A10
XXXI. dny praktické a nemocniční pediatrie
|
31. 5.–1. 6. 2013
Abstrakta
Poznámky
EM je 17 dní u
B. afzelii
, která převažuje u evropských pacientů. Erytémmůže být klinicky makulární
s homogenním zarudnutím, anulární s centrálním výbledem nebo koncentrický s červenými
kruhy, ve kterých se střídá červená a bledá barva kůže. Mnohočetné erytémy jsou způsobeny
diseminací spirochet do dalších kožních lézí z místa primární inokulace.
Borreliový lymfocytom
(BL) je vzácným postižením, ale typickým pro dětský věk. Modročervený uzlík je tvořen infiltrací
kůže a podkoží převážně B lymfocyty, objevuje se akrálně po delší inkubační době na ušním
boltci, lalůčku, křídle nosním, bradavce prsní či skrotu.
Nervová forma
pod obrazemmeningitidy, kraniální neuritidy a ojediněle i radikulitidy či kom-
binovaných postižení je způsobena neurotropní
B. garinii
. Děti s borreliovou meningoneuritidou
mají mírnou bolest hlavy, minimálně vyznačené meningeální příznaky, ale překvapivě zánětlivé
změny v likvoru. Postižení periferní parézou n. facialis nebo abducens může být jednostranné
nebo oboustranné.
Lymeská artritida
se projevuje jako zánětlivé postižení jednoho nebo několika málo kloubů,
nejčastěji kolenního, a infekce je způsobena
B. burgdorferi
sensu stricto
. Artralgie mohou provázet
kterékoliv jiné postižení borreliové etiologie.
Laboratorní průkaz
infekce není nutný v případě časné lokalizované kožní formy – EM.
Erytém je diagnóza výhradně klinická. Ostatní diseminované formy vyžadují průkaz infekce.
Metody přímé detekce jsou pro běžnou praxi nepoužitelné: kultivace je časově náročná a průkaz
borreliové DNA pomocí PCR z tělních tekutin dosahuje maximálně 30% výtěžnosti.
Nejvhodnější jsou metody sérologické: průkaz protilátek IgM a IgG metodou ELISA a v případě
pozitivity jejich konfirmace imunoblotingovou analýzou protilátek proti specifickým antigenům
borrelií. Dostupné jsou metody druhově specifické či testy s využitím rekombinantních antigenů
z borrelií, vyskytujících se v naší zeměpisné oblasti.
K diagnostickým kritériím nervové formy patří zánětlivé změny v likvoru (lymfocytární pleo-
cytóza) a průkaz intratekální syntézy specifických protilátek stanovených výpočtem dle Reibera.
U lymeské artritidy je vhodné vyšetření protilátek z kloubního punktátu a vyloučení au-
toimunitních postižení při zkřížené reakci lidských proteinů s homologní sekvencí vybraných
borreliových antigenů.
Streptokoková onemocnění v dětském věku, stále aktuální téma
MUDr. Petr Širůček
Klinika infekčního lékařství FN Ostrava
Přednáška se zabývá spektrem infekčních onemocnění, které může vyvolat
Streptococcus pyo-
genes
. Bude řeč o slizničních a kožních projevech, u dětí často v oblasti hlavy a krku, ale též o inva-
zivních formách a syndromu toxického šoku. U těžších průběhů spál je někdy obtížná diferenciální
diagnostika ke Kawasakiho syndromu. Rovněž na erysipel, u dětí zejména v obličeji, je třeba myslet.
Infekce pyogenními streptokoky jsou časté, jejich diagnostika by měla být zejména klinická,
podpořená mikrobiologickým vyšetřením. Včasná léčba penicilinem v dávce a cestě podání
odpovídající tíži klinických projevů je důležitá s respektem k alergii pacienta. U těžkých forem
není výjimkou kombinace parenterálních antibiotik. Délka terapie by neměla být kratší než 10 dní.
Klinicky významné zoonózy
doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc., MUDr. Alena Koubová
Infekční klinika LF UK a FN v Plzni
Zoonózy jsou definovány jako infekční onemocnění, jejichž etiologická agens se přenášejí přiroze-
nou cestoumezi obratlovci a člověkem. Jejich původci mohou být bakterie, viry, parazité, patogenní
houby, ale i priony. S ohledemna způsob přenosu původce se dělí na přímé zoonózy, cyklozoonózy,
metazoonózy a saprozoonózy. Podle směru přenosu je možno blíže specifikovat zooantroponózy
(zvíře => člověk) a antropozoonózy (člověk => zvíře). Mezi nejběžnější zdroje zoonóz paří skot
(zdroj mykobakterií, brucel,
C. burnetii, T. saginata, T. gondii, B. anthracis
, listerií, leptospir, salmonel,
kampylobakterů, prionů BSE aj.), prase domácí (zdroj salmonel,
T. solium
, leptospir,
E. rhusiopathiae
,
kampylobakterů, yersinií aj.), prase divoké (zdroj např.
T. spiralis
), ovce (zdroj salmonel,
C. burnetii
, viru
klíšťové encefalitidy aj.), vodní a hrabaví ptáci (zdroj salmonel,
C. psittaci
, listerií aj.), psi (zdroj např.
P.
multocida
,
leptospir,
E. granulosus
, viru vztekliny), lišky (zdroj
E. granulosus
, viru vztekliny aj.), kočky (zdroj
např.
P. multocida, T. gondii
, viru vztekliny), zajíci (zdroj
F. tularensis
) a drobní hlodavci (zdroj
F. tularensis
,
leptospir, salmonel, viru klíšťové encefalitidy, lymfocytární choriomeningitidy aj.). Přenos patogenů
