A18
XXXI. dny praktické a nemocniční pediatrie
|
31. 5.–1. 6. 2013
Abstrakta
Poznámky
poruchami, popř. se vyvinout do prognosticky méně příznivých variant, tvořících okraj spektra.
Označení „benigní“ tak může být i zavádějící, u naprosté většiny pacientů však plně vystihuje
povahu onemocnění.
Metodika:
Souhrnná přednáška, shrnující poznatky o patogenezi, klinické manifestaci, léčebné
strategii a prognóze nejčastěji se vyskytujících benigních fokálních epilepsií v dětství, tj. BECTS a PS.
Prezentace je doplněna videoukázkami záchvatových projevů, které jsou ve své typické podobě
nezaměnitelné, zejména u PS, ale mohou imitovat i jiná a v pediatrické praxi častější onemocnění.
Závěr:
Benigní fokální epilepsie postihují jinak zdravé děti předškolního a školního věku,
manifestují se obvykle sporadickými záchvatovými projevy, které s věkem spontánně vymizí, a to
i bez antiepileptické terapie. Pro mnohdy subtilní, nespecifické a non-konvulzivní iktální projevy
charakteru zvracení, změn tepové a dechové frekvence nebo syncope-like epizod neodmyslitelně
patří do diferenciálně diagnostických rozvah každého pediatra.
Bolesti hlavy z pohledu psychologa
PhDr. Radko Obereignerů, Ph.D.
Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci
V současnosti se uplatňují dva hlavní přístupy v léčbě bolestí hlavy u dětí a adolescentů – farma-
koterapie a psychoterapie. Psychologickémetody si získávají stále větší pozornost. K takto zaměřeným
intervencímpatří relaxační techniky (progresivní svalová relaxace, autogenní tréning, hypnotické a su-
gestivní metody), biofeedback (EMG biofeedback, neurofeedback). Z psychoterapeutických přístupů
hrají nezastupitelnou roli kognitivně behaviorální terapie (KBT), gestalt terapie (GT) a psychoterapeu-
tické směry zaměřené na rodinu jako celek. Psychoterapeutická práce u dětí a adolescentů pomáhá
řešit i opomíjené důsledky bolestí hlavy, ke kterým patří dopad na sociální vztahy a školní úspěšnost
v důsledku častých absencí, školní problémy i potíže s domácí přípravou, častější nespokojenost
se školou. Bolesti hlavy také významným způsobem snižují kvalitu života dítěte.
(Podpořeno grantem č. FF_2013 017)
Kardiologie
předsedající prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., FESC
pátek/31. května 2013/16.20–18.00 hod.
Vznik a vývoj dětské kardiologie u nás
prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., FESC
Dětské kardiocentrum, Fakultní nemocnice Motol, Praha
Dětská kardiologie vznikla po 2. světové válce. Důvodem byl vysoký výskyt akutní revmatické
horečky a revmatické karditidy (v 50. letech 8/1 000 školních dětí). Výskyt revmatické horečky
se rychle snižoval (na 0,5/1 000 v 60. letech) a dětští kardiologové se začali zabývat vrozenými
srdečními vadami (VSV). VSV se vyskytovaly přibližně u 7 z 1 000 všech živě narozených dětí.
K jejich diagnostice jsme měli, kromě fyzikálního vyšetření, pouze rtg a EKG. Obrat nastal zavede-
ním srdeční katetrizace (Hanou Padovcovou v roce 1947) a později angiokardiografie. Při vzniku
kardiochirurgie VSV sehrála význačnou roli chirurgická klinika v Olomouci. V roce 1948 operoval
Vladislav Rapant (ve stejném roce jako Jan Bedrna) úspěšně otevřenou tepennou dučej, v roce 1949
provedl poprvé subklaviopulmonální spojku podle Blalocka a Taussigové u Fallotovy tetralogie
a také poprvé resekoval koarktaci aorty v ČSR. První kardiochirurgický výkon na zavřeném srdci
provedl Jaroslav Procházka (discize stenózy chlopně plicnice podle Brocka v březnu 1951) a Jan
Bedrna zahájil v dubnu 1951 komisurolýzy postrevmatické mitrální stenózy. Operace na otevře-
ném srdci v hypotermii při zástavě cirkulace (v roce 1956) a s mimotělním oběhem (v roce 1958)
zavedl Jan Navrátil v Brně.
Nástup moderní dětské kardiologie nastal v roce 1977 založenímDětského kardiocentra v Praze
Motole. V té době 35% dětí s VSV mělo tzv. kritickou VSV a bez pomoci umíraly. Po stovkách semi-
nářů pro dětské lékaře vznikla světem uznávaná „Bohemian care of congenital heart disease“, která
spočívala v tom, že pediatr měl dítě s VSV provázenou těžkou cyanózou, srdečním selháním nebo
oběma příznaky okamžitě poslat do kardiocentra bez zbytečného upřesňování diagnózy. V té době,
