10
|
střádání působí remodelaci kosti a ztenčení kortikalis dlouhých kostí a žeber. Důsledkem jsou často
intenzivní bolesti kostí, které mohou vyústit až v tzv. kostní krizi. Pacient trpí krutými bolestmi kostí,
po několik dnů je neschopen aktivního pohybu. Tento stav bývá doprovázen celkovými příznaky
včetně teploty, leukocytózy a vyšší zánětlivé aktivity. Kostní krize je často chybně diagnostikována
jako akutní osteomyelitida, hemokultura je však opakovaně negativní. Postižení skeletu se může
manifestovat patologickými frakturami dlouhých kostí, žeber či obratlů v důsledku osteoporózy (obrá-
zek 10). Postižení kloubů působí předčasné degenerativní změny až aseptickou nekrózu s následným
rozpadem hlavice humeru či femuru (obrázek 9). Časté jsou infekční komplikace – septické artritidy,
osteomyelitidy. Střádání ve slezině působí několikanásobné zvětšení jejího objemu (obrázek 11)
s útlakem nitrobřišních orgánů. V parenchymu sleziny dochází k nodulární přestavbě v důsledku
ložiskové akumulace Gaucherových buněk či následné přestavbě po proběhlém infarktu sleziny
(obrázek 13). Jeho projevem bývá náhlá krutá bolest břicha, může však proběhnout i asymptomaticky.
Důsledkem střádání v játrech je většinou spíše zhoršení průtoku krve játry s postupným rozvojem
portální hypertenze a vznikem portokaválních zkratů. Střádání je vyjádřeno v Kuppferových buň-
kách, hepatocyty bývají ušetřeny, jaterní funkce je bez větší alterace. U pacientů s m. Gaucher bývá
často zjištěna cholecystolitiáza (Taddei, 2009). V dětském věku je typickým příznakem hmotnostní
neprospívání, nižší vzrůst, opožděný nástup puberty. Rizikovým obdobím u žen je gravidita – u ne-
léčených pacientek je popsán vyšší počet spontánních abortů, více komplikací ve smyslu krvácení
či septických stavů během porodu, v šestinedělí i v průběhu laktace (Simchen, 2011).
Adultní typ Gaucherovy nemoci byl dlouhodobě považován za selektivně viscerální postižení
bez neurologických příznaků. Nevyskytuje se dysmorfie, mentální vývoj je bez patologie. V posled-
ních letech byla věnována pozornost zvýšenému výskytu Parkinsonovy nemoci (PD) u pacientů
s GD typu 1. Prevalence PD v běžné populaci je 0,3%, nad 60 let 1%, prevalence PD v přítomnosti
GD mutace se zvyšuje na 9%, riziko je větší i pro heterozygoty. První příznaky PD se u pacientů s m.
Gaucher rozvíjejí v mladším věku, častý je familiární výskyt, farmakorezistence a rychlý rozvoj demen-
ce (Mitsui, 2009). V mozkovém kmeni či kůře byla u těchto pacientů potvrzena přítomnost inkluzí
alfa-synukleinu, charakteristických kromě PD i pro tzv. skupinu neurodegenerativních onemocnění
s přítomností Lewyho tělísek (Sidransky, 2012). Častěji než v běžné populaci se u pacientů s GD
vyskytují i další neurologické komplikace, např. periferní neuropatie (mono- či polyneuropatie),
charakterizované paresteziemi, tremorem, svalovou slabostí, křečemi, ztrátou citlivosti, pocity brnění,
píchání či instabilitou (Beigstraaten, 2010).
U pacientů s m. Gaucher je popisován zvýšený výskyt maligních onemocnění, zvláště mnoho-
četného myelomu. Vyšší je i riziko rozvoje dalších lymfoproliferativních onemocnění či solidních
tumorů (Shiran, 1993 – 14 x vyšší riziko maligního onemocnění u GD). Údaje z longitudinálního
sledování pacientů v Gaucherově registru udávají pouze mírně zvýšené riziko pro rozvoj mno-
hočetného myelomu.
