18
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
PNEUMOLOGIE VČERA, DNES A ZÍTRA
Čtvrtek 18. 9. 2014 / 15.15–17.50 / Arcibiskupský palác – Trůnní sál
a plicní intersticium
. Patří mezi nejčastější plicní onemocnění.
Hospitalizaci vyžaduje asi 20–30% nemocných s pneumonií,
u starších nemocných až 50%. Záněty plic jsou nejzávažnější
ze všech respiračních infekcí. V celosvětovém měřítku jsou
pneumonie mezi příčinami úmrtí na 3. místě a vedou pomyslný
žebříček příčin úmrtí na infekční onemocnění. Celosvětově na
záněty plic umírá asi 3 až 5 milionů osob. Především nepříznivý
průběh této choroby u nemocných starších 75 let je příčinou
toho, že zatím nedochází k poklesu úmrtnosti na záněty plic.
Pro klinickou praxi má největší význam
klasifikace epide-
miologická
.
Podle ní jsou pneumonie děleny na komunitní
a nozokomiální (kam patří i pneumonie ventilátorová) a pneu-
monie u imunokompromitovaných nemocných. Pneumonie,
kterou může onemocnět jedinec v domácím i nemocničním
prostředí, je pneumonie aspirační. Některá dělení uvádějí
i pneumonii obyvatel sociálních zařízení.
Většina autorů uvádí, že vyjma období chřipkových epide-
mií jsou v komunitě častější pneumonie vyvolané „typickými
agens“. Stále je jako nejčastější bakteriální původce udáván
Streptococcus pneumoniae
a dále, že i v pečlivě připravených
studiích se zhruba v 1/2 případů nedaří etiologické agens
prokázat. I když na 2. místě mezi bakteriálními původci komu-
nitních pneumonií bývá uváděn
Haemophilus influenzae
, jsou
někdy mnohem častěji diagnostikováni původci atypických
pneumonií
Mycoplasma pneumoniae
nebo
Chlamydia pneu-
monie
. Po hemofilech, mykoplazmatech a chlamydiích se na
dalších místech uplatňují legionely (zejména
Legionella pneu-
mophila
séroskupiny 1),
Moraxella catarrhalis
, enterobakterie
(nejčastěji
Escherichia coli
a
Klebsiella pneumoniae
) a
Chlamydia
psittaci
. Virus chřipky A je na prvnímmístě mezi viry, před ade-
noviry, virem chřipky B a RS-virem. Nozokomiální pneumonie
vzniklé u předtím zdravých dospělých v 1. dnech hospitaliza-
ce bývají většinou vyvolány patogeny komunitního původu,
které jsou v okamžiku přijetí přítomny na sliznici respiračního
traktu. Gramnegativní aerobně rostoucí tyčinky enterobakterie
(enterobaktery, klebsiely, proteové,
Escherichia coli
a
Serratia
marcescens
), jsou ve faryngu zdravého člověka přítomny jen
vzácně, v komunitě se nalézají asi u 1/3 diabetiků nebo alko-
holiků. Během hospitalizace postupně začínají kolonizovat
orofarynx, a to tím rychleji, čím vážnější je onemocnění a pak se
mohou stát etiologickými agens pneumonie. Později se uplat-
ňují gramnegativní nefermentující tyčinky, jako
Pseudomonas
aeruginosa
, komplex
Acinetobacter calcoaceticus-Acinetobacter
baumannii
nebo
Burkholderia cepacia
či
Stenotrophomonas
maltophilia
vesměs rezistentní k řadě antibiotik. Etiologickými
agens pneumonií u imunokompromitovaných bývají oportunní
mikroorganizmy.
diagnostika
pneumonie je opřena o anamnézu, fyzikální
a rtg nález, o výsledky mikrobiologického vyšetření vzorků z re-
spiračního traktu, hemokultury, vyšetření pleurálního výpotku,
sérologického vyšetření, potřebné je i vyšetření moči (průkaz
antigenu
Legionella pneumophila
yp I a pneumokokového
antigenu), hematologické a biochemické vyšetření.
Základem léčby pneumonie je
léčba antibiotická
, kterou
je nutno zahájit co nejdříve při naléhavém podezření na pneu-
monii na základě klinického a rtg vyšetření. Rozhodně není
nutno vyčkávat na výsledky kultivačního vyšetření a vyšetření
citlivosti, tato vyšetření mají význam pro případnou pozdější
úpravu léčby. Při volbě antibiotika musíme brát v úvahu způsob
podávání, toleranci a možnou alergii na antibiotika, závaž-
nost onemocnění, věk nemocného, přidružená onemocnění,
epidemiologickou situaci a údaje o rezistenci k antibiotikům
v dané oblasti.
Současné možnosti systémové terapie
nemalobuněčných karcinomů plic
Přednáška je věnována památce
prof. MUDr. et PhMr. Cyrila Šimečka, DrSc.
Pešek M.
Klinika pneumologie a ftizeologie FN Plzeň
Prof. MUDr. et PhMr. Cyril Šimeček, DrSc., žil v období
13. 5. 1920 – 3. 2. 2010. Narodil se v Brně. Studium všeobecného
lékařství ukončil v Praze na LF UK v roce 1950, pracoval nejprve
jako lékař na plicním oddělení FN v Olomouci, později se zde
stal odborným asistentem LF Palackého univerzity. Atestaci
z ftizeologie složil v roce 1955, v roce 1962 se stal kandidátem
lékařských věd, v roce 1966 se stal docentem pro patologii
a terapii nemocí vnitřních. V roce 1967 složil druhou atestaci
z vnitřního lékařství, v roce 1983 se stal doktorem lékařských
věd a v roce 1991 byl v rámci rehabilitačního řízení jmenován
profesorem. V letech 1967–1985 byl ve funkci vedoucího lékaře
kliniky TRN LF UK v Plzni. Byl autorem či spoluautorem více než
300 odborných sdělení, 4 monografií a 12 patentů, člen řady
československých i zahraničních či mezinárodních profesních
institucí.
Jedním z jeho významných ocenění, kterého se mu dostalo
během jeho bohatě aktivního pracovního života, je jmenová-
ní Čestným rytířem (Chevalier d´honneur) na Place Grande
v Bruselu.
Profesor Šimeček byl jednou z prvních osobností našeho
oboru, zaměřených na celou pneumologii, který navíc pronikl
i do problematiky řady oborů, se kterými pneumologie hraničí.
Věnoval se morfologické i bronchologické diagnostice karci-
nomů plic i v rámci tehdejších možností i její imunologické
problematice a systémové terapii.
V současnosti, podobně jako v době působení prof. Šimečka,
stále převládají v našich i v zahraničních populacích nemocní
s lokálně pokročilými a metastazujícími karcinomy plic.
K významnému pokroku u nemalobuněčných karcinomů
dochází zejména v oblasti vyhledávání prognostických a pre-
diktivních faktorů. Tyto faktory, zjišťované pomocí morfologic-
kých, genetických a v poslední době i epigenetických vyšetření
pomáhají při indikaci především pooperační adjuvantní léčby.
Z původně uniformní chemoterapie se dostáváme k přesně
systemizované terapii personifikované, orientované rovněž
morfologií a zejména genetickým vybavením nádorů. Autor
uvádí současné doporučené algoritmy chemoterapie jednot-
livých léčebných linií a její kombinace s antiangiogenní léčbou.
Novým směrem, který zásadně mění obraz některých ty-
pů nádorových onemocnění je tzv. léčba biologicky cílená.
