Fulltextové hledání

Cieľom práce je podať aktuálne informácie o patogenéze monosymptomatickej nočnej enurézy (MNE) v zmysle princípu „troch systémov“. Podľa súčasného názoru enuréza vzniká nesúladom medzi nočnou produkciou moču, kapacitou močového mechúra spolu s neschopnosťou zobudiť sa, keď tento nesúlad nastane. Preto aj diagnostika MNE sa má zamerať na zistenie prvotnej príčiny MNE. Určenie, ktorý z „troch systémov“ (nočná produkcia moču, močový mechúr a spánok) je za MNE u daného dieťaťa najviac zodpovedný, prispeje k voľbe individualizovaného postupu liečby (desmopresín, anticholinergiká, alarm)

Veľká väčšina epileptických záchvatov sa vyskytuje u jedincov, ktorí nemajú príznaky žiadneho iného ochorenia. V klinickej praxi sa stretávame aj s epileptickými záchvatmi, ktoré sú prejavom iného onemocnenia, alebo koexistujú pri ďalšom ochorení. Terminologické pojmy ako epilepsia a epileptické záchvaty sa často prelínajú a zamieňajú aj v najrecentnejšej odbornej literatúre v súvislosti s komorbiditou. Článok prináša prehľad vzťahov epileptických záchvatov pri cerebrovaskulárnych, kardiálnych, renálnych, hepatálnych, pľúcnych ochoreniach, pri ochoreniach štítnej žľazy, pri poruchách metabolizmu so zameraním na elektrolytové poruchy a pri migrénach. Obsahuje návody k diferenciálnej diagnostike ako aj k niektorým liečebným postupom.

Diabetes mellitus je chronické ochorenie s kolísavou patologicky zvýšenou hladinou glukózy v krvi. Hyperglykémia je podmienená nedostatkom inzulínu alebo nedostatočným účinkom inzulínu a spôsobuje vznik celého reťazca metabolických porúch (aktivácia polyolovej cesty a pod.). Pacienti s diabetes mellitus sú vystavení riziku vzniku rôznych komplikácií, pričom ich veľká časť je priamo alebo nepriamo spojená s poškodením periférneho a/alebo centrálneho nervového systému. Cieľom predloženej práce je stručné oboznámenie čitateľov so spektrom možných neurologických komplikácií spojených s diabetes mellitus.

Farmakogenetika je interdisciplinárním oborem, který se zabývá vztahem mezi genetickou dispozicí jedince a účinkem podávaných léčiv na úrovni jednotlivých genetických polymorfizmů. Od padesátých let minulého století prošla farmakogenetika vývojem od dílčích pozorování a nepřímých indicií k dnešním, vysoce paralelním analýzám genetických polymorfizmů ovlivňujících účinky podávaných léčiv. Teprve v poslední době jsme svědky nástupu farmakogenomických metod, které umožňují sledovat efekt podané látky na globální expresi genetické informace na úrovni transkriptomu, proteomu či metabolomu. Současně vzniká nutrigenetika a nutrigenomika, založená na zjištění, že běžná dieta obsahuje řadu biologicky aktivních látek, jejichž účinky na vznik, průběh a terapii řady onemocnění jsou opět závislé na genetické dispozici. Společným cílem farmakogenomiky a nutrigenomiky je individualizovaná medicína, kdy na základě prediktivních genetických testů bude možné zvolit vhodný typ a dávku farmaka a dietního režimu pro konkrétního pacienta.

Autoři ukazují na rizika obezity jako základního příznaku metabolického syndromu, uvádějí definici metabolického syndromu, popisují jeho rozvoj i důsledky. Prezentují rizika metabolického syndromu v psychiatrii. Poukazují na vzájemné spojitosti mezi poruchami metabolizmu a psychickými poruchami, stejně tak na roli antipsychotik v rozvoji poruch metabolizmu.

V skupine epileptikov (n = 42) sme analyzovali typ epileptických záchvatov, charakteristiky EEG, etiológiu a patogenézu epileptického syndrómu a efektívnosť antiepileptickej liečby. Dennú spavosť sme hodnotili pomocou Epworthskej škály spavosti (ESS) a pomocou testu mnohopočetnej latencie spánku (MSLT), a u všetkých pacientov sme pomocou celonočného polysomnografického vyšetrenia (PSG) a video-EEG záznamu analyzovali architektúru nočného spánku a prípadné nočné epileptické záchvaty. V kontrolnej skupine zdravých dobrovoľníkov (n = 19) sme vyšetrovali dennú spavosť pomocou ESS, MSLT a celonočné PSG vyšetrenie, ako aj spánkové video-EEG monitorovanie. Zistili sme, že pacienti so symptomatickou fokálnou epilepsiou mali tendenciu ku zvýšenej dennej spavosti pri vyšetrení pomocou ESS, naproti tomu pacienti s idiopatickou fokálnou, alebo generalizovanou epilepsiou, ale aj kontrolné osoby zvýšenú dennú spavosť nevykazovali. Pri objektivizácii dennej spavosti pomocou MSLT sme nezistili zvýšenú dennú spavosť v žiadnej vyšetrovanej skupine. Skóre ESS ani MSLT nezáviselo od aktuálnej antiepileptickej liečby. Zmeny v architektúre nočného spánku (predĺženie 1. a 2. štádia NREM spánku, skrátenie REM spánku) boli najvýraznejšie v skupine pacientov s generalizovanou epilepsiou. Poruchy architektúry nočného spánku považujeme za kľúčové z hľadiska vzniku dennej ospalosti pacientov.

Roztroušená skleróza mozkomíšní (RSM) je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, které vede k demyelinizaci nervových vláken a jejich přímému poškození. Je řazena mezi autoimunitní onemocnění. RSM je nejčastější neurologickou příčinou invalidity u mladší a střední věkové populace. Únava patří mezi časté a závažné klinické příznaky onemocnění. Příčina patologické únavy je nejednotná a nejpravděpodobnější je multifaktoriální etiologie. Diagnostika únavy u RSM a její kvantifikace je obtížná. K ovlivnění únavy využíváme na prvním místě nefarmakologických možností léčby například: stanovení ekonomického denního plánu, vyřazení aktivit zvyšujících únavu, nutriční podpůrný režim a energii šetřící režim, pravidelná aerobní zátěž. Pokud jsou tyto postupy nedostačující, přistoupíme k farmakoterapii. Z farmakoterapie používáme v prvé řadě amantadin, modafinil a jako léčbu druhé linie antidepresiva (SSRI), vitaminoterapie B řady, nootropika.

Spánková medicína má v českých zemích více než padesátiletou historii. Česká odborná společnost – ČSVSSM – Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu vznikla postupně díky aktivitě několika skupin lékařů z různých oborů (neurologie, pneumologie, otorhinoralyngologie, psychiatrie) před několika lety a teprve v říjnu roku 2001 byla registrována. Kvůli nepochopení charakteru společnosti zabývající se problematikou spánku, jejímu multioborovému složení a současně jednotnosti problematiky ze strany ČLS JEP byla nakonec registrována ministerstvem vnitra jako občanské sdružení

Skutečnost, že infektologie patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející medicínské obory, se odrazila i ve spektru infekčních nemocí, se kterými se v současné době setkáváme. Za posledních 30 let došlo k objevům desítek nových infekčních onemocnění nebo k nosologickým jednotkám známým již v minulosti byl objeven původce (např. legionelóza, AIDS, lymeská borelióza, kampylobakterióza, rotavirová a norovirová gastroenteritida, hantavirový plicní syndrom, ptačí chřipka, SARS atd.)...

V přehledném článku jsou charakterizovány možné vztahy epilepsie, fyziologického spánku a poruch spánku z pohledu klinického, i některých elektrofyziologických projevů. Ovlivnění epilepsie a spánku je možné z řady pohledů, vliv spánku na epilepsii a epilepsie na spánek, vliv spánku na elektroencefalografické projevy epilepsie v interiktálním a iktálním období, vztah některých epileptických záchvatů a některých parasomnií. V následujícím textu jsou uvedeny některé z těchto vztahů, na které je dobré v každodenní práci s pacienty s epilepsií pamatovat.

Kazuistika popisuje případ komplikace perkutánní transluminální koronární angioplastiky s implantací koronárního stentu pro nestabilní anginu pectoris. Pacient byl po 47 dnech od implantace koronárního stentu přijat na interní JIP v šokovém stavu, krátce po přijetí resuscitován, zavedena dočasná kardiostimulace a po přechodné stabilizaci stavu pacient 14 hodin od přijetí umírá. Při pitvě byl zjištěn absces v okolí stentu pravé koronární arterie perforující do perikardu a fibrinozně purulentní perikarditida.