Fulltextové hledání

Chrápání se vyskytuje u 20–40 % populace, přičemž častěji postihuje muže. Chrápání je doprovázeno velmi nepříjemnými zvukovými fenomény. Má nepříznivé důsledky nejen v oblasti sociální, ale navíc přináší i zdravotní rizika, zejména pokud je doprovázeno tzv. obstrukčním syndromem spánkové apnoe.

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) představuje léčitelný a preventabilní klinicky heterogenní syndrom s dominujícími plicními projevy a s různě vyjádřenými asociovanými komorbiditami. Článek se zabývá hlavně farmakologickou léčbou stabilní CHOPN dle současných doporučení GOLD (Global Initiative for Chronic Obstructive Lung Disease) a platných doporučení České pneumologické a ftizeologické společnosti. Farmakoterapie CHOPN je založena především na inhalačních bronchodilatanciích s dlouhodobým účinkem (LABD). Jedná se o skupinu inhalačních dlouhodobě (či ultradolouhodobě – U) působících anticholinergik (LAMA, event. U‑LAMA) a inhalačních dlouhodobě působících β2-agonistů (LABA, event. U‑LABA) či jejich duální kombinace. Hledá se pozice inhalačních kortikosteroidů (IKS) v terapii CHOPN, v současnosti je doporučeno kortikosteroidy přidat k bronchodilatační léčbě v případě fenotypů častých exacerbací a u fenotypu překryvu CHOPN s astmatem (ACO). Podmínkou úspěšné léčby je eliminace vyvolávajících inhalačních rizik. Komplexní léčebný přístup k nemocným s CHOPN využívá kromě farmakologických postupů celou řadu nefarmakologických přístupů včetně plicní rehabilitace a řeší i terminální péči o tyto nemocné, včetně indikací domácí léčby kyslíkem a neinvazivní ventilace a indikace k transplantaci plic. Nefarmakologická léčba není v tomto článku podrobně diskutovaná.

Mezi důležitou součást fyzikálního vyšetření dítěte patří zhodnocení pulzace periferních arterií a prokrvení periferie. Nezbytné je zároveň porovnání charakteru amplitudy pulsu na horních končetinách (palpací brachiálních, ev. radiálních arterií) a na dolních končetinách (palpací femorálních arterií). Při oslabení či opoždění pulsace na femorálních arteriích, pozorované v novorozeneckém či časném kojeneckém věku, musí být na prvním místě vyloučena srdeční vada – koarktace aorty. Absence pulsace femorálních arterií mohou zapříčinit i další patologie, ke kterým řadíme vrozené cévní malformace aortoiliacké oblasti, útlak cév extravaskulární masou (tumorem, cystou) a trombózy.

Článek stručně připomíná vývoj antiobezitik od počátku užívání až do současnosti a navazuje představením nového dvojkombinačního
preparátu s centrálním duálním působením. Ve dvou částech představí neintervenční observační multioborovou
studii použití nového léku. V tomto čísle se zabýváme tříměsíční účinností a další číslo přinese shrnutí půlročního podávání
včetně nežádoucích účinků a některých názorů pacientů na novou léčbu.

Erektilní dysfunkce (ED) je velmi časté onemocnění. Její léčba zaznamenala v uplynulých dekádách překotný rozvoj, s nímž souvisí
i zvýšený zájem o tuto problematiku na straně lékařů i pacientů. Revolucí v léčbě byl příchod PDE5 inhibitorů koncem 90. let
20. století. Od té doby již takto zásadní vývoj nenastal, nicméně evoluce v léčbě pokračuje do současnosti. Tento článek shrnuje
aktuální možnosti léčby ED a trendy ve vývoji nových terapií.

Alergická rýma je nejčastější projev alergie v oblasti horních cest dýchacích. Diferenciální diagnostika rýmy souvisí s dělením
rýmy do 3 základních fenotypů (alergická rýma, infekční rýma a nealergická, neinfekční rýma) a znalostí problematiky onemocnění
sdružených s alergickou rýmou. Léčba alergických onemocnění horních dýchacích cest vyžaduje úzkou spolupráci
praktického lékaře, alergologa a otorinolaryngologa.

Abnormní pohyby vázané na spánek jsou jednoduché, neúčelné, převážně stereotypní pohyby, které se objevují při usínání nebo
během spánku. V některých případech představují přechodný nebo nevýznamný projev bez zdravotních následků. Mohou však
způsobovat nespavost, zhoršenou kvalitu spánku nebo vést ke zranění. Velmi častý je bruxizmus a noční křeče v dolních končetinách.
Vzácnější je porucha spánku s rytmickými pohyby, propriospinální myoklonus při usínání a benigní spánkový myoklonus
kojenců. Je uveden popis těchto poruch, jejich klinické příznaky, diagnostika a terapie.

Alergická rýma je nejčastější projev alergie v oblasti horních cest dýchacích. Diferenciální diagnostika rýmy souvisí s dělením
rýmy do 3 základních fenotypů (alergická rýma, infekční rýma a nealergická, neinfekční rýma) a znalostí problematiky onemocnění
sdružených s alergickou rýmou. Léčba alergických onemocnění horních dýchacích cest vyžaduje úzkou spolupráci
praktického lékaře, alergologa a otorinolaryngologa.

Diabetes mellitus je hlavním rizikovým faktorem aterosklerózy a obecně platí, že nemocní s diabetem mají několikanásobně vyšší kardiovaskulární
riziko než jedinci bez diabetu. Avšak zejména v poslední době se ukazuje, že toto riziko je poměrně heterogenní. U většiny
diabetiků je vysoké, velmi vysoké, či dokonce extrémní. U menší části ale může odpovídat i běžné populaci. Sdělení se věnuje hlavním
faktorům kardiovaskulárního rizika diabetiků a možnostem jeho ovlivnění.

Diabetes mellitus je hlavním rizikovým faktorem aterosklerózy a obecně platí, že nemocní s diabetem mají několikanásobně
vyšší kardiovaskulární riziko než jedinci bez diabetu. Avšak zejména v poslední době se ukazuje, že toto riziko je poměrně heterogenní.
U většiny diabetiků je vysoké, velmi vysoké, či dokonce extrémní. U menší části ale může odpovídat i běžné populaci.
Sdělení se věnuje hlavním faktorům kardiovaskulárního rizika diabetiků a možnostem jeho ovlivnění.

Potíže se spánkem patří k častým zdravotním problémům seniorů. Ve věku nad 65 let se typicky setkáváme jednak s primárními
poruchami spánku, ale také s poruchami spánku, které vznikají v důsledku komorbidních interních či psychiatrických onemocnění
či v souvislosti s jejich léčbou. Cílem tohoto sdělení je popsat fyziologické změny spánku u seniorů, podat přehled
nejčastějších poruch spánku a představit současné možnosti léčby.

Sekundární arteriální hypertenze má určitou, v některých případech léčitelnou, příčinu. Na sekundární hypertenzi bychom měli
myslet u mladých hypertoniků, u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí a při přítomnosti typických znaků pro sekundární
hypertenzi. Při včasné diagnóze a správné léčbě může dojít k úplnému uzdravení pacienta.

Epileptické záchvaty mohou být u některých epileptických syndromů zapříčiněny patologickou aktivací neuronálních sítí, které se za normálního stavu účastní regulace spánku a bdění. Jde zejména o perisylvickou síť u LKS a ESES, talamokortikální u IGE, frontální u NFLE a temporolimbickou u TLE. U některých syndromů může jejich dysfunkce ve spánku narušit mechanizmy, pro něž je spánek důležitý, a zapříčinit trvalé kognitivní následky. Poruchy spánku a epilepsie často koexistují a správně vedená léčba jedné poruchy může příznivě ovlivnit druhou.

Obezita je onemocnění ovlivňující téměř každý tělesný systém, včetně kardiovaskulárního, gastrointestinálního, muskuloskeletálního, endokrinního, reprodukčního a respiračního. U obézních jedinců se manifestují mnohá onemocnění, od častěji pozorovaných (hypertenze, dyslipidémie, porušená glukózová homeostáza s rozvojem cukrovky 2. typu, nealkoholická jaterní steatóza, obstrukční spánková apnoe, skluz proximální epifýzy femuru, astma, syndrom polycystických ovárií), po méně běžné (Blountova choroba, pseudotumor cerebri). Děti a dospívající s nadměrnou tělesnou hmotností se řadí mezi vysoce rizikovou skupinu vzhledem k výskytu výše zmíněných komplikací již v časném věku. Závažnost zmnožení viscerálního tuku v dospívání z hlediska kardiometabolických zdravotních rizik byla potvrzena tuzemskými i zahraničními studiemi. Obezita rovněž předurčuje k psychosociálním problémům a snížené kvalitě života již v dětském věku.

Obstrukce dýchacích cest je v dětském věku velmi častá a má celou řadu příčin. Při diferenciálně diagnostické rozvaze hraje zásadní roli věk. Zatímco u novorozenců a kojenců je třeba pomýšlet na vrozené vady, u dětí starších pak především na respirační infekty. Otorinolaryngolog se v ambulanci setkává se stavy, které většinou bezprostředně život neohrožují, ale neadekvátně léčené mohou rychle progredovat nebo poškodit zdraví a normální vývoj dítěte. Proto by dítě s podezřením na poruchu průchodnosti dýchacích cest, zejména déletrvající, vždy mělo být vyšetřeno otorinolaryngologem.

Dušnost je závažný příznak, který bývá projevem mnoha onemocnění různé etiologie. Dušnost je subjektivní pocit nedostatku vzduchu. Může se jednat o stav akutní, rychle progredující nebo dlouhodobý – chronický, který se může postupně zhoršovat, a to buď při zvýšené fyzické námaze nebo posléze i v klidu. U dětí, které mají ve srovnání s dospělými významně užší průsvit dýchacích cest, se vyskytuje zejména akutní dušnost. Bývá způsobena nejčastěji obstrukcí dýchacích cest: ztluštěním, kolapsem stěny nebo překážkou v dýchacích cestách. Zúžení průsvitu může být také způsobeno zevním útlakem dýchacích cest. Při pátrání po příčině dušnosti je nutné vzít v úvahu věk dítěte, rychlost nástupu obtíží, charakter dušnosti a doprovodné příznaky.

Tento článek se zaměřuje na popis změn a léčebné strategie stabilní CHOPN, jak je přinášejí nová doporučení Globální iniciativy pro chronickou obstrukční plicní nemoc (GOLD) 2017.

Parkinsonova choroba (PCh) patrí spolu s demenciou s Lewyho telieskami (DLB) a multisystémovou atrofiou (MSA) k patologicky definovanej skupine ochorení – synukleinopatiam. Zdieľajú nielen spoločný patologický mechanizmus vzniku, ale aj niektoré klinické príznaky. Medzi časté patria aj poruch

Péče o hypertoniky zahrnuje kromě snahy o snížení krevního tlaku také ovlivnění dalších kardiovaskulárních rizikových faktorů. Jedním z nejčastějších je dyslipidemie. Tento článek ukazuje dvě kazuistiky, ve kterých byla pro léčbu použita fixní kombinace perindopril argininu + amlodipinu + atorvastatinu. Fixní lékové kombinace zlepšují adherenci k léčbě. Uvedené kazuistiky ukazují, že tuto fixní kombinaci lze použít u nemocných dosud neléčených i jako způsob, jak zefektivnit nebo zjednodušit dosud užívanou léčbu.

Péče o hypertoniky zahrnuje kromě snahy o snížení krevního tlaku také ovlivnění dalších kardiovaskulárních rizikových faktorů. Jedním z nejčastějších je dyslipidemie. Tento článek ukazuje dvě kazuistiky, ve kterých byla pro léčbu použita fixní kombinace perindopril argininu + amlodipinu + atorvastatinu. Fixní lékové kombinace zlepšují adherenci k léčbě. Uvedené kazuistiky ukazují, že tuto fixní kombinaci lze použít u nemocných dosud neléčených i jako způsob, jak zefektivnit nebo zjednodušit dosud užívanou léčbu.

Autoři popisují případ vzácného familiárního výskytu hypertrofické stenózy pyloru u dizygotních dvojčat narozených ve 32. týdnu gravidity. První chlapec (dvojče B) byl přijat k hospitalizaci v 5. týdnu života pro počínající dehydrataci při opakovaném zvracení obloukem, ultrazvukem byla potvrzena pylorostenóza. Po týdnu se u druhého chlapce (dvojče A) objevily obdobné příznaky s téměř identickým nálezem na ultrazvuku. U obou byla provedena pyloromyotomie s nekomplikovaným pooperačním průběhem. Etiologie hypertrofické stenózy pyloru zatím není úplně objasněna, vliv je pravděpodobně multifaktoriální, zahrnuje genetickou predispozici a působení environmentálních faktorů. Byla zaznamenána téměř 200× vyšší pravděpodobnost výskytu pylorostenózy u monozygotních dvojčat, 20× vyšší u dizygotních dvojčat nebo sourozenců (1). Z faktorů prostředí je mimo jiné popisována souvislost s kouřením matky v graviditě, podávání makrolidových antibiotik dětem v prvních dvou týdnech života nebo matkám během pozdního těhotenství a laktace (2).

V současné době, kdy obecně dochází k prodlužování délky života, narůstají také požadavky na zvyšování jeho kvality. Hladiny testosteronu nízké pro daný věk muže mohou být spojeny se subjektivně vnímaným dyskomfortem, sexuální dysfunkcí a vyšším kardiovaskulárním rizikem. Na základě subjektivních obtíží pacienta a hladin testosteronu, může být zahájena substituční terapie testosteronem (TRT).

a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha a St. Elisabeth University of Health and Social Sciences, Bratislava Nadměrná denní spavost (EDS) je významný klinický symptom s mnoha důsledky pro jednotlivce a celou společnost. Většina případů EDS u zdravých lidí souvisí se zkrácením nočního spánku. U nemocných a starších lidí je EDS způsobena většinou fragmentací nočního spánku a malou skupinu nemocných tvoří centrální hypersomnie. Článek popisuje měření tendence usnout, epidemiologii EDS a její následky včetně zkušeností ve zdravotnictví. Letmo je zmíněna léčba.

Poruchy regulace cyklu spánku a bdění patří mezi nejčastější a nejvíce omezující non-motorické příznaky Parkinsonovy nemoci (PN), postihují 50–95 % pacientů. Jejich etiologie je multifaktoriální, mezi nejvýznamnější příčiny patří primární spánkové poruchy, vedlejší účinky medikace, motorické příznaky PN přetrvávající v noci, psychiatrické komorbidity a neurodegenerace mozkových oblastí regulujících cyklus spánek-bdění. Doposud bylo provedeno velmi málo kontrolovaných studií se zaměřením na terapii spánkových poruch a léčba je tedy individuální s přihlédnutím ke komorbiditám a preferenci pacienta.