Fulltextové hledání

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Poruchy dýchání ve spánku (SRBD), hlavně spánková apnoe (SA), výrazně působí na kvalitu spánku a následně na kvalitu života pacientů. Svými patofyziologickými důsledky SRBD ovlivňují průběh kardiovaskulárních onemocnění. Včasná a kvalitní léčba SRBD dokáže snížit kardiovaskulární morbiditu a mortalitu, a tím je příznivě ovlivňována socioekonomická náročnost těchto onemocnění. Uvedené skutečnosti vedly Českou společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu (ČSVSSM) k vypracování indikačních kritérií pro léčbu SRBD pomocí přetlaku v dýchacích cestách u dospělých. SRBD je diagnostikována pomocí polysomnografie nebo polygrafie. Tíže SA je stanovována podle indexu AHI (apnoe/ hypopnoe index) na lehkou (AHI < 15), střední (AHI 15–30) a těžkou (AHI > 30). Léčba pomocí CPAP (trvalého přetlaku v dýchacích cestách) je doporučena pro léčbu střední a těžké SA. Léčba pomocí BPAP (dvouúrovňového přetlaku v dýchacích cestách) je doporučena pro léčbu střední a těžké SA při nedostatečném léčebném účinku CPAP. Efektivita léčby se hodnotí podle reziduálního AHI (zaznamenávaného přístrojem za období od poslední kontroly) a dostatečné doby užívání (v průměru > 4 hodiny denně). První kontrola compliance léčby je za 1–3 měsíce od zahájení léčby a dále v intervalu 1 rok. Oprávnění k indikování, titraci/nastavování a předepisování léčby mají pracoviště akreditovaná ČSVSSM.

Článek přehledně shrnuje nová doporučení pro diagnostiku a léčbu dyslipidemií, která byla publikována v roce 2019 jako společný materiál Evropské kardiologické společnosti a Evropské společnosti pro aterosklerózu a komentována ve stanovisku České společnosti pro aterosklerózu. Nová doporučení snižují cílové hodnoty LDL cholesterolu u všech rizikových kategorií, zavádějí nové tabulky SCORE pro hodnocení rizika, zdůrazňují použití kalciového skóre, ultrazvukového vyšetření karotických nebo femorálních tepen a modifikujících faktorů (sociální deprivace, psychiatrické komorbidity, hypertrofie levé komory srdeční, fibrilace síní…) u osob se středním rizikem. U mladších osob doporučují použít tabulky relativního rizika nebo stanovení "vaskulárního věku".

Toto odborné stanovisko reprezentuje názor výše uvedených odborných společností a bylo vytvořené v souladu s vědeckými a lékařskými poznatky dostupnými v době přípravy publikace. Cílem tohoto dokumentu je pomáhat lékařům při volbě nejlepšîho diagnostického a léčebného postupu pro každého pacienta s daným onemocněnîm, přičemž je posuzován jak vliv na klinické výsledky, tak poměr přînosu a rizika daného postupu. Definitivnî rozhodnutî týkajîcî se konkrétnîho pacienta však musî učinit ošetřujîcî lékař po konzultaci s pacientem a tento dokument v žádném případě nenahrazuje individuální odpovědnost každého lékaře. Obsah tohoto dokumentu byl publikován pouze pro nekomerční a edukační účely.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Polozapomenutý obraz černého kašle se může v éře odpírání očkování stát reálnou hrozbou pro novorozence a vnímavé kojence.
Incidence pertuse narůstá rovněž díky rychlejšímu vyvanutí postvakcinační imunity a adaptabilitě bordetel. Jediným
reálným opatřením je časná a důsledná proočkovanost kojenců a přeočkování žen proti pertusi během gravidity. Sdělení
srovnává historický pohled na onemocnění s poznatky ze současnosti.

Hypertenzí rezistentní na léčbu v současné době rozumíme stav, kdy doporučená léčba nedokáže snížit hodnoty krevního tlaku (TK) v ordinaci lékaře na < 140/90 mm Hg a nedostatečná kontrola hypertenze je potvrzena ambulantní monitorací TK nebo měřením TK v domácích podmínkách. Doporučená medikamentózní léčba rezistentní hypertenze zahrnuje kombinaci tří antihypertenziv podávaných v optimálních nebo maximálně tolerovaných dávkách; součástí kombinace by mělo být diuretikum, dále obvykle nejčastěji inhibitor ACE/sartan + blokátor kalciových kanálů. Odhadovaná prevalence při použití této definice je pravděpodobně méně než 10 % u medikamentózně léčených hypertoniků. Vždy je třeba vyloučit pseudorezistentní hypertenzi a sekundární příčiny hypertenze. Jako čtvrtý lék do kombinace je v současné době doporučován spironolakton až do dávky 50 mg denně. Je upřednostňováno užívání fixních kombinací.

Arteriální hypertenze má velký vliv na patogenezi, léčbu a prognózu nemocných s fibrilací síní (FS). Společné důsledky hypertenze, jako je hypertrofie levé komory, poškození ledvin, kardiovaskulární a cerebrovaskulární příhody, jsou významnými rizikovými faktory pro výskyt fibrilace síní a rozvoj jejich komplikací (obrázek 1). Hypertenze je velmi častá u nemocných s FS a nálezy ze studií ukazují významný přínos vysokého krevního tlaku na incidenci FS. Nemocní s hypertenzí mají 1,7krát vyšší riziko vzniku FS než normotenzní jedinci a 1 ze 6 případů FS je přičítán hypertenzi. Vzhledem k vysokému výskytu FS při hypertenzi lze dokonce tvrdit, že FS je dalším projevem poškození cílových orgánů v důsledku hypertenze.

Článek předkládá další adaptovaný klinický doporučený postup (KDP), zaměřený na zajišťování a udržování termoneutrálního prostředí v poporodní péči o novorozence, který vznikal podobně (podle ADAPTE protokolu) jako předchozí doporučené postupy uvedené v Pediatrii pro praxi (č. 4/2015, č. 1/2016, č. 4/2017, č. 2 a 5/2018, č. 2/2019). Na základě rešerše byly vyhledány již existující klinické doporučené postupy a jiná doporučení, která byla podrobena metodologické analýze, a poté byl vytvořen návrh nového, adaptovaného doporučeného postupu. Ten byl předložen celkem 398 sestrám z 11 perinatologických center v České republice a na základě jejich připomínek byl vypracován konečný KDP. Cílem postupu je poskytnout kompetentním zdravotnickým pracovníkům praktické informace, týkající se zajišťování normální tělesné teploty novorozence po porodu, v průběhu resuscitace, při transportu, příjmu na oddělení a při první koupeli. Součástí článku jsou informace o měření tělesné teploty u novorozenců a identifikace hypotermie nebo hypertermie.

Nespavost je definována jako přetrvávající potíž s iniciací, trváním nebo kvalitou spánku při zachování podmínek ke kvalitnímu spánku, která ovlivňuje kvalitu života, denní fungování a působí i somatické příznaky. Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění rozděluje nespavost na chronickou (trvání minimálně 3 měsíce, minimálně 3× do týdne) a akutní. Chronická nespavost postihuje minimálně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvním místě doporučována nefarmakologická léčba – psychoterapie. Nejlepší efekt dosahuje kognitivně behaviorální terapie. Teprve pokud tato terapie není účinná nebo se na ní pacient nehodí, je indikována medikace. Poslední doporučení Americké spánkové akademie (AASM) redukovalo seznam doporučených hypnotik – suvorexant (agonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agonisté benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatních preparátů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporučuje jejich užívání k léčbě nespavosti, event. pouze v off -label indikaci. Podle doporučení vydaného Evropskou společností pro výzkum spánku jsou k léčbě krátkodobé nespavosti (≤ 4 týdny) vhodné benzodiazepiny, agonisté benzodiazepinových receptorů a některá antidepresiva, k dlouhodobé terapii však tyto látky doporučovány nejsou. Ostatní hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporučována pro léčbu nespavosti.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Svalové dystrofie jsou progresivní hereditární onemocnění, pro které je charakteristické nekolísavé, chronické a (většinou) nebolestivé oslabení svalových skupin a jejich atrofie. Můžou se projevit v dětství nebo v dospělosti. Jde o onemocnění vzácná s překrývajícími se obrazy a podobnými fenotypy a jejich diagnostika je náročná, většinou odkázána na neuromuskulární centra. Některé nejběžnější dystrofie by ale měl poznat každý neurolog. Nejčastější dystrofie dospělého věku jsou dystrofinopatie, myotonické dystrofie, facioscapulohumerální dystrofie, pletencové myopatie. Vzhledem k tomu, že některé dystrofie s charakteristickým fenotypem lze relativně snadno diagnostikovat (facioscapulohumerální, myotonická dystrofie typ 1), je v článku popsána problematika těch nejčastějších svalových dystrofií. Kromě diagnostiky je ovšem důležitá i následná péče – monitorace postižení přidružených systémů (srdce, oči, endokrinní, plíce), genetické poradenství a řešení sociálních problémů spojených s nemocí – to je péče, kterou je schopen nabídnout každý neurolog.

Článek uvádí doporučení, jak hodnotit riziko léčiv užívaných matkou pro její kojené dítě. Možné riziko určitého množství léčiva, obsaženého v mateřském mléce, je vždy třeba porovnávat s přínosy kojení. Vzhledem k tomu, že kojení má velký význam nejen pro zdraví, správný růst a vývoj dítěte, ale také pro zdraví matky, nemělo by být nikdy doporučeno jeho předčasné ukončení kvůli léčbě matky, aniž by byly stanoveny závažné důvody. Při posuzování možného rizika je třeba prostudovat co nejvíce údajů o přestupu léčiva do mateřského mléka, o farmakokinetice daného léčiva v organismu dítěte a o jeho doložených či potenciálních nežádoucích účincích u kojených dětí. Rovněž je třeba posoudit celkový zdravotní stav konkrétního dítěte.

Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je soubor příznaků a chorobných stavů, které vznikají na základě opakovaných apnoických pauz a/nebo hypopnoí během spánku. Nebezpečí neléčeného syndromu OSA spočívá ve zvýšené morbiditě a mortalitě neléčených pacientů. Diagnostickou metodou volby je polysomnografie zaznamenávající i videosignál a EEG během spánku, screeningovou metodou je jednodušší polygrafie. Vhodný léčebný postup je zvolen dle závažnosti syndromu spánkové apnoe. Obecně lze většině nemocných doporučit režimová opatření (nekouřit, racionální dieta s redukcí nadváhy, zákaz alkoholu na noc apod.). U pacientů s ronchopatií lze použít ortodontická tělíska. Pro pacienty s prokázaným mírným a středně těžkým syndromem spánkové apnoe může být vhodné chirurgické řešení. Nosní průchodnost lze vylepšit pomocí funkční endonazální chirurgie. U nemocných se zúžením veloaryngeální oblasti je léčebnou metodou volby uvulopalatofaryngoplastika. Při zúžení zejména retrolinguálního prostoru lze použít stomatochirurgické řešení, hyoidní myotomie, genioglossus advencement, maxilomandibulární advancement. Nejtěžší pacienty se syndromem spánkové apnoe lze léčit metodou pozitivního přetlaku přístrojem CPAP/BiPAP. Jde o ventilátory generující tlak vzduchu, který proudí nosem či nosem a ústy do dýchacích cest a vytvoří tak pneumatickou výztuž bránící kolapsu horních dýchacích cest ve spánku. V běžné klinické praxi je nutné na syndrom spánkové apnoe myslet a pátrat u našich pacientů s chrápáním po nadměrné denní spavosti. Včas rozpoznaný a správně léčený syndrom spánkové apnoe může pro dobře spolupracujícího pacienta znamenat podstatné zmírnění rizik, která s sebou tato nemoc nese.

Oběh i ventilace, tedy základní životní funkce, jsou zprostředkovány svaly. Myokard, převodní srdeční systém i příčně pruhované
dýchací svaly podléhají u myopatií výrazným změnám. V přehledu uvádíme myopatie, pro které je kardiorespirační nedostatečnost
typická, patofyziologický podtext těchto změn, jejich klinické projevy a možnost včasného záchytu a léčby.

Testosterón je dobre známy ako dôležitý mužský pohlavný hormón. Má dôležité funkcie v celom tele. Vekom jeho hladina klesá asi
o 1,2 % ročne, niekedy však klesne významnejšie a vtedy sa prejavia ťažkosti z jeho nedostatku. Obezita pôsobí proti testosterónu
a v populácii pribúda počet obéznych mužov s jeho nedostatočnou hladinou. Mnohí lekári sa však obávajú testosterón suplementovať
pre možné riziko rakoviny prostaty vo vyššom veku. Názory na jeho účinkovanie v mužskom tele sa za posledných 40 rokov
významne zmenili. V práci rozoberáme súčasné názory na vplyv testosterónu na mužské zdravie a význam jeho suplementácie.

Poruchy spánku se vyskytují nejméně u 30 % dětí. Pozornost zaslouží zejména ty, které způsobují narušení kognitivních schopností dítěte, příznaky napodobující poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), poruchy nálady nebo ty, které ovlivňují kardiovaskulární funkce. Včasná diagnostika insomnie, spánkové apnoe, syndromu neklidných nohou nebo periodických pohybů končetinami ve spánku je pro další vývoj dítěte podstatná, stejně jako včasný záchyt a léčba narkolepsie.

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) představuje léčitelný a preventabilní klinicky heterogenní syndrom s dominujícími plicními projevy a s různě vyjádřenými asociovanými komorbiditami. Článek se zabývá hlavně farmakologickou léčbou stabilní CHOPN dle současných doporučení GOLD (Global Initiative for Chronic Obstructive Lung Disease) a platných doporučení České pneumologické a ftizeologické společnosti. Farmakoterapie CHOPN je založena především na inhalačních bronchodilatanciích s dlouhodobým účinkem (LABD). Jedná se o skupinu inhalačních dlouhodobě (či ultradolouhodobě – U) působících anticholinergik (LAMA, event. U‑LAMA) a inhalačních dlouhodobě působících β2-agonistů (LABA, event. U‑LABA) či jejich duální kombinace. Hledá se pozice inhalačních kortikosteroidů (IKS) v terapii CHOPN, v současnosti je doporučeno kortikosteroidy přidat k bronchodilatační léčbě v případě fenotypů častých exacerbací a u fenotypu překryvu CHOPN s astmatem (ACO). Podmínkou úspěšné léčby je eliminace vyvolávajících inhalačních rizik. Komplexní léčebný přístup k nemocným s CHOPN využívá kromě farmakologických postupů celou řadu nefarmakologických přístupů včetně plicní rehabilitace a řeší i terminální péči o tyto nemocné, včetně indikací domácí léčby kyslíkem a neinvazivní ventilace a indikace k transplantaci plic. Nefarmakologická léčba není v tomto článku podrobně diskutovaná.

Nespavost je definována jako přetrvávající potíž s iniciací, trváním nebo kvalitou spánku při zachování podmínek ke kvalitnímu spánku, která ovlivňuje kvalitu života, denní fungování a působí i somatické příznaky. Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění rozděluje nespavost na chronickou (trvání minimálně 3 měsíce, minimálně 3× do týdne) a akutní. Chronická nespavost postihuje minimálně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvním místě doporučována nefarmakologická léčba – psychoterapie. Nejlepší efekt dosahuje kognitivně behaviorální terapie. Teprve pokud tato terapie není účinná nebo se na ní pacient nehodí, je indikována medikace. Poslední doporučení Americké spánkové akademie (AASM) redukovalo seznam doporučených hypnotik – suvorexant (antagonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agonisté benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatních preparátů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporučuje jejich užívání k léčbě nespavosti, event. pouze v off‑label indikaci. Podle doporučení vydaného Evropskou společností pro výzkum spánku jsou k léčbě krátkodobé nespavosti (≤ 4 týdny) vhodné benzodiazepiny, agonisté benzodiazepinových receptorů a některá antidepresiva, k dlouhodobé terapii však tyto látky doporučovány nejsou. Ostatní hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporučována pro léčbu nespavosti.

Nadměrná spavost (hypersomnolence) je relativně běžným stavem po spánkové deprivaci a také frekventovaným příznakem provázejícím řadu neurologických, psychiatrických a interních onemocnění, infekcí a traumat. Výskyt nadměrné spavosti u neurodegenerativních chorob, iktu, jakož i úrazů, tumorů a vybraných infekcí CNS představuje spolu s centrálními hypersomnolencemi významný klinický problém v neurologii. Zvýšený výskyt hypersomnolence je pozorován rovněž u psychiatrických diagnóz. S ohledem na dopady spavosti na kvalitu života a sociální fungování je problematika nadměrné spavosti nadále předmětem intenzivního výzkumu.