A17
Invazivní kardiologie v Českém ráji
| 17.–18. 6. 2013 | EA Zámecký hotel Hrubá Skála
????
Abstrakta
Sekundární TR lze téměř vždy vyřešit plas-
tikami chlopně. Principy stehových plastik
dle Kaye-Reeda, De Vegy, Antunese, Nakana,
Revuelty, Giedriuse a Hetzera i plastiky anu-
loplastickými prstenci budou ukázány. Pokud
u primárních (organických) vad je nutná ná-
hrada chlopně, je lépe implantovat bioprotézu
nejen proto, že v nízkotlakém systému pravého
srdce nastupují degenerativní změny v implan-
tovaných bioprotézách opožděně, ale hlavně
proto, že mechanické chlopně v této lokalizaci
i při dobře vedené antikoagulační léčbě čas-
to trombózují.
Indikace k současné korekci TR při výkonech
na chlopních levého srdce:
významná TR – vždy,
mírná až středně významná TR – při dilataci
anulu 38–40 mm (21 mm/m
2
), při PH, FS,
dle některých pracovišť vždy při dilataci anu-
lu bez ohledu na významnost TR.
Výsledky:
Výkon na trikuspidální chlopni
přidaný k mitrální chirurgii významně zvyšuje
operační riziko (mortalita v r. 2009–2011 v SRN
ze 6 029 operací 9,5%, v USA z 22 711 operací
8,0%). Nejhorší výsledky jsou publikovány u reo-
perací pozdně po mitrální chirurgii (mortalita
15–25%). Operační riziko trikuspidální chirurgie je
podmíněno především pokročilostí onemocnění
chlopní levého srdce, plicní hypertenzí a chronic-
kou dysfunkcí levé i pravé komory.
Na Kardiochirurgické klinice v Hradci Králové
jsme v letech 2004–2012 uskutečnili 7105 srdeč-
ních operací, z toho 532 výkonů bylo na trikuspi-
dální chlopni. U 476 primooperací byla mortalita
3,4%, u 56 reoperací 10,7% a celková mortalita
všech 532 operací 4,1%.
Infarkt myokardu –
komplikace – role chirurga
Harrer J.
Kardiochirurgická klinika, LF UK a FN
Hradec Králové
Nekróza myokardu v souvislosti s akutním
infarktem představuje oslabení stěny levé ko-
mory srdeční. V důsledku toho může vzniknout
celá řada komplikací. Nejčastěji se setkáváme
se vznikem aneuryzmatu či pseudoaneuryzmatu
levé komory, s rupturou mezikomorové přepáž-
ky, vzácněji s rupturou volné stěny levé komory
a s akutní mitrální regurgitací v souvislosti s čás-
tečnou či kompletní rupturou papilárního svalu.
Většinu těchto život ohrožujících stavů je možné
překonat jen s operační korekcí.
Společným jmenovatelem všech těchto
komplikací je velmi závažný stav, spočívající
v rozsáhlém srdečním infarktu. Vždy je možné
očekávat náročnější chirurgickou léčbu, což je
dáno problémem s prořezáváním stehů zaklá-
daných do křehké tkáně často nekrotického
myokardu. Mnohdy nebývá patrná ani jasná
demarkační linie mezi nekrotickým a viabilním
svalem. Vzhledem k tomu, že je operace často
prováděna již ve stadiu srdečního selhávání, bývá
pooperační průběh rovněž nesnadný.
V našem sdělení se věnujeme rozboru chi-
rurgicky léčených komplikací infarktu myokardu.
Analyzujeme soubor 37 pacientů léčených v po-
sledních 19 letech s postinfarktovým defektem
mezikomorové přepážky. Z tohoto souboru ze-
mřelo do 30 dnů od operace 13 pacientů (35%).
Naše výsledky z této tak náročné oblasti
kardiochirurgie vykazují, že jsou srovnatelné
s literárními údaji.
