A10
Invazivní kardiologie v Českém ráji
| 17.–18. 6. 2013 | EA Zámecký hotel Hrubá Skála
????Abstrakta
elektronického osobního dozimetru. Zvlášť pro
diagnostické výkony a intervence (PCI).
Výsledky:
Diagnostické výkony cestou TRA-L
a TFA byly prováděny při stejném skiaskopickém
čase (3,56 ± 2,6 min. vs. 3,13 ± 2,56 min.). Hodnota
pro TRA-R byla vyšší (4,9 ± 6,53 min.). U intervencí
se skiaskopické časy nelišily. Mezi TFA, TRA-R
a TRA-L nebyly nalezeny rozdíly v expozici paci-
entů ani u diagnostických výkonů (24,49 ± 25,4
Gy.cm
2
vs. 27,46 ± 28,86 Gy.cm
2
vs. 27,30 ± 19,59
Gy.cm
2
, p = 0,210), ani u intervencí (35,18 ± 63,35
Gy.cm
2
vs. 45,75 ± 70,11 Gy.cm
2
vs. 47,05 ± 48,66
Gy.cm
2
, p = 0,990). Expozice lékaře byla pak nej-
nižší u TRA-L jak pro diagnostické výkony (19,01
± 23,85 uSv vs. 22,21 ± 29,84 uSv vs. 14,95 ± 17,01
uSv, p < 0,001), tak pro intervence (26,39±59,25
uSv vs. 36,76 ± 48,93 uSv vs. 15,30 ± 28,13 uSv,
p = 0,004). Expozice pacienta více korelovala
s jeho velikostí (rs = 0,59) nežli expozice lékaře
(rs = 0,27). Nalezli jsme také dobrou korelaci DAP
a expozice lékaře (rs = 0,64–0,85).
Závěr:
Radiální přístup rutinně prováděný
s dostatečnou učící křivkou a se zřetelem k zá-
sadám radiační bezpečnosti nezvyšuje radiační
expozici pacientů ani lékařů. Zavedený levostran-
ný radiální přístup vede k optimálním výsledkům.
Transfemorální přístup
u nemocných podstupujících
elektivní koronarografii
v transradiálním centru
Matějka J., Novotný V., Lazarák T.,
Rozsíval V., Varvařovský I.
Kardiologické centrum AGEL Pardubice
Cíl:
Transradiální přístup k srdeční katetrizaci
se stal dominantním ve velké části evropských
center. Cílem práce bylo popsat indikace a kom-
plikace transfemorálního přístupu na pracovišti
preferujícím přístup transradiální.
Soubor a metodika:
Prospektivní sledování
nemocných objednaných k elektivní koronaro-
grafii v období jednoho roku.
Výsledky:
Z celkového počtu 2 021 bylo 466
(23%) nemocných vyšetřeno transfemorálním
přístupem oproti 1 555 (77%) přístupem trans
radiálním. U nemocných vyšetřených trans-
femorálně byla častější předchozí chirurgická
revaskularizce 104 (22,3%) vs. 58 (3,7%); p <
0,0001, perkutánní koronární intervence 109
(23,4%) vs. 287 (18,5%); p = 0,02, významná
chlopenní vada 71 (15,2%) vs. 151 (9,7%); p =
0,001 a chronická renální insuficience 65 (13,9%)
vs. 106 (6,8%); p < 0,0001. Průměrný věk 67 let,
zastoupení hypertoniků (84,9 %) a diabetiků
(36,9%) se významně nelišilo od nemocných
vyšetřených transradiálně. U nemocných kate
trizovaných transfemorálně byly za hospitalizace
zachyceny následující komplikace: malé krvácení
1× (0,2%), periprocedurální infarkt myokardu 7×
(1,5%), TIA/CMP 1× (0,2%) a ostatní 7 × (1,5%).
Jejich výskyt se významně nelišil od transradiál-
ního přístupu. Postkatetrizační pseudoaneuryz-
ma a. femoralis se vyskytlo 6 × (1,3%).
Závěr:
Transfemorální přístup byl použit
zhruba u čtvrtiny nemocných podstupujících
elektivní koronarografii a nebyl sdružen s vyšším
rizikem závažných komplikací. Častěji byl zvolen
u nemocných s chlopenní vadou, chronickou
renální insuficiencí a anamnézou předchozí re-
vaskularizace. Lze jej nadále považovat za použi-
telný u selektovaných pacientů s vědomím rizika
výskytu jeho specifické komplikace, postkatetri-
začního pseudoaneuryzmatu.
