Fulltextové hledání

Spánek je velmi důležitý pro normální vývoj a každodenní fungování adolescenta. Cíl: Cílem příspěvku je popsat, analyzovat a porovnat hodnoticí nástroje užívané k hodnocení spánku u adolescentů. Metody: Design: Přehledová studie - literární přehled. Pro získání dat byly použity elektronické databáze (Bibliographia Medica Čechoslovaca, MEDLINE, Web of Science, PubMed a Scopus). Z analýzy byly vyloučeny měřicí nástroje hodnotící spánek v jiném než českém, slovenském nebo anglickém jazyce a škály nevhodné k měření spánku u adolescentů. Výsledky: Mezi odbornou veřejností se objevuje mnoho studií věnujících se problematice hodnocení spánku u dětí a adolescentů. U námi vyhledaných hodnoticích škál (19) nadále dochází k testování psychometrických vlastností, překladům do jiných jazyků a dalším modifikacím. Bylo by vhodné vytvořit jednotný, systematický, screeningový nástroj pro hodnocení spánku u dětí a adolescentů. Závěr: Problémy se spánkem mohou vyústit v poruchy chování, depresivní projevy, zhoršení vztahu mezi dítětem a rodičem, hyperaktivitu, zhoršení školního prospěchu, úzkostné stavy v dospělosti apod. Proto je nezbytné správně posoudit spánek již v dětském věku či adolescenci, např. v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost, prostřednictvím nejčastěji užívané škály Children's Sleep Habits Questionnaire (CSHQ).

Arteriální hypertenze patří k nejčastějším kardiovaskulárním (KV) onemocněním. Její příznaky mohou být nenápadné, představuje však jednu z hlavních příčin morbidity a mortality. Včasné odhalení hypertenze a zahájení vhodné léčby významně zlepší prognózu nemocných. Jak si v praxi poradit s kolísavým krevním tlakem, o kolik se liší hypertenze mužů a žen, a jaké výhody přináší pacientům nová fixní kombinace Ylpio®? To byly otázky, na něž přinesl odpovědi odborný blok zařazený do programu XVI. jarní interaktivní konference Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, která proběhla 13.–15. května v Praze. Předsedajícími tohoto bloku byli MUDr. Dana Moravčíková, praktická lékařka pro dospělé, Olomouc, a MUDr. Stanislav Konštacký, CSc., z Katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny FVZ UO v Hradci Králové.

Denná spavosť (DS) predstavuje pre postihnutého jedinca závažné riziko v podobe sťaženého pracovného uplatnenia a zníženej kvality života a v závislosti od jej príčiny aj metabolické a kardiovaskulárne následky. Práca analyzuje charakter ospalosti v závislosti od jej príčiny, diagnostické postupy a terapeutické možnosti. Na príklade piatich kazuistík poukazuje na rozdiely v klinickej manifestácii spavosti pri narkolepsii 1. typu, Kleinovom-Levinovom syndróme, epilepsii, sclerosis multiplex a osmotickom demyelinizačnom syndróme, dokladuje uplatnenie diagnostických a terapeutických možností v praxi.

Vývoj nezralého novorozence je ovlivněn nejen terapeutickým přístupem, ale také managementem a kvalitou poskytované ošetřovatelské péče. Cílem vývojové péče u předčasně narozeného novorozence je podpořit jeho správný vývoj a omezit negativní dopad stresujících intervencí. Koncept vývojové péče předpokládá individuální přístup, jednotný postoj personálu, který se na péči o novorozence podílí, úpravu prostředí a vnímání rodičů jako partnerů v péči o dítě.

Deficit dekarboxylázy aromatických L­‑aminokyselin (AADC deficit) je vzácné, autosomálně recesivní onemocnění syntézy neurotransmiterů způsobující významný kombinovaný deficit katecholaminů, dopaminu a serotoninu. Manifestuje se v kojeneckém věku opožděným psychomotorickým vývojem, hypotonií, abnormními pohyby s okulogyrickými krizemi, vegetativními příznaky a dalšími projevy. Obecně malé povědomí o tomto onemocnění, variabilní klinický obraz i tíže fenotypu, společně s metodicky složitou diagnostikou, často rezultuje v chybnou kategorizaci těchto pacientů a přispívá k celosvětově silné poddiagnostikovanosti choroby. Článek poskytuje ucelený přehled o symptomech, aktuálních diagnostických trendech včetně nových možností screeningu AADC deficitu. Rovněž shrnuje informace o symptomatické a nové kauzální genové terapii.

Celá řada systémových onemocnění se může manifestovat postižením očních tkání, ať už se jedná o první projev dosud nerozpoznaného onemocnění, nebo komplikaci již známé, často dlouhodobě dekompenzované choroby. Největší skupinu tvoří onemocnění interní, a to zejména cévní, metabolická, endokrinní, revmatologická a hematologická, menší část nemoci plicní a kožní. Úspěšnost včasného odhalení očních komplikací závisí na mezioborové spolupráci, která je základním kamenem komplexní péče o pacienty. V případě některých onemocnění, například diabetu mellitu či arteriální hypertenze, jsou nutné pravidelné kontroly očního pozadí oftalmologem, aby byly změny včas odhaleny a případně řešeny. Praktický lékař by měl být s očními projevy obeznámen, aby mohl nemocné o riziku postižení oka informovat a včas odeslat ke specialistovi.

Kazuistika představuje případ nemocného s arteriální hypertenzí a fibrilací síní, která se manifestovala tachykardií indukovanou kardiomyopatií. Stonání nemocného bylo navíc komplikováno nízkou adherencí k léčbě s recidivou základních symptomů při návratu fibrilace síní. Díky kombinaci nefarmakologických metod a optimalizaci chronické farmakoterapie bylo dosaženo příznivého efektu léčby. Součástí kazuistiky je rozbor literatury.

Nespavost v různých formách patří mezi nejčastější stížnosti, které přivádí pacienta do ordinací praktických lékařů i specialistů. Prevalenční studie udávají výskyt nespavosti v dospělé populaci v širokém rozmezí až 6,2-40 % za kalendářní rok. Pokrok ve výzkumu neurobiologie spánku ukazuje nové kognitivní a neurofyziologické modely etiopatogeneze nespavosti. Moderní doporučené postupy v léčbě nespavosti pak akcentují především nutnost stupňovat terapii od méně zatěžujících, a především nefarmakologických intervencí, až po léčbu farmakologickou. Primární léčebnou intervencí by měla být psychoterapie, především kognitivně behaviorální terapie s modulem rozpracovaným speciálně pro léčbu nespavosti. Při neúspěchu nefarmakologických intervencí pak lze využít širokou řadu léčiv. Také zde dochází k posunu od tradičních a široce užívaných hypnotik 3. generace směrem k nenávykovým alternativním volbám včetně moderní resynchronizační terapie pomocí syntetického melatoninu.

Renální sympatická denervace (RDN) je metodou, která zažila svůj vzestup i částečný pád v léčbě farmakologicky nekontrolovatelné arteriální hypertenze a jejíž pevné místo v léčebném schématu tohoto onemocnění nebylo stále ještě definováno. Ovlivnění sympatické aktivity se však nachází v centru zájmu i při léčbě řady dalších kardiovaskulárních onemocnění. Patofyziologicky zcela jistě u chronického srdečního selhání, fibrilace síní, některých komorových arytmií a (do větší či menší míry) u některých dalších onemocnění. Cílem této stati je shrnout současné poznatky o přínosu RDN v léčbě výše zmíněných onemocnění.

V práci uvádím stručnou charakteristiku syndromu spánkové apnoe, charakteristiku dýchání u spánkové apnoe, okolím nejčastěji sledované pohyby a chování, které jsou pro pacienty se spánkovou apnoí typické a souvislost s ostatními pohybovými poruchami ve spánku, které mohou být spánkovou apnoí provokovány nebo potencovány.

V práci uvádím stručnou charakteristiku syndromu spánkové apnoe, charakteristiku dýchání u spánkové apnoe, okolím nejčastěji sledované pohyby a chování, které jsou pro pacienty se spánkovou apnoí typické a souvislost s ostatními pohybovými poruchami ve spánku, které mohou být spánkovou apnoí provokovány nebo potencovány.

Erektilní dysfunkce postihuje celosvětově více než polovinu mužů ve věku nad 50 let. Její příčiny mohou být různé - somatické i psychické. Účinná léčba erektilní dysfunkce, včetně eliminace vyvolávající příčiny, vede ke zlepšení párové satisfakce a zlepšení kvality života muže i jeho zdraví. Důležitou roli v prevenci i léčbě tohoto onemocnění sehrává též farmaceut.

Úvod: Dekompenzace srdečního selhání je častým důvodem hospitalizace. Jde o závažný stav s nepříznivou dlouhodobou prognózou. Průběh může být pozitivně ovlivněn mj. farmakoterapií, především ACEI/sartany a betablokátory. Cíl: Analyzovat populaci pacientů hospitalizovaných pro dekompenzaci srdečního selhání; vysledovat souvislosti s dalšími onemocněními; zjistit, nakolik medikace doporučená při propuštění odpovídá guidelines. Soubor, metodika: U pacientů hospitalizovaných v Nemocnici Znojmo se základní diagnózou I50 v letech 2018–2019 jsme sledovali EFLK, přítomnost vybraných komorbidit, medikaci doporučenou při propuštění. Data jsme sbírali retrospektivně z propouštěcích zpráv. Výsledky: Hypertenzní choroba se v souboru častěji vyskytuje u pacientů s HFpEF než u pacientů s HFrEF (87,7 % vs. 64,7 %), stejný trend sledujeme u fibrilace síní (67,7 % vs. 51,7 %). V souboru je 64,2 % pacientů léčeno ACEI/sartany/ARNI a 70,4 % betablokátory. Závěr: Nejdůležitějším zjištěním je, že velká část pacientů nemá doporučenou základní farmakoterapii srdečního selhání. Je na místě důsledněji kontrolovat a optimalizovat medikaci pacientů hospitalizovaných pro srdeční selhání. Podíl na nízkém zastoupení ACEI/sartanů a BB mají ale například i kontraindikace daných léčiv či klinický stav pacienta – u velké části pacientů byl vzhledem ke klinickému stavu preferován přístup zaměřený na symptomy před léky ovlivňujícími dlouhodobou prognózu.

Nykturie jako nozologická jednotka má široké spektrum příčin přesahujících urologickou oblast. Hlavními příčinami je polyurie, noční polyurie a poruchy jímací nebo evakuační funkce močového měchýře. Jednotlivé příčiny je třeba od sebe pečlivě v rámci diagnostiky rozlišit, jelikož i léčba nykturie je odlišná dle jednotlivých příčin. Primárně by mělo být využito metod neinvazivní diagnostiky s využitím anamnézy, dotazníků, pitného a mikčního deníku, uroflowmetrie a postmikčního reziduálního profilu. Pokud nelze na základě těchto metod přesně určit příčinu nykturie nebo nykturie nereaguje na stanovenou léčbu, je nutné přistoupit k invazivnímu vyšetření. Léčba nykturie vychází z diagnostikované příčiny a u jednotlivých příčin nykturie se diametrálně liší, i když jednotlivé léčebné modality lze i kombinovat.

Práce stručně popisuje možnosti využití plicní rehabilitace v léčbě pacientů s poruchami dýchání jakékoli etiologie. Jsou zde popsány jednotlivé části plicní rehabilitace, jak je možné pacientovi indikovat ambulantní plicní rehabilitaci a jaké typy dechových trenažerů mohou být využity pro podporu dechového vzoru, zvýšení síly dýchacích svalů a usnadnění expektorace.

Farmakoterapie extrapyramidových onemocnění zažívala svůj boom v průběhu devadesátých let minulého století, spíše v jeho druhé polovině, kdy většina klinických hodnocení v neurologických indikacích zkoumala efekt různých molekul na Parkinsonovu nemoc (PN) a další extrapyramidová onemocnění. Další dekáda byla v této oblasti ve znamení pozvolného útlumu velkých klinických hodnocení a na významu nabývalo zavádění nákladných forem léčby pokročilého stadia Parkinsonovy nemoci, spolu s rozšiřováním indikací léčby botulotoxinem (BoNT). Následná globální ekonomická krize zde v podstatě ukončila aktivity farmaceutického průmyslu a korporátní výzkum se soustředil na jiná odvětví medicíny či na jiné oblasti neurologie. Prakticky až posledních 5-7 let lze pozorovat jisté oživení farmakologického výzkumu, akademického i korporátního, na poli extrapyramidových onemocnění. Jsou zkoumány nové lékové formy L-DOPA, jsou zkoušeny nové molekuly ovlivňující u Parkinsonovy nemoci jiné systémy než dopaminergní; pozornost je věnována i non-motorické symptomatice nemoci, probíhá i intenzivní translační výzkum. Jsou zkoušeny nadějné molekuly v terapii neurodegenerativního atypického parkinsonismu. Léčba extrapyramidových dyskinezí (či "hyperkinezí") se spíše pozvolna zbavuje starších, "folklórních" stereotypů a standardizuje postupy na bázi "evidence-based medicine" (EBM). Velký rozvoj zaznamenávají nové postupy v léčbě dyskinezí botulotoxinem, ať už se jedná o distribuci lokální terapie, inovaci dávkovacích schémat nebo cílenou implikaci centrálního efektu léčby. Jakkoliv nelze oblast extrapyramidových onemocnění nazvat jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví neurologické terapie, je situace mnohem méně stacionární, než byla před deseti lety.

Článek zmiňuje náhlý neočekávaný kolaps jinak zdravého novorozence jako poměrně novou diagnózu dávanou do souvislosti s tzv. bondingem, který spočívá ve skin to skin kontaktu matky a dítěte bezprostředně po porodu. Zatímco bonding přispívá k rozvoji vzájemného emocionálního vztahu, k podpoře adaptace novorozence na vnější svět a k časnému zahájení kojení, poloha na břiše, do které je při něm uložen, zvyšuje riziko náhlého neočekávaného kolapsu pro možnou okluzi dýchacích cest, které si matka vůbec nemusí všimnout, pokud není odborným zdravotnickým personálem dostatečně dobře poučena. Poučení spočívá v rozpoznání rizikových faktorů náhlého kolapsu a v poskytování vzájemné podpory mezi matkou a rodinnými příslušníky, pokud je matka ospalá nebo není schopna se o novorozence postarat sama.

Užívání kofeinu v nápojích a potravinách je běžné ve všech kulturách na celém světě. Kofein má přitom významné a bohaté účinky na lidský organismus. Informace o jeho bezpečnosti v těhotenství a při kojení nejsou jednoznačné. Článek přináší přehled údajů o konzumaci kofeinu při kojení a jeho vlivu na kojené dítě.

Hypotyreóza je časté onemocnění a postihuje až 5 % populace. Neurologické příznaky jsou u hypotyreózy časté a týkají se jak centrálního, tak periferního nervového systému. V některých případech je hypotyreóza přímou příčinou manifestace nebo zhoršení neurologických projevů, jindy jde o asociaci na základě společného patogenetického (autoimunitního) pozadí, jsou ale i případy, kdy je kauzální souvislost sporná, zatížená metodologickým selekčním bias publikovaných studií. Substituční léčba levothyroxinem vede u manifestní hypotyreózy ve většině případů k částečné nebo úplné regresi neurologické symptomatologie. U subklinické hypotyreózy či eutyroidní autoimunitní tyreoiditidy, kdy jsou asociace s neurologickými projevy slabší a mnohdy kontroverzní, výsledky intervenčních studií s levotyroxinem většinou příznivý efekt léčby neprokázaly.

S migrénou je spojených viacero komorbidít. V článku sú uvedené najvýznamnejšie ochorenia, ktoré k nim patria. Stručne sú rozobrané vybrané predpokladané patomechanizmy, ako aj špecifiká liečby migrény s ohľadom na prítomnú komorbiditu.

Syrové fazole obsahují několik toxických látek a mohou vyvolat otravu. To naneštěstí v české populaci není všeobecně známo, běžně se proto vyskytují případy jejich pojídání dětmi i dospělými, což vede k toxickým projevům. Za posledních 10 let Toxikologické informační středisko (TIS) odpovídalo téměř na 500 dotazů laiků i zdravotníků na první pomoc a léčení těchto otrav. Příznaky zpravidla zahrnovaly zvracení, bolest břicha a průjem. Pro první pomoc a inaktivaci fasinu i kyanogenních glykosidů, které se vyskytují především v okrasných a exotických fazolích, je třeba podat aktivní uhlí, zahájit sledování a popřípadě symptomatickou terapii s náhradou tekutin. Od výplachu žaludku i podání laxativ se ustupuje, endoskopické odstranění fazolí se nedoporučuje. Příznaky kyanidové toxicity s nutností podání antidota TIS dosud nezaznamenal, a nejsou ani popsány v publikovaných kazuistikách, nelze je však vyloučit po konzumaci jihoamerických fazolí. Je třeba více informovat veřejnost o toxicitě syrových fazolí a významu jejich původu, neboť podle vzhledu fazolové boby rozlišit nelze.

Spánek je základní fyziologickou vlastností a potřebou lidského organismu. Epilepsie je chronické onemocnění, které při nedostatečné kompenzaci významně přispívá k poruchám spánku. Poruchy spánku mohou být naopak asociovány s vyšším výskytem a četností epileptických záchvatů. Cílem práce je diferenciálně diagnostický pohled na příčiny obtížné kompenzace pacienta s epilepsií v souvislosti s poruchami spánku v každodenní ambulantní neurologické praxi.

Dyslipidemie, resp. hypercholesterolemie, je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerotických vaskulárních onemocnění (ASKVO). Nová odborná doporučení pro léčbu dyslipidemií vzniklá r. 2019 ve spolupráci Evropské kardiologické společnosti (ESC) a Evropské společnosti pro aterosklerózu (EAS) přinášejí nové informace, jak stratifikovat a snížit kardiovaskulární (KV) riziko našich pacientů na základě medicíny založené na důkazech, a dle toho vést jejich léčbu. Základem hypolipidemické léčby, kromě režimových opatření, zůstávají statiny. Více prostoru dostává ezetimib a biologická léčba hypercholesterolemie.

Kojenecké a batolecí období je spojeno s adaptací dítěte na "nový" svět a postupné dozrávání trávicího traktu. Tato nezralost se může projevit nejen řadou funkčních trávicích potíží, jako jsou kojenecká kolika, průjem, zácpa, bolesti bříška, nadýmání a ublinkávání, ale také nesnášenlivostí laktózy anebo, v důsledku dozrávání imunitního systému, i alergií na bílkoviny kravského mléka. Zlatým standardem výživy kojenců je mateřské mléko. Pro nekojené děti, u kterých se tyto potíže vyskytují, jsou určena speciální kojenecká mléka.

Pomočování v dětské, ale i v adolescentní populaci představuje významný psychosociální problém. Četností výskytu, asi 15-20 % pětiletých, 2-6 % sedmiletých dětí, do adolescence se trvale pomočuje 1-2 %, se řadí k nejčastějším onemocněním u dětí. Dle ICCS (International Children's Continence Society) je polysymptomatické pomočování (NMNE) řazeno mezi inkontinence s poruchou funkce dolních cest močových, monosymptomatická enuréza (MNE) je pak definována jako samostatná jednotka. Volní kontrola plnění a vyprazdňování močového měchýře je dynamicky se vyvíjejícím funkčním procesem, který přímo závisí na věku jedince. S věkem se postupně reflexní vyprazdňování měchýře mění na volní, kontrolované, zprostředkované cestou mozkové kory (obvykle ukončeno ve 4 letech věku). Diagnostické postupy (anamnéza, pitná/mikční karta, kalendář pomočování, fyzikální vyšetření, ultrazvuk, urodynamické vyšetření aj.) by měly zejména spolehlivě odlišit MNE od NMNE. K léčbě MNE pomočování by se nemělo přistupovat dříve než po dosažení 5 let věku (pitná/mikční režimová opatření, farmakoterapie, alarmy event. alternativní léčba). U NMNE je pak nutné nejprve léčit primární příčinu poruchy vyprazdňování se (např. neurogenní poruchy, subvezikální obstrukce, infekce močových cest, obstipaci aj.). I přes primárně úspěšnou léčbě je nutno počítat s vysokým procentem recidiv po ukončení terapie.

Kojenecké a batolecí období je spojeno s adaptací dítěte na "nový" svět a postupné dozrávání trávicího traktu. Tato nezralost se může projevit nejen řadou funkčních trávicích potíží, jako jsou kojenecká kolika, průjem, zácpa, bolesti bříška, nadýmání a ublinkávání, ale také nesnášenlivostí laktózy anebo, v důsledku dozrávání imunitního systému, i alergií na bílkoviny kravského mléka. Zlatým standardem výživy kojenců je mateřské mléko. Pro nekojené děti, u kterých se tyto potíže vyskytují, jsou určena speciální kojenecká mléka.

Poruchy dýchání ve spánku (SRBD), hlavně spánková apnoe (SA), výrazně působí na kvalitu spánku a následně na kvalitu života pacientů. Svými patofyziologickými důsledky SRBD ovlivňují průběh kardiovaskulárních onemocnění. Včasná a kvalitní léčba SRBD dokáže snížit kardiovaskulární morbiditu a mortalitu, a tím je příznivě ovlivňována socioekonomická náročnost těchto onemocnění. Uvedené skutečnosti vedly Českou společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu (ČSVSSM) k vypracování indikačních kritérií pro léčbu SRBD pomocí přetlaku v dýchacích cestách u dospělých. SRBD je diagnostikována pomocí polysomnografie nebo polygrafie. Tíže SA je stanovována podle indexu AHI (apnoe/ hypopnoe index) na lehkou (AHI < 15), střední (AHI 15–30) a těžkou (AHI > 30). Léčba pomocí CPAP (trvalého přetlaku v dýchacích cestách) je doporučena pro léčbu střední a těžké SA. Léčba pomocí BPAP (dvouúrovňového přetlaku v dýchacích cestách) je doporučena pro léčbu střední a těžké SA při nedostatečném léčebném účinku CPAP. Efektivita léčby se hodnotí podle reziduálního AHI (zaznamenávaného přístrojem za období od poslední kontroly) a dostatečné doby užívání (v průměru > 4 hodiny denně). První kontrola compliance léčby je za 1–3 měsíce od zahájení léčby a dále v intervalu 1 rok. Oprávnění k indikování, titraci/nastavování a předepisování léčby mají pracoviště akreditovaná ČSVSSM.

Hypertenzí rezistentní na léčbu v současné době rozumíme stav, kdy doporučená léčba nedokáže snížit hodnoty krevního tlaku (TK) v ordinaci lékaře na < 140/90 mmHg a nedostatečná kontrola hypertenze je potvrzena ambulantní monitorací TK nebo měřením TK v domácích podmínkách. Doporučená medikamentózní léčba rezistentní hypertenze zahrnuje kombinaci tří antihypertenziv podávaných v optimálních nebo maximálně tolerovaných dávkách; součástí kombinace by mělo být diuretikum, dále obvykle nejčastěji inhibitor ACE/sartan + blokátor kalciových kanálů. Odhadovaná prevalence při použití této definice je pravděpodobně méně než 10 % u medikamentózně léčených hypertoniků. Vždy je třeba vyloučit pseudorezistentní hypertenzi a sekundární příčiny hypertenze. Jako čtvrtý lék do kombinace je v současné době doporučován spironolakton až do dávky 50 mg denně. Je upřednostňováno užívání fixních kombinací.

Toto odborné stanovisko reprezentuje názor výše uvedených odborných společností a bylo vytvořené v souladu s vědeckými a lékařskými poznatky dostupnými v době přípravy publikace. Cílem tohoto dokumentu je pomáhat lékařům při volbě nejlepšîho diagnostického a léčebného postupu pro každého pacienta s daným onemocněnîm, přičemž je posuzován jak vliv na klinické výsledky, tak poměr přînosu a rizika daného postupu. Definitivnî rozhodnutî týkajîcî se konkrétnîho pacienta však musî učinit ošetřujîcî lékař po konzultaci s pacientem a tento dokument v žádném případě nenahrazuje individuální odpovědnost každého lékaře. Obsah tohoto dokumentu byl publikován pouze pro nekomerční a edukační účely.