IV. Olomouc kazuistická
| 26. září 2013, Clarion Congress Hotel Olomouc
13
Abstrakta
Infekcia u pacienta s centrálnym venóznym katétrom –
preventívne odporúčania
PhDr. Simona Kelčíková, PhD., Mgr. Lucia Mazúchová, PhD.
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine,
Ústav pôrodnej asistencie
Úvod:
Infekcia centrálneho venózneho katétra a krvného riečiska je vážnou komplikáciou, ktorá
sa pomerne často vyskytuje u pacientov s venóznymi vstupmi. Podľa štatistík, katétrové infekcie
predstavujú okolo 12% všetkých nemocničných infekcií a 90% z nich je spôsobených infekciou
spôsobenou zavedeným centrálnym venóznym katétrom.
Metodika:
Cieľompráce bolo zistiť a porovnať úroveň vedomostí, zručností a návykov sestier v pro-
blematike CVK vo vzťahu k rizikám vzniku infekcie a zistiť formu vedenia dokumentácie na vybraných
klinikách podľa odporúčaní Center for Diseases Control (CDC) a procesuálnych štandardov. Na zistenie
úrovne vedomostí sa použil dotazník, ktorý mapoval vedomostnú úroveň o rizikách vzniku infekcie
u pacienta, o preventívnych opatreniach a bariérových technikách pri starostlivosti o CVK, návykoch
sestier, ktoré realizujú ošetrovateľskú starostlivosť. Objektivizáciu návykov sestier a zaznamenávanie dát
do dokumentácie sa realizovalo metódou pozorovania priamo v klinickej praxi. Následne sa zisťovalo
vytvorenie vhodných podmienok na realizáciu starostlivosti o CVK (dezinfekčné prostriedky, zabezpe-
čenie vhodného prostredia, dostupnosť a používanie bariérových pomôcok- bakteriálne filtre, bezihlové
konektory, a iné). Analýzou výsledkov z dotazníka sa určilo dosiahnuté bodové skóre všetkých 23 položiek
dotazníka prepočítanýmna percentá (%) a určilo sa hodnotenie podľa klasifikačnej stupnice. Analýzou
metódy priameho štruktúrovaného pozorovania sa určila absolútna a relatívna početnosť výskytu javov.
Výsledky:
Úroveň vedomostí sestier v oblasti prevencie infekcie u pacienta s CVK sa preukázala
prijateľná – sestry dosiahli priemerné skóre vedomostí 69% („D“). Komparáciou výsledkov z dotazníka
a pozorovania sa zistili veľmi malé rozdiely v skúmaných javoch. Návyky sestier sú rozdielne v rámci
jednotlivých kliník a nie sú v súlade s odporúčaniami CDC a procesuálnymi štandardami. Najväčšie
nedostatky sa zaznamenali v používaní bariérových ochranných techník.
Záver:
Vzhľadomk zistenýmskutočnostiamsú stále rezervy a širokémožnosti v kognitívnej a behavi-
orálnej oblasti, ako neustále zlepšovať prevenciu v oblasti infekcie u pacienta s CVK. Je potrebné vykonať
opatrenia zo strany manažmentu ako aj samotných sestier v sebahodnotení a profesionálnej sebadis-
ciplíne pri realizácii ošetrovateľských intervencií podľa odporúčaní CDC a procesuálnych štandardov.
Péče všeobecného praktického lékaře o pacienty s HIV pozitivitou
MUDr. Josef Štolfa
Samostatná praxe všeobecného praktického lékaře Praha
Katedra všeobecného praktického lékařství IPVZ, Praha
Výukové pracoviště praktického lékařství 2. LF UK Praha
Pacienti s HIV pozitivitou jsou dispenzarizováni ve specializovaných ambulancích infekčních kli-
nik v jednotlivých krajských, resp. fakultních nemocnicích. Těmito ambulancemi je jim poskytována
především specializovaná péče zaměřená na léčbu samotné HIV pozitivity, resp. onemocnění AIDS.
Kromě toho jsou pacienti jejich prostřednictvímodesíláni na jednotlivá specializovaná pracoviště, podle
svých klinických obtíží. Pravidelný kontakt pacienta se specializovanou ambulancí probíhá většinou
v 3měsíčních intervalech. V případě klinických obtíží v mezidobí pacient HIV pozitivní může navštívit
specializovanou ambulanci mimořádně nebo navštěvuje svého registrujícícho praktického lékaře. Ten
však o HIVpozitivitě v drtivé většině případůneví a možnou koincidenci HIVpozivitity s klinickýmobrazem
pacienta nemůže vzít v potaz. Tato situace může vést k nastavení léčby, která odporuje doporučeným
postupům při léčbě chorobných stavů u pacientů HIV pozitivních. Jde m.j. o skutečnost, že nasazená
antiretrovirová terapie interaguje s některými běžně užívanými léčivy. Pokládám tedy za přínosné být
o pacientově HIV pozitivitě informován a další postup zavádět s ohledem na tuto skutečnost.
Většina HIV pozitivních pacientů není schopna svoji pozitivitu svému registrujícímu praktic-
kému, ale i jinému ošetřujícímu lékaři, sdělit. Vyvolal jsem tedy jednání s lékaři z Kliniky infekčních
a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce v Praze 8, jehož výsledkem je převod části běžné
klinické péče o HIV pozitivní pacienty do mé ordinace všeobecného praktického lékaře. (Nejedná
se o převod specializované péče infekcionisty indikujícího antiretrovirovou terapii a léčebný
postup vlastní HIV pozitivity resp. onemocnění AIDS.)
