Fulltextové hledání

Sekundární endokrinní hypertenze tvoří 1–5 % všech hypertenzí. Etiologicky se mezi ně řadí primární hyperaldosteronizmus a ostatní mineralokortikoidní hypertenze, Cushingův syndrom, feochromocytom, hyperparatyreóza, akromegalie, hypertyreóza, hypotyreóza a některé jiné méně časté endokrinopatie. První tři jmenované příčiny často patří mezi rezistentní hypertenze. Odhalení a odstranění sekundární příčiny může pro pacienta znamenat i úplné vyléčení.

Nykturie je symptom, který může negativně ovlivňovat kvalitu života. Pokud je její příčinou noční polyurie, která není příznakem jiného závažného interního onemocnění, má urolog v rukou možnost účinně zasáhnout do léčby symptomů. Léčba nykturií při noční polyurii vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje režimová opatření a medikamentózní léčbu desmopresinem (MINIRIN MELT®). Při dodržení doporučených zásad použití desmopresinu, je tato léčba vysoce efektivní a bezpečná.

Syndrom neklidných nohou (RLS) a porucha spánku s periodickými pohyby končetinami jsou řazeny mezi abnormální pohyby související se spánkem. Ztěžují usínání, vedou k opakovaným nočním probouzením a k chronické spánkové deprivaci. Jejími projevy jsou u dětí především poruchy pozornosti, hyperaktivita, změny nálady a zhoršení školního prospěchu. Příznaky mohou napodobovat diagnózu porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Po těchto poruchách spánku je nutné u dětí s insomnií, denní únavou a příznaky ADHD aktivně pátrat, protože anamnestické údaje mohou být nenápadné. K diagnostice přispívá noční polysomnografie. Léčba spočívá v úpravě režimu a suplementaci železem při jeho nedostatku. Při výrazných příznacích RLS byly také u dětí použity dopaminergní agonisté, clonazepam a gabapentin, i když zatím žádný lék není pro léčbu RLS v dětském věku schválen.

Přehledový článek o problematice péče o nezralé novorozence v ordinaci PLDD je zaměřený na skupinu dětí s velmi nízkou porodní hmotností (NVNPH), které vyžadují velkou pozornost. Kromě běžné léčebné a preventivní péče vyžadují tyto děti řešení zdravotních problémů, které někdy přetrvávají z peri-neonatálního období dlouho do dětského věku. Výživa je důležitou součástí péče o novorozence s velmi nízkou porodní hmotností, protože tyto děti se rodí se zcela nedostatečnými zásobami živin, minerálů a vitaminů. NVNPH často mají specifické problémy s výživou. Nejčastěji jde o gastroezofageální reflux, poruchy trávení a vstřebávání a problémy s příjmem potravy, zejména u dětí s bronchopulmonální dysplazií. Speciální péče je realizována ve spolupráci ambulantního neonatologického centra vývojové péče s rodiči a PLDD. K úspěšnému zvládnutí poruch somatického (anémie, poruchy výživy a růstu, GER, osteopatie, BPD atd.), senzorického a psychomotorického vývoje je často nezbytné zapojit do péče další lékařské i nelékařské odborníky. Zvláštnosti vakcinace nedonošených dětí jsou uvedeny v další části článku.

Účinnost léčby hypertenze na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu je dána především úrovní snížení krevního tlaku. Snížení krevního tlaku zajišťují thiazidová diuretika, betablokátory, blokátory kalciového kanálu, inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu a antagonisté receptoru angiotenzinu. Tyto léky jsou lékem volby při zahájení léčby v monoterapii i v kombinaci. Výběr farmakoterapie hypertenze se řídí nejenom úrovní krevního tlaku, ale i přítomností přidružených onemocnění, stupněm poškození cílových orgánů a celkovým kardiovaskulárním rizikem. U nemocných s vysokým normálním krevním tlakem (130–139/85–89 mm Hg) není k dispozici dostatečná evidence o příznivém ovlivnění kardiovaskulárního rizika v důsledku antihypertenzní léčby. Výběr konkrétní lékové skupiny pro zahájení farmakoterapie závisí především na typu přidružených onemocnění.

Riziko ohrožení života nesou zejména choroby zasahující ventilaci, oběhové funkce nebo nemoci spojené s nitrolební hypertenzí. V raném věku to je ALTE a SIDS. Ve všech věkových skupinách se jedná o léze kořenů, periferních nervů, svalů nebo poruchy nervosvalového přenosu; u pacientů s epilepsií SUDEP. Kromě periferních lézí mohou být příčinou ohrožení i léze míšní a mozkové. Pouze připravený systém komplexní péče a přiměřená anticipace pomáhají řešit tyto akutní stavy.

Se selháním léčby monosymptomatického nočního pomočování (MNE) se stále setkávají lékaři pečující o děti s touto formou inkontinence. Možný neúspěch terapie MNE je způsoben nejen multifaktoriální etiologií a neznalostí jednoznačné kauzální léčby, ale velmi často špatnou spoluprací s dítětem i s jeho rodinou a mnohdy i ne zcela správnou diagnostikou formy MNE. V článku jsou probrána některá možná pochybení ze strany rodičů i lékaře v diagnostickém a léčebném procesu.

Prevalence insomnií i dalších poruch spánku v posledních letech prudce narůstá (1). Farmakologie poruch spánku vyžaduje dobrou orientaci v širokém spektru používaných farmak, jejich žádoucích i nežádoucích účinků a interakcí. Někdy bývá opomíjeno negativní ovlivnění spánku a bdění nejrůznějšími farmaky, používanými pro jiné indikace než poruchy spánku. Jednoduchá klasifikace léků, ovlivňujících nespavost nebo nadměrnou spavost na hypnotika/sedativa/stimulancia v kontextu soudobých poznatků o neurofyziologii a chronobiologii spánkového procesu je v současné době již obsolentní.

Neustále rostoucí počet obézních obyvatel v rozvinutém i rozvojovém světě stále více zatěžuje zdravotní, sociální a ekonomický systém v jednotlivých zemích. Obezita je odpovědná za 2–8 % výdajů na zdravotnictví a za 10–13 % úmrtí v Evropě. Na boj proti obezitě je třeba připravit prakticky všechny lékaře, protože obézní jedinci budou tvořit stále větší část jejich pacientů. Vzhledem k omezené možnosti farmakoterapie věnujeme větší prostor chirurgické léčbě obezity a použití VLCD diet. Zmiňujeme se také o nové skupině antidiabetik působících na inkretinovém principu, která mají pozitivní vliv na redukci hmotnosti. V našem sdělení je podán stručný návod, jak přistupovat k obézním pacientům, jak je vyšetřovat a léčit.

Pacienti s epilepsií mají vyšší mortalitu a náhlá neočekávaná smrt (SUDEP, sudden unexpected death in epilepsy) je nejčastější příčina smrti přímo související s epilepsií. V přehledném článku autor popisuje současný stav znalostí o rizikových faktorech, uvažovaných mechanizmech a možné prevenci SUDEP. Kontroverzní je otázka, zda o riziku SUDEP informovat všechny pacienty.

Chřipková infekce má v dětském věku určité specifické charakteristiky. U dětí do 2–3 let věku vede chřipka často k hospitalizaci, v klinickém obrazu mohou dominovat febrilní křeče, bronchiolitis, croup, zánět středouší. K očkování dětí přistupují různé země odlišně. V ČR je očkování dětí proti chřipce dle platné legislativy omezeno pouze na rizikové skupiny. Lze považovat za rozumný kompromis maximálně podpořit očkování všech dětí školního věku, neboť byl jasně prokázán velký význam vakcinace právě tohoto segmentu populace.

Syndrom neklidných nohou (RLS – restless legs syndrome) je somatosenzorická porucha, která není příliš často v praxi diagnostikována a léčena, ačkoli je častější než epilepsie a její prevalence se počítá na 5–15 % u dospělých osob. Způsobuje závažné problémy, které velice nepříznivě ovlivňují kvalitu života. Jeho patofyziologie není zcela jasná, ale je řada dokladů o tom, že hypofunkce dopaminergní signalizace a nedostatek železa v centrální nervové soustavě je významným faktorem pro vznik potíží RLS. Dopaminergní systém se uplatňuje i ve fyziologii erekce. Bylo zjištěno, že muži se syndromem neklidných nohou trpí erektilní dysfunkcí téměř dvakrát častěji než kontrolní skupina.

Plicní hypertenze je syndrom charakterizovaný zvýšením tlaku v plicnici. Specifická farmakoterapie se uplatňuje především u plicní arteriální hypertenze (PAH), která představuje primární onemocnění plicních arteriol. U ostatních typů plicní hypertenze (plicní hypertenze u onemocnění levého srdce, plic, chronická tromboembolická plicní hypertenze) je uplatnění farmakoterapie menší. Arbitrárně lze farmakoterapii PAH rozdělit na konvenční (léčba srdečního selhání, antikoagulační léčba) a specifickou (blokátory kalciových kanálů, prostanoidy, antagonisté endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy-5). Pouze nemocní s pozitivním testem akutní vazoreaktivity jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu je vedle chronické antikoagulační léčby indikována specifická vazodilatační farmakoterapie jako monoterapie nebo jako kombinační léčba. K perspektivním léčebným možnostem u PAH patří agonisté receptorů pro prostacyklin, aktivátory a stimulátory solubilní guanylát cyklázy, statiny, antagonisté receptorů pro serotonin a blokátory serotoninového transportéru, inhibitory Rho-kinázy, vazoaktivní intestinální peptid nebo inhibitory tyrozin kinázy.

Ve spánku strávíme téměř 1/3 života a kvalita spánku se výrazně podílí i na kvalitě našeho života. Fyziologický spánek je nezbytný nejen pro regeneraci duševních a fyzických sil, pro vytváření paměťových stop a tedy pro kognitivní funkce, ale i pro celou řadu metabolických pochodů. Společným podkladem většiny spánkových poruch jsou časté probouzecí reakce (kortikálního i subkortikálního původu), které vedou k vyplavování stresových hormonů (zejména kortizolu) a k urychlení aterosklerotických změn. Důsledkem je zvýšené riziko infarktů, cévních mozkových příhod a dalších komplikací. Fragmentace spánku, provázená častou změnou spánkových stadií, bdělostí a sníženou efektivitou spánku, je rizikovým faktorem vzniku metabolického syndromu, obezity, diabetu (typu 2) a dysbalance neuroendokrinního i imunitního systému. Častým důsledkem je i vznik deprese. Fyziologický spánek odpovídající délky i kvality je klíčovým faktorem urču­jícím pocit „dobrého zdraví“, naši výkonnost i pohodu a výraznou měrou se podílí na hodnocení kvality života.

Ve spánku strávíme téměř 1/3 života a kvalita spánku se výrazně podílí i na kvalitě našeho života. Fyziologický spánek je nezbytný nejen pro regeneraci duševních a fyzických sil, pro vytváření paměťových stop, a tedy pro kognitivní funkce, ale i pro celou řadu metabolických pochodů. Společným podkladem většiny spánkových poruch jsou časté probouzecí reakce (kortikálního i subkortikálního původu), které vedou k vyplavování stresových hormonů (zejména kortizolu) a k urychlení aterosklerotických změn. Důsledkem je zvýšené riziko infarktů, cévních mozkových příhod a dalších komplikací. Fragmentace spánku, provázená častou změnou spánkových stadií, bdělostí a sníženou efektivitou spánku, je rizikovým faktorem vzniku metabolického syndromu, obezity, diabetu (typu 2) a dysbalance neuroendokrinního i imunitního systému. Častým důsledkem je i vznik deprese. Fyziologický spánek odpovídající délky i kvality je klíčovým faktorem určujícím pocit „dobrého zdraví“, naši výkonnost i pohodu a výraznou měrou se podílí na hodnocení kvality života.

Nespavost patří mezi nejčastější onemocnění v populaci a zaujímá čelní místo v nákladech na zdravotní péči. Nejoblíbenější terapií na všech úrovních jsou hypnotika, nejuznávanější léčbou je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Cílem studie bylo v ambulantních podmínkách ověřit možnosti a efekt psychoterapie insomnie. Soubor tvořilo 39 pacientů (průměrný věk skupiny 43,87 + 16,00; 17 mužů), u kterých byla po vstupním vyšetření vyslovena suspekce na psychofyziologickou insomnii. U části pacientů bylo provedeno aktigrafické vyšetření k vyloučení dg. periodické pohyby končetinami (PLM). V následujících sezeních byla zahájena KBT, v případě potřeby byla zahájena terapie PLM. Osm pacientů se zúčastnilo pouze úvodního edukačního pohovoru, 22 pacientů pokračovalo v psychoterapii – 18 pacientů podstoupilo behaviorální terapii (BT), 4 pacienti absolvovali i kognitivní terapii (KT). Šesti pacientům byla doporučena vzhledem ke složitosti jejich problému psychiatrická péče včetně KBT. U 3 pacientů byla diagnostikována sekundární insomnie (těžké PLM, těžká obstrukční spánková apnoe – po léčbě došlo k výrazné úpravě stavu). Dg. PLM byla stanovena celkem u 18 pacientů. Základem terapie insomnie je anamnestický pohovor a dobrá diferenciální diagnostika. BT je nutná a ve většině případů i postačující součást léčby, zatímco KT se ukazuje jako nezbytná pouze u vybrané části pacientů. Výskyt PLM se ukázal jako překvapivě frekventní a je k diskuzi, do jaké míry ovlivňuje fragmentaci spánku. Otázka chronické medikace není jednoznačná, snaha o vysazení za každou cenu se neukazuje jako produktivní. Antidepresivní terapie u vybraných pacientů léčbu vhodně podporuje.

V dětském věku se setkáváme jak se získanými, tak s vrozenými poruchami nervosvalového přenosu. Mezi získané a imunitně podmíněné poruchy řadíme juvenilní myasthenii gravis a tranzientní neonatální myastenii. Vrozené poruchy nervosvalového přenosu jsou geneticky podmíněnou heterogenní skupinou, která se souborně nazývá kongenitálními myastenickými syndromy. Tento přehledový článek pojednává o jejich patogenezi, klasifikaci, klinických a laboratorních charakteristikách, různých úskalích v diagnostice včetně molekulárně genetické analýzy a jejich léčbě.

Transorální robotická chirurgie (TORS) a transaxilární thyroidectomie jsou v současné době nejvíce dostupné a nejvíce efektivní roboticky prováděné výkony v oblasti hlavy a krku. Robotická chirurgie umožňuje poskytnout pacientovi ekvivalentní a precizní ošetření onemocnění v oblasti laryngofaryngeální trubice a u onemocnění štítné žlázy díky použití 3D zobrazení s vysokým stupněm rozlišením stejně jako konvenční transorální nebo zevní chirurgické postupy. V porovnání se zevními přístupy nabízí robotická chirurgie výhody endoskopických přístupů, jako jsou malá nemocnost a výborné funkční a kosmetické výsledky. Výkony se tak řadí mezi minimálně invazivní ORL zákroky.

Problematika rezistentní hypertenze je navzdory pokrokům v terapii a diagnostice orgánových poškození nemocných s vysokým krevním tlakem stále vysoce aktuální. Výskyt rezistentní hypertenze, která je definována neschopností dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku při terapii trojkombinací antihypertenziv zahrnující diuretikum, je v populaci hypertoniků odhadován až na téměř 30 %. Po vyloučení sekundární etiologie hypertenze, kde nejčastějšími příčinami je primární hyperaldosteronizmus, chronické onemocnění ledvin a renovaskulární hypertenze, jsou za hlavní příčiny rezistentní hypertenze považovány: hypertenze bílého pláště, nedodržování životosprávy pacienty, nízká adherence nemocných k léčbě a lékové interakce. Léčba rezistentní hypertenze patří do rukou specialisty: internisty, kardiologa, případně nefrologa. Základem terapie rezistentní hypertenze je odstranění příčin, které se mohou na nedosažení cílových hodnot TK podílet, a farmakologická léčba podle aktuálních doporučení pro léčbu arteriální hypertenze.

Práce uvádí základy léčby hypertenze včetně nefarmakologické léčby. Hlavní pozornost je věnována farmakoterapii, která se opírá o inhibitory ACE, AT1 blokátory, diuretika, blokátory kalciových kanálů a betablokátory. Autor uvádí, kdy zahajovat farmakoterapii, a také cíle léčby hypertenze. Článek obsahuje i základy kombinační léčby. Jsou uvedeny preference antihypertenzní léčby podle směrnic Evropské společnosti pro hypertenzi 2007 a také naléhavé a možné kontraindikace hlavních skupin antihypertenziv. Jsou také obsaženy základy hypolipidemické léčby u hypertoniků a cílové hodnoty celkového cholesterolu a LDL-cholesterolu. Zvláštní pozornost je věnována tzv. rezistentní hypertenzi, jejím příčinám a principům její léčby.

Nykturie je v poslední době často diskutovaný symptom, v minulých letech byla hlavně spojována se stářím, především u mužů s benigní hyperplazií prostaty. Zdá se, že se jedná o složitější problém, četnější také v mladších věkových kategoriích, který je nutné aktivně vyhledávat a léčit. Jeho diagnostika se týká mnoha medicínských oborů, nejen urologie.

V dětství a adolescenci se vyskytuje pestrá skupina neepileptických záchvatových příhod, které tvoří častou diferenciální diagnózu epileptických záchvatů. U dětí jsou to především somaticky podmíněné neepileptické záchvaty, v preadolescenci a adolescenci se objevují a postupně mohou i převažovat psychogenně podmíněné neepileptické záchvaty. Článek přehledně rekapituluje nejdůležitější jednotky u velmi malých a malých dětí s důrazem na jejich klinický obraz a obvyklý věkový výskyt. Záměrně se v něm nevěnuji problematice synkop, paroxyzmálních extrapyramidových příhod a z paroxyzmálních poruch spánku pouze těm s výskytem u dětí. Cílem článku je zlepšit informovanost neurologů v praxi, kteří se s touto problematikou setkávají nejčastěji.

Bariatrická chirurgie je relativně novým oborem, který řeší morbidní obezitu chirurgickými prostředky. Cílem článku je poskytnout informace o této rychle se rozvíjející medicínské disciplíně a diskutovat otázky, které se týkají psychiatricko-psychologických souvislostí včetně poruch příjmu potravy.

Práce uvádí základy léčby hypertenze včetně nefarmakologické léčby. Hlavní pozornost je věnována farmakoterapii, která se opírá o inhibitory ACE, AT1 blokátory, diuretika, blokátory kalciových kanálů a betablokátory. Autor uvádí, kdy zahajovat farmakoterapii, a také cíle léčby hypertenze. Článek obsahuje i základy kombinační léčby. Jsou uvedeny preference antihypertenzní léčby podle směrnic Evropské společnosti pro hypertenzi 2007 a také naléhavé a možné kontraindikace hlavních skupin antihypertenziv. Jsou také obsaženy základy hypolipidemické léčby u hypertoniků a cílové hodnoty celkového cholesterolu a LDL-cholesterolu. Zvláštní pozornost je věnována tzv. rezistentní hypertenzi, jejím příčinám a principům její léčby.

Konzultační činnost v lékárně je v současnosti poměrně rychle se rozvíjející oblast poskytované farmaceutické péče. Farmaceut by měl být schopen vést rozhovor s pacientem za účelem získání důležitých informací o nemocech, farmakoterapii, životním stylu atd. a na základě svých odborných znalostí posoudit lékové i jiné problémy a nabídnout jejich vhodná řešení. Tento článek může sloužit jako určitý návod, jak správně provádět konzultaci s pacientem trpícím nespavostí. Součástí sdělení jsou základní informace o insomnii.

systém v jednotlivých zemích. Na boj proti obezitě musí být připraveni prakticky všichni lékaři, protože obézní budou tvořit stále větší část jejich pacientů. V krátkém souhrnu je podán stručný návod, jak přistupovat k obézním pacientům, jak je vyšetřovat a léčit.

Plicní embolie je poměrně často se vyskytující onemocnění, zejména u starších a rizikových pacientů. Incidence se pohybuje v rozmezí 0,8–2 případy na 1 000 obyvatel a rok. Nejčastěji vzniká důsledkem náhlé obstrukce části plicního cévního řečiště trombembolem, pocházejícím z hlubokého žilního systému dolních končetin. Hluboká žilní trombóza (HŽT) a plicní embolie (PE) jsou součástí jednoho procesu – žilní trombembolické nemoci (TEN). Kazuistika popisuje raritní případ opakované trombolytické léčby pacientky se dvěma atakami kardiogenního šoku na podkladě rekurentní masivní plicní embolie v krátkém časovém rozmezí 25 hodin.

Příčiny nykturie, jako samostatné klinické jednotky, jsou multifaktoriální. Jedná se o stav, kdy je pacient jednou nebo vícekrát během spánku probuzen s potřebou se vymočit. Podle etiologie lze nykturie rozdělit na polyurie, noční polyurie, poruchy jímací funkce močového měchýře a poruchy spánku potenciálně související s nykturií. U všech typů poruch je důležitá úprava pitného režimu a léčba vyvolávajícího onemocnění ve spolupráci s internisty, endokrinology, neurology a psychiatry. Při léčbě noční polyurie se prosazuje stále více léčba desmopresinem. Při poruchách jímací funkce močového měchýře jsou důležitou součástí parasympatolytika a alfa-sympatolytika.