30
PROGRAMME AND ABSTRACT BOOK
ABS TRAC T BOOK
opsie. Tento postup je dobře zmapován, podložen četnými
studiemi a zakotven v guidelines EAU. Jak však postupovat
v případě, že i opakované rebiopsie včetně saturačních bio-
psií, ev. stereotaktických transperineálních biopsií za pomocí
„brachyterapeutického síta“ zůstávají nadále bez průkazu
karcinomu, PSA nadále narůstá a je zde důvodné podezření
z přítomnosti karcinomu?
Co se týče načasování rebiopsie jsou indikační kritéria dle
EAU guidelines jasná: stoupající či perzistující zvýšení PSA,
suspektní nález per rektum, přítomnost ASAP či vícečetná
HGPIN. K časné rebiopsii (do 6–8 měs.) indikujeme pacienty
s průkazem ASAP, PSA vyšším jak 10–20 ng/ml bez průkazu
zánětu v předchozí biopsii. V delším časovém odstupu by re-
biopsie měla následovat, pokud je prokázána vícečetná HGPIN,
trvající susp. nález per rektum nebo při narůstajícím či trvale
zvýšeném PSA. V případech dalších rebiopsií je nutno zvážit
načasování dle očekávaného rizika, ev. lokální progrese či meta-
statického onemocnění. Lze říci že, čím je vyšší PSA či velocita,
zejména pak pokud PSA přesahuje hodnoty 20 ng/ml, tím je
větší riziko, že v případě přítomného a nediagnostikovaného
karcinomu prostaty promeškáme vhodný okamžik, kdy ještě
můžeme pacientovi nabídnout kurativní léčbu.
Obecně lze říci, že při 3 a více negativních rebiopsiích nemá
význam provádět další rebiopsie stejným způsobem, neboť
záchyt v dalších rebiopsiích je minimální. Pokud přetrvává zvý-
šená hodnota PSA a v biopsiích byla popsána zánětlivá složka,
pak se doproučuje přeléčit ATB terapií. Pokud ani poté nedojde
k očekávanému poklesu, lze očekávat, že v těchto případech je
karcinom lokalizován v obtížně biopticky dostupných oblastech
např. předních rozích periferní zóny. Zde pak uvítáme možnosti
zobrazovacích metod vyznačit susp. oblasti, do kterých je pak
směřována cílená biopsie.
V současné době je snaha o diagnostiku karcinomu prostaty
pomocí MRI, sonografické vyšetření se zaměřuje na metodu
tkáňové analýzy pomocí histoscanningu a jako další z metod
lze použít PET CT s pomocí 18F-cholinu. Zatímco jeho využití
při dg. biochemické recidivy již bylo prokázáno vícero studiemi,
jeho použití při primární diagnostice karcinomu prostaty zatím
zůstává otázkou studií.
U všech těchto metod je snaha o provedení cílené bi-
opsie ložiska znázorněného danou zobrazovací metodou
a tím nejen zvýšit záchyt karcinomu prostaty při biopsii, ale
i snížit počet bioptických vzorků, které je nutno ke stanovení
diagnózy odebrat.
Předem lze ještě použít vyšetření onkomarkerů (PCA3
a quadriplex testu) z moči ke stanovení rizika přítomnosti CaP.
Vzhledem k tomu, že tyto metody nejsou běžně na pracoviš-
tích dostupné, je s výhodou, pokud jsou tito pacienti odesíláni
na pracoviště, která mohou tyto metody nabídnout stejně
jako nejmodernější způsoby operačního řešení v případě, že
je takto karcinom prostaty prokázán. Na našem pracovišti je
v současné době k dispozici analýza pomocí histoscannin-
gu se semi-real time zobrazením při biopsii v rámci klinické
studie a dále pak cílená biopsie po vyšetření 18F-cholin PET
CT, kde u přísně selektovaných pacientů se výsledky jeví jako
velmi slibné.
Strategie léčby lokalizovaného a lokálně
pokročilého karcinomu prostaty
Študent V.
Urologická klinika LF UP a FN Olomouc
Léčba karcinomu prostaty (i v případě klinicky lokalizova-
ného onemocnění) se stává díky nejrůznějším terapeutickým
modalitám specifickým pro jednotlivá stadia onemocnění čím
dál složitější.
Doporučuje se následující postup:
U pacientů s karcinomem prostaty s nízkým rizikem (PSA <
10 ng/ml a Gleasonovým skóre (na základě vzorku z biopsie)
6 a cT1c–cT2a) nebo středním rizikem (PSA 10,1–20 ng/ml
nebo Gleasonovým skóre (na základě vzorku z biopsie)
7 nebo cT2b–c) se doporučuje zvolit postup ve spolupráci
s urologem a radiačním onkologem.
U pacientů s karcinomem prostaty s vysokým rizikem (PSA<
20 ng/ml nebo Gleasonovým skóre (na základě vzorku
z biopsie) 8–10 nebo ≥ cT3a) se doporučuje prodiskutovat
možnosti neoadjuvantní a adjuvantní léčby se členy mul-
tidisciplinárního panelu.
Pokud nebyl zvolen multidisciplinární přístup, je vhodné
pečlivě zaznamenat, která guidelines byla užita při volbě
léčby.
Dále jsou uvedena doporučení pro nejrůznější metody
léčby.
Aktivní sledování (AS) je nutné odlišovat od metody WW
(tzv. pozorného vyčkávání). WW spočívá v odložení symptoma-
tické léčby (která nemá za cíl vyléčit onemocnění) u pacientů,
kteří nejsou vhodnými kandidáty pro agresivní lokální terapii,
zatímco AS je třeba chápat jako vhodnou terapii pro pacienty,
jimž může být nabídnuta kurativní léčba. U pacientů s karcino-
mem prostaty o velmi nízkém riziku není okamžitě zahájena
léčba. Pacienti jsou pečlivě sledováni a kurativní léčba je za-
hájena až v případě, že dojde k progresi onemocnění nebo se
vyskytne riziko progrese.
Podle nejnovějších důkazů jsou vhodnými kandidáty pro
AS muži s karcinomem prostaty s nízkým rizikem a očekáva-
nou délkou zbytku života > 10 let. Pouze asi 30 % pacientů
bude muset později podstoupit radikální léčbu. Muži s oče-
kávanou délkou zbytku života > 15 let mají vyšší riziko, že
zemřou na karcinom prostaty. Karcinom prostaty ohraničený
na orgán (T1–T2).
Radikální prostatektomie
Radikální prostatektomie představuje jedinou terapeu-
tickou modalitu, u níž byl v prospektivní randomizované
studii prokázán benefit v době přežití specifické pro karcinom
oproti WW. Většina pacientů zařazených do těchto studií však
měla onemocnění se středním rizikem, a nejednalo se tedy
o pacienty s karcinomem prostaty diagnostikovaným při
screeningu. Výsledky tedy nelze automaticky vztahovat na
běžnou klinickou praxi. U mužů s normální erektilní funkcí
a onemocněním ohraničeným na orgán je léčbou volby ner-
