IV. Olomouc kazuistická
| 26. září 2013, Clarion Congress Hotel Olomouc
10
Abstrakta
Operační léčba chorob štítné žlázy z pohledu endokrinologa
doc. MUDr. Zdeněk Fryšák, CSc., doc. MUDr. David Karásek, Ph.D.,
MUDr. Milan Halenka, Ph.D., MUDr. Ľubica Cibičková, Ph.D.
3. interní klinika – nefrologická, revmatologická, endokrinologická, LF a FN Olomouc
Operaci štítné žlázy doporučujeme nemocným z řady důvodů. Pouhá uzlová struma by sama
neměla být v současnosti prvotní indikací. Rozhoduje velikost (mechanický syndrom), aktivita
uzlů (horké uzly) a podezření na hyperfunkci (autonomie). Samostatnou skupinu tvoří pacienti
s různými formami hyperfunkčních, přednostně recidivujících, strum. Velmi široké pole spadá
na onkologické indikace, kde včasné řešení mívá význam zásadní. Jedná se o řešení (podezření)
diferencovaného (medulárního) nebo nediferencovaného (anaplastického) karcinomu štítné
žlázy, lymfom, metastázy karcinomu ze světlých buněk ve štítné žláze či melanom. Máme do-
kumentován i primární extramedulární myelom s touto lokalizací. Neobvyklým způsobem roste
počet nemocných s náhodně zachycenýmmaligním procesem ve štítné žláze, jimž byla operace
doporučena z jiných důvodů. Další skupinou jsou pacienti s velkou strumou a z toho vyplývajícím
mechanickým syndromem. Specifická pravidla vyžaduje řešení endokrinní oftalmopatie. Četnost
komplikací je nepřímo úměrná zkušenosti operatéra. Lze očekávat vyšší procento komplikací
u monstrózních strum, reoperovaných, případně tam, kde je výkon rozšířen o disekci krčních
uzlin, blokovou resekci. Operatér se obává anatomických komplikací výkonu, endokrinolog řeší
následky pooperační hypoparatyreózy. U 20% postižených se jedná po poruchu přechodnou,
v 0,8–3% zůstává tato porucha trvalá. V trvalé péči nám zůstává skupinu 37 pacientů (30 žen,
7 mužů) po tyreoidectomii (průměrný věk při 49 ± 12 let), u nichž je dlouhodobě přítomna
pooperační hypoparatyreóza, přičemž průměrná doba sledování činí 7 let. Hypoparatyreóza,
z pohledu endokrinologa nejvážnější komplikace tyreoidektomie, která klade v řadě případů
mimořádné nároky jak na pacienta, tak na personál. Zvyšuje životní náklady postižených, snižuje
kvalitu jejich života a nutí k trvalé vazbě na zdravotnické zařízení.
Změny charakteru autoprotilátek u onemocnění štítné žlázy
MUDr. Hana Šarapatková
Salvus Medeco, s. r. o., Interní a endokrinologická ordinace Olomouc
Kazuistiky demonstrují v praxi vzácnější případ pacientek, které měly opakovaně dokumento-
vané epizody až klinické hypotyreózy a pak až hypertyreózy, která vyžadovala léčbu tyreostatiky.
I když se jeví hypotyreóza a hypertyreóza jako rozdílná onemocnění, musíme mít na paměti jejich
častou autoimunitní příčinu. Může tak u jedné pacientky dojít opakovaně ke změně charakteru au-
toprotilátek na blokující s výslednou hypotyreózou a posléze stimulující s následnou hypertyreózou.
U pacientek bylo nutné řešit stav totálním odstraněním štítné žlázy chirurgicky.
Vertebrogenní bolest
prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc.
čtvrtek/26. září 2013/15.30–16.50 hod.
Epidurální kortikosteroidy u vertebrogenních onemocnění
prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc.
ARK FN Ostrava
Úvod:
Epidurální (ED) podávání kortikosteroidů (KS) u vertebrogenních onemocnění se používá
více než půl století. I přes to se stále jedná o metodu off-label. V některých zemích (např. Belgie)
se používá velmi často. V našich zemích je tato metoda v řadě regionů nedoceněna.
Způsob účinku:
Mechanizmus účinku EDKS spočívá v blokádě aktivity některých enzymů,
zejména fosfolipázy A-2, s čímž souvisí zmírnění sterilních zánětlivých změn zodpovídajících vý-
znamnou měrou za rozvoj bolesti při útlaku kořene vyhřezlou ploténkou. KS je rovněž přisuzován
přímý membránový účinek – blokádou vedení vzruchu C vlákny.
