalenciou a vysokou komorbiditou rôznych psychických porúch, vrátane porúch spánku. Primárne poruchy spánku, taktiež časté v detskej populácií, sa v detskom veku môžu počas dňa prejavovať najmä príznakmi hyperkinetického syndrómu, a ak sú dlhodobé, môžu byť mylne diagnostikované ako hyperkinetická porucha. V našej práci, na základe analýzy chorobopisov hospitalizovaných pacientov s hyperkinetickou poruchou za obdobie 4 rokov, sme u týchto pacientov zistili vysokú komorbiditu porúch spánku (60,9 %), medzi najčastejšie dyssomnie patrili nepokojný, prerušovaný spánok, včasná insomnia a z parasomnií somnilokvia, nočná enuréza, somnambulizmus, pavor nocturnus, nočná mora a jednoduché chrápanie. Najvyššie percento porúch spánku tvorili poruchy spánku pozorované len na oddelení a neuvádzané rodičmi pri vstupnom vyšetrení. Je preto potrebné venovať poruchám spánku u hyperkinetických detí náležitú pozornosť a v ďalšom výskume sa zamerať na zisťovanie patogenetických vzťahov porúch spánku a hyperkinetického syndrómu použitím objektívnych metodík.

Článek shrnuje z praktického hlediska současnou problematiku kojeneckých kolik.

Na vaskulární demence lze nahlížet jako na důsledek ischemického nebo hemoragického poškození mozkové tkáně, jež se projeví alterací kognitivních funkcí. Jedná se tudíž o velmi heterogenní skupinu různých klinických syndromů – od ložiskového postižení odpovídajícího oblasti léze většího rozměru, přes vícečetné deficity různých kognitivních domén v rámci multiinfarktové demence až po poměrně homogenní profil dysexekutivního syndromu s bradypsychizmem a mnohdy i depresivním laděním u subkortikální ischemické leukoencefalopatie. Poměrně časté jsou i demence smíšené, většinou se jedná o kombinaci vaskulární encefalopatie a Alzheimerovy nemoci. V současné době není k dispozici kauzální léčba vaskulární demence (VaD). Nejvýznamnější preventivní opatření zahrnují důslednou léčbu arteriální hypertenze, ovlivnění dalších vaskulárních rizikových faktorů a adekvátní léčbu i sekundární prevenci ischemických iktů (antiagregancia). Mezi řadou vasoaktivních a podpůrných substancí, jejichž preskripce nemá spolehlivou oporu v klinických studiích, je nejvíce podkladů pro podávání pentoxifyllinu a extraktů ginkgo biloba. Klinické studie prokazují efekt inhibitorů acetylcholinesterázy i u VaD.

Od pátku večera do nedělního poledne 7.–9. října 2005 se v metropoli Jižních Čech konaly XXI. Lékárnické dny. Oproti minulým létům jsme začátek posunuli až na páteční večer a zdá se, že jsme udělali dobře, přijelo více než 160 lékárníků z celé České republiky. Nosným tématem byl tentokrát diabetes mellitus a jeho terapie. Navázali jsme tak na rok diabetu pro lékárníky, protože právě v roce 2005 proběhl edukační cyklus DIA 2005 pořádaný Českou lékárnickou komorou.