Fulltextové hledání

Plicní arteriální hypertenze (PAH) představuje heterogenní skupinu chorob, pro něž je společná přítomnost prekapilární plicní hypertenze, podobná patofyziologie (s podílem vazokonstrikce, remodelace plicních cév a trombózy) a možnost specifické farmakoterapie. Do skupiny PAH je vedle idiopatické a familiární PAH řazena především PAH při systémových onemocněních pojiva, vrozených levo-pravých zkratech, portální hypertenzi, HIV infekci a abúzu některých anorektik. Plicní hypertenze bývá přítomna asi u 10 % nemocných s vrozenou srdeční vadou v dospělosti. Nejčastěji se jedná o důsledek recirkulace přes levo-pravý zkrat. Plicní hypertenze postupně progreduje, nemocní se stávají symptomatičtí a umírají ve třetí až páté dekádě života. Názory na konvenčně používané neinvazivní léčebné postupy (antikoagulace, oxygenoterapie, hemodiluce) jsou často kontroverzní. Parenterální léčba prostanoidy zlepšuje funkční zdatnost a hemodynamiku, je však zatížena řadou komplikací. Transplantace srdce a plic nebo trasplantace plic s korekcí vrozené srdeční vady může představovat řešení pro přísně selektovanou skupinu nemocných po vyčerpání konzervativní léčby. V posledních letech je velkým pokrokem v léčbě PAH možnost specifické perorální terapie. Byla úspěšně testována především u idiopatické PAH a PAH u systémových onemocnění pojiva. V loňském roce byly publikovány výsledky první randomizované klinické studie u nemocných s Eisenmengerovým syndromem. Léčba bosentanem (duální antagonista endotelinových receptorů) nezhoršovala desaturaci a vedla ke zlepšení funkční zdatnosti a hemodynamiky.

V přehledném článku jsou charakterizovány možné vztahy epilepsie, fyziologického spánku a poruch spánku z pohledu klinického i některých elektrofyziologických projevů. Ovlivnění epilepsie a spánku je možné z řady pohledů, vliv spánku na epilepsii a epilepsie na spánek, vliv spánku na elektroencefalografické projevy epilepsie v interiktálním a iktálním období, vztah některých epileptických záchvatů a některých parasomnií. V následujícím textu jsou uvedeny některé z těchto vztahů, na které je dobré v každodenní práci s pacienty s epilepsií pamatovat.

Poruchy chování jsou častými a závažnými symptomy u pacientů s demencí. V jejich léčbě se používá široká řada farmakoterapeutických přípravků s diskutabilní účinností. Článek podává přehled nejčastějších symptomů narušeného chování u demence (agitovanost, agresivita, poruchy nálady, poruchy spánku apod.) a jejich možné terapeutické ovlivnění, podložené nedávno publikovanými studiemi.

Systolický krevní tlak (TK) je určován srdečním výdejem, kapacitou a elasticitou arteriálního řečiště, diastolický tlak především odporem periferních cév. TK se mění v závislosti na pohlaví a vývoji dítěte, který souvisí s věkem a pohlavím. Hodnoty TK jsou rozdílné ve dne a v noci a mění se také bezprostředně podle požadavků organizmu při tělesné zátěži, při extrémní okolní teplotě, z psychických příčin a při onemocnění. Za zvýšený považujeme TK tehdy, jestliže překročí 90. percentil hodnoty pro příslušný věk a pohlaví s přihlédnutím k tělesné výšce a který byl naměřený nejméně při 3 měřeních. Tlak posuzujeme podle tabulek uvedených ve „The fourth report on the diagnosis, evaluation, and treatment of high blood pressure in children and adolescents“ z roku 2004 (2). Klasifikace hypertenze na základě pouze jednoho měření je až u 20 % nemocných chybná.

Bipolárna afektívna porucha (BAP) je komplexná porucha, ktorej liečba vyžaduje nasadenie a kombináciu veľkého počtu psychofarmák, ako sú stabilizátory nálady, antidepresíva, anxiolytiká, hypnotiká a samozrejme antipsychotiká. Racionálna kombinácia niektorých z týchto medikácií, správne dávkovanie, trvanie liečby a individualizácia liečby spolu so psychoedukáciou predstavuje ideálnu formu liečby. V tejto práci priblížime najnovšie trendy v liečbe BAP, výhody a nedostatky dostupných farmák, zameriame sa na jednotlivé preparátya tiež preberieme možnosti liečby tejto poruchy v gravidite a počas laktácie.

CGS syndrómy (contiguous gene syndromes) – syndrómy naliehajúcich génov sú ochorenia zapríčinené spravidla submikroskopickými chromozómovými anomáliami typu delécie a duplikácie, ktoré vedú k alterácii normálnej génovej dávky. Klinicky je každý z nich charakterizovaný špecifickým fenotypom rozpoznaným ako genetický syndróm prv, než sa zistila ich cytogenetická etiológia. V práci prezentujeme minimum klinicko-genetických poznatkov a 4 kazuistiky mikrodelečných syndrómov s neurobehaviorálnym fenotypom. Potvrdili sme ich u pacientov s Praderovým – Williho syndrómom (l5q 11.23 pat.), Angelmanovým (15q 11.23 mat.), Williamsovým (7q11.23) a Smithovým – Magenisovým (17p 11.2). Vývinové a osobnostné charakteristiky zahŕňali: chýbanie sacieho reflexu od narodenia s následnou hyperfágiou, zmeny spánkového rytmu, agresivitu, sebapoškodzovanie, rôzny stupeň mentálneho deficitu, hyperaktivitu, poruchy vývinu reči, záchvaty smiechu, a logorhoe. Majú vysokú diagnostickú hodnotu a pri ich nevysvetlenej etiológii sú indikáciou molekulovo-cytogenetického vyšetrenia.

Komplex poruch metabolizmu, který zahrnuje abdominální obezitu, elevaci krevního tlaku, poruchu glukózové tolerance a změny hladin krevních lipidů, se nazývá metabolický syndrom (MS). Prevalence MS je u pacientů se schizofrenií vyšší než v běžné populaci a jeho výskyt pravděpodobně přispívá k jejich zvýšené mortalitě. Vliv farmakoterapie na vznik metabolického syndromu se stal předmětem zájmu psychiatrů po zavedení antipsychotik druhé generace do praxe. Studie asociace metabolického syndromu s léčbou antipsychotiky dosvědčují potřebu monitorovat u léčených pacientů metabolické parametry. K prevenci vzniku metabolického syndromu přispívá psychoedukace a behaviorální techniky zacílené na změnu životního stylu a stravovacích návyků.

Sekundární hypertenze je definována jako zvýšení krevního tlaku známou, mnohdy léčebně ovlivnitelnou příčinou. Je uveden všeobecný návod na klinické a laboratorní vyšetření u sekundárních forem hypertenze. Nejčastějšími příčinami jsou onemocnění ledvinného parenchymu, renovaskulární hypertenze a primární hyperaldosteronizmus.

Dýchání je základní vitální funkce nezbytná pro život. Poruchy dýchání provázejí nejen onemocnění dýchacího systému, ale také některá neurologická onemocnění. U takto nemocných je důležitá včasná diagnostika poruch dýchání. Tyto poruchy mohou být provázeny oslabením inspiračních i exspiračních svalů, změnou dechových pohybů, dušností, limitací pohybové aktivity a tím také omezením denních činností. Pokud nejsou tyto poruchy včas diagnostikovány, může docházet k akutní nebo chronické respirační insuficienci. Cílem tohoto článku je podat informace o možných poruchách dýchání u onemocnění spojených s postižením centrálního a periferního nervového systému a u svalových onemocnění.

V praxi často stretávame pacientov s rôznymi záchvatovými ťažkosťami, ktoré je potrebné oddiferencovať od epileptických záchvatov (EZ). Okrem psychogénnych neepileptických záchvatov (PNEZ) sú to tzv. organické neepileptické záchvaty (ONEZ). Najčastejšie sa vyskytujú poruchy krvného zásobenia mozgu (najmä synkopy), tranzitórne ischemické ataky a migréna. Extrapyramídové poruchy sú zastúpené myoklonom, paroxyzmálnymi dyskinéziami a rôznymi druhmi tremoru. Poruchy spánku zo skupiny dyssomnií (kataplexia), ale hlavne parasomnií (somnambulizmus, pavor nocturnus, nočná mora, porucha správania počas REM spánku) môžu mať taktiež za následok stanovenie chybnej diagnózy epilepsie. K ďalším ONEZ radíme tzv. kmeňové záchvaty, endokrinné poruchy so záchvatovým priebehom (karcinoid, inzulinóm) ako aj prejavy niektorých metabolických porúch (porfýria, intoxikácie).

Zavedení antidepresiv způsobilo revoluci nejen v léčbě deprese, ale také v pohledu, jak této poruše rozumět. V tomto článku diskutujeme léčbu deprese se zaměřením na hodnocení pacienta, výběr léků a strategie v případě rezistence na léčbu.

Není divu, že jsme my praktičtí lékaři – rovněž specialisté na všeobecnou medicínu – těmito protichůdnými situacemi rozladěni. Nelíbí se nám stále malá ochota zdravotnického managementu chápat praktického lékaře jako odborníka. Přesto v sobě hledáme sílu k empatii a snažíme se pacienty přesvědčit, že jako administrativně „ne tolik uznávaní odborníci“ jsme pořád schopni dát našim nemocným hodně, a navíc tvořivým způsobem. My praktičtí lékaři víme o těžkostech a bolestných stavech našich nemocných hodně. Víme možná nejvíce také o jejich zranitelnosti a touze po vlídné péči. Můžeme tedy svým nemocným přinášet jak drobné, tak i zásadní formy pomoci nejen v přímém medicínsko-technologickém pojetí současné medicíny, ale i v izolovaných pojetích některých terapeutických doporučení, která nepřihlížejí k celkovému klinickému obrazu koincidujících nemocí.

Nespavost je nejčastější spánkovou poruchou, se kterou se setkáváme ve specializovaných ambulancích pro poruchy spánku a bdění. Vyskytuje se v každém věku, postihuje obě pohlaví s mírnou převahou žen. Tento článek se věnuje léčbě chronické nespavosti a upozorňuje na rozdíly v souvislosti s věkem pacienta. Obě možné metody, farmakoterapie i psychoterapie (zejména kognitivně behaviorální psychoterapie – KBT), jsou uplatnitelné u nespavců každého věku, až na jisté výjimky. Dlouhodobé užívání benzodiazepinových i nebenzodiazepinových preparátů je rizikové pro nespavce, u kterých je přítomen organický psychosyndrom, narušené kognitivní funkce. Preparáty obou uvedených lékových skupin narušují kognitivní funkce a můžou narušit kvalitu vědomí – indukovat delirium. KBT je uplatnitelná samostatně, nebo v kombinaci s farmakoterapií. KBT nelze využít u pacientů s organickým psychosyndromem a osobnostní strukturou, která neumožňuje spolupráci.

Autoři prezentují první orientační pohled na problematiku SIDS (SIDS – Sudden Infant Death Syndrome – syndrom náhlého úmrtí kojenců) v rámci celé České republiky za 6leté období – v letech 1999–2004. Za uvedené období se podle statistických údajů v České republice vyskytlo 115 úmrtí na SIDS a jeho incidence byla 0,207 na 1000 živě narozených dětí.

Práce se zabývá současným postavením různých skupin mukolytik v léčbě respiračních zánětů. Mukolytika lze rozdělit na léky potencující efekt surfaktantu (deriváty bromhexinu), thiolové látky štěpící SH skupiny mucinů a enzymatické působky. Kromě ovlivnění reologie hlenu jsou uvedeny základní účinky, jako je antioxidační, protizánětlivý a antibakteriální efekt. Práce zdůrazňuje současný význam mukolytik dle platných klinických doporučení léčby chronické obstrukční nemoci (CHOPN). Jsou komentovány nové multicentrické studie, které přinesly další zajímavé informace o ovlivnění CHOPN ve vztahu k počtu exacerbací, trvání symptomů a zlepšení plicních funkcí. Je hodnocen také vliv na kvalitu života a ekonomický dopad léčby. Práce zdůrazňuje pohled na mukolytika prismatem medicíny podložené důkazy.

Spánková medicína má v českých zemích více než padesátiletou historii. Česká odborná společnost – ČSVSSM – Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu vznikla postupně díky aktivitě několika skupin lékařů z různých oborů (neurologie, pneumologie, otorhinoralyngologie, psychiatrie) před několika lety a teprve v říjnu roku 2001 byla registrována. Kvůli nepochopení charakteru společnosti zabývající se problematikou spánku, jejímu multioborovému složení a současně jednotnosti problematiky ze strany ČLS JEP byla nakonec registrována ministerstvem vnitra jako občanské sdružení...

Roztroušená skleróza mozkomíšní (RSM) je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, které vede k demyelinizaci nervových vláken a jejich přímému poškození. Je řazena mezi autoimunitní onemocnění. RSM je nejčastější neurologickou příčinou invalidity u mladší a střední věkové populace. Únava patří mezi časté a závažné klinické příznaky onemocnění. Příčina patologické únavy je nejednotná a nejpravděpodobnější je multifaktoriální etiologie. Diagnostika únavy u RSM a její kvantifikace je obtížná. K ovlivnění únavy využíváme na prvním místě nefarmakologických možností léčby například: stanovení ekonomického denního plánu, vyřazení aktivit zvyšujících únavu, nutriční podpůrný režim a energii šetřící režim, pravidelná aerobní zátěž. Pokud jsou tyto postupy nedostačující, přistoupíme k farmakoterapii. Z farmakoterapie používáme v prvé řadě amantadin, modafinil a jako léčbu druhé linie antidepresiva (SSRI), vitaminoterapie B řady, nootropika.

Spánková medicína má v českých zemích více než padesátiletou historii. Česká odborná společnost – ČSVSSM – Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu vznikla postupně díky aktivitě několika skupin lékařů z různých oborů (neurologie, pneumologie, otorhinoralyngologie, psychiatrie) před několika lety a teprve v říjnu roku 2001 byla registrována. Kvůli nepochopení charakteru společnosti zabývající se problematikou spánku, jejímu multioborovému složení a současně jednotnosti problematiky ze strany ČLS JEP byla nakonec registrována ministerstvem vnitra jako občanské sdružení

Skutečnost, že infektologie patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející medicínské obory, se odrazila i ve spektru infekčních nemocí, se kterými se v současné době setkáváme. Za posledních 30 let došlo k objevům desítek nových infekčních onemocnění nebo k nosologickým jednotkám známým již v minulosti byl objeven původce (např. legionelóza, AIDS, lymeská borelióza, kampylobakterióza, rotavirová a norovirová gastroenteritida, hantavirový plicní syndrom, ptačí chřipka, SARS atd.)...

V přehledném článku jsou charakterizovány možné vztahy epilepsie, fyziologického spánku a poruch spánku z pohledu klinického, i některých elektrofyziologických projevů. Ovlivnění epilepsie a spánku je možné z řady pohledů, vliv spánku na epilepsii a epilepsie na spánek, vliv spánku na elektroencefalografické projevy epilepsie v interiktálním a iktálním období, vztah některých epileptických záchvatů a některých parasomnií. V následujícím textu jsou uvedeny některé z těchto vztahů, na které je dobré v každodenní práci s pacienty s epilepsií pamatovat.

Kazuistika popisuje případ komplikace perkutánní transluminální koronární angioplastiky s implantací koronárního stentu pro nestabilní anginu pectoris. Pacient byl po 47 dnech od implantace koronárního stentu přijat na interní JIP v šokovém stavu, krátce po přijetí resuscitován, zavedena dočasná kardiostimulace a po přechodné stabilizaci stavu pacient 14 hodin od přijetí umírá. Při pitvě byl zjištěn absces v okolí stentu pravé koronární arterie perforující do perikardu a fibrinozně purulentní perikarditida.

Protože jsou v praxi na sestry kladeny značné požadavky týkající se zhodnocení stavu zdravého nebo nemocného dítěte a v učebnicích ošetřovatelství se s touto tematikou nesetkají, pokusila jsem se o jakési shrnutí běžných i ne zcela běžných metod hodnocení dítěte, které by se daly využít všude tam, kde je sestra prvním zdravotníkem, který přichází s dítětem do kontaktu. Samozřejmě se dají využít i na odděleních intermediární nebo intenzivní péče, ale tam budou patřit pouze k těm základním.

Záchvatovité stavy bezvedomia sú klasickým príkladom interdisciplinárneho klinického syndrómu, ktorý sa v praxi pohybuje na rozhraní neurológie a kardiológie. Predmetom prehľadu z pera arytmológa je charakteristika klinických prejavov, diferenciálne diagnostických možností a terapie synkopálnych stavov primárne podmienených arytmiami. Promptné rozpoznanie chorých s vysokou pravdepodobnosťou arytmickej synkopy je dôležité pre všetkých lekárov, ktorí sú konfrontovaní s diferenciálnou diagnostikou stavov bezvedomia. Správna identifikácia týchto chorých má vitálny význam, keďže: • pacienti s arytmickou genézou synkopy majú spomedzi všetkých etiológií synkopálnych stavov najvyššiu mortalitu, • väčšinu chorých s arytmiou ako príčinou synkopy je možné efektívne liečiť, nezriedka i kauzálne. Kľúčovým diferenciálne diagnostickým momentom u synkopujúceho pacienta je dôkaz organického ochorenia srdca, pri ktorom zohráva nezastupiteľnú úlohu echokardiografia. Anamnesticky významné je pátranie po užívaných liekoch, ktoré môžu predlžovať interval QT, čo predisponuje k malígnym komorovým tachyarytmiám typu torsade de pointes. V práci sa zdôrazňuje uvážlivé nasadenie špeciálnych moderných diagnostických a liečebných možností na základe reálneho pohľadu na efektivitu ich prínosu pre manažment pacienta s cieľom eliminovať symptómy a pozitívne ovplyvniť prežívanie.

Nespavost je definována poruchou usínání, přerušovaným spánkem (častým) a časným probouzením. Jedna či všechny uvedené podmínky vedou k nedostatečnému množství spánku, jehož důsledkem jsou denní stesky na neodpočatost a únavu. Výskyt nespavosti v populaci je velmi častý. Klasické dělení rozeznává primární a sekundární insomnii. Primární nespavost rozdělujeme na 6 hlavních typů: psychofyziologická, paradoxní, akutní, z nesprávné spánkové hygieny, idiopatická, související s jinými onemocněními. V ordinaci praktického lékaře by mělo dojít na základě odběru anamnestických dat ke stanovení typu insomnie. Podání nebenzodiazepinových hypnotik a/nebo edukace ve spánkové hygieně (psychoterapie) jsou často postačující k léčbě nekomplikovaných typů insomnie a lze je uplatnit v ordinaci praktického lékaře. Složitější případy náleží specialistům či spánkovým poradnám.

Fyzické týranie môže byť jednou z príčin poranení u dojčiat. Syndróm trasenia dieťaťom – Shaken Baby Syndrome (SBS) je jednou zo závažnejších foriem týrania detí do dvoch rokov veku života. Autori zdôrazňujú nutnosť odlíšenia neúrazového poranenia hlavy vznikajúceho trasením od úrazového poranenia hlavy, ktoré je zriedkavejšie u dojčiat. Zdôrazňujú, že pri prítomnosti nešpecifických príznakov je potrebné myslieť aj na SBS a hľadaním špecifických príznakov je potrebné pri poraneniach hlavy vylúčiť SBS. Rozoberajú klinické, patologické a diagnostické príznaky spôsobené trasením detí. Poukazujú na nepriaznivú prognózu týchto detí a význam prevencie.