41
APRIL 24
TH
– 26
TH
, 2014 | OLOMOUC | THE CZECH REPUBLIC
ABS TRAC T BOOK
mutace), které mohou přispět k našemu poznání etiologie
trombotických stavů. Je velmi pravděpodobné, že ani dnes
všechny mutace ještě neznáme.
Cílem
naší prezentace je dokumentovat významnost spo-
lupolupráce mezi patologem a perinatologem na jednotlivých
kazuistikách porodnických komplikací, kdy histopatologický
rozbor změn v placentární tkáni úspěšně ovlivňují management
následné gravidity.
MODERNÍ PATOLOGIE PRO PNEUMOLOGII
Pátek 25. 4. 2014 / 14.00–16.45 / sál KOSMAS a DALIMIL
Vývoj histologických typů, stadií a operability
bronchogenního karcinomu na Klinice plicních
nemocí a TBC FN Olomouc
Grygárková I.
1
, Kolek V.
1
, Kultan J.
1
, Neoral Č.
2
,
Bohanes T.
2
, Szkorupa M., Škarda J.
3
, Tichý T.
3
1
Klinika plicních nemocí a TBC, FN a LF UP Olomouc
2
I. chirurgická klinika FN a LF UP Olomouc
3
Ústav klinické a molekulární patologie FN a LF UP
Olomouc
Je sledován počet diagnostikovaných pacientů s broncho-
genním karcinomem, zastoupení jednotlivých histologických
stadií a operabilita onemocnění na Klinice plicních nemocí
a TBC FN a LF UP Olomouc za posledních 20 let (1993–2012).
Podrobněji je potom je zpracováno období 1999–2012.
Zatímco v r. 1999 jsme diagnostikovali bronchogenní karci-
nom u 138 nemocných, od roku 2008 se tento počet pohybuje
kolem 200 nových pacientů ročně. Malobuněčný karcinom ne-
přesahuje 20 % z celkového počtu pacientů s bronchogenním
karcinomem. Ve skupině nemalobuněčných karcinomů plic byl
v minulých letech nejčastěji zastoupen spinocelulární karcinom,
ale je patrný postupný nárůst nemocných s adenokarcinomem,
který se v letech 2011 a 2012 stal nejčastějším histologickým
typem nemalobuněčného plicního karcinomu. V r. 2012 byl
adenokarcinom na našem pracovišti zjištěn u více než 58 %
pacientů. V roce 1999 jsme poprvé na našem pracovišti dosáhli
operability nad 20 % (21 %), jistě i v souvislosti s používáním
neoadjuvantní chemoterapie, operabilita se stále pohybuje
kolem 20 %. Počet pacientů diagnostikovaných s pokročilým
onemocněním (st. IIIB a IV) tvoří nejpočetnější skupinu, více
než 70 %. Diagnostika bronchogenního karcinomu v časných
stadiích onemocnění by vedla ke zvýšení operability, a tím
i zlepšení 5letého přežití nemocných.
Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NT/13569
Prediktivní markery v cílené léčbě karcinomů plic
z pohledu patologa
Škarda J.
1,2
, Tichý T.
1,2
, Kharaishvili G.
1,2
Kolář Z.
1,2
,
Grygárková I.
3
, Kolek V.
3
1
Ústav klinické a molekulární patologie a Laboratoř
molekulární patologie, FN a LF UP, Olomouc
2
Ústav molekulární a translační medicíny, FN a LF UP
v Olomouci
3
Klinika tuberkulózy a respiračních nemocí, LF a FN UP,
Olomouc
V průběhu posledního desetiletí byl zaznamenán mimo-
řádný pokrok v rozpoznání molekulárně biologických dějů
u karcinomů plic. I přes nesporný pokrok v diagnostice a léčbě
bronchogenních karcinomů, ke kterému došlo v uplynulých
několika desetiletích, je účinnost konvenční chemoterapie
stále neuspokojivá. Stanovení základních molekulárních pro-
gnosticko-prediktivních faktorů umožňuje využití tzv. „léčby na
míru“. Klinická aplikace molekulárních prediktorů (biomarkerů)
je předpokladem úspěšnosti biologické cílené léčby.
Maligní signalizace je podmíněna alterací na úrovni genů
a nádorové buňky využívají řadu mechanizmů k narušení akti-
vity klíčových genů jako mutace, amplifikace, delece, intrachro-
mozomalní a interchromozomální translokace a epigenetické
mechanizmy. Byla prokázána klinická účinnost tyrozinkinázo-
vých inhibitorů receptorů pro epidermální růstový faktor (TKI
EGFR) (erlotinib, gefitinib, afatinib), TKI při EML4-ALK translokaci
(crizotinib) a rekombinantní monoklonální protilátky proti vas-
kulárnímu endotelovému růstovému faktoru (VEGF) (bevaci-
zumab). Dalším slibným predikátorem je ERCC1 a Tubulin III.
V daném přehledu uvádíme také naše výsledky se stanovením
prognostického a prediktivního významu exprese tubulinu III
u pacientů s NSCLC. Bylo zjištěno, že vyšší exprese tubulinu III
signifikantně korelovala s vyšším gradingem a vyšším rizikem
relapsu (p=0,006).
Práce byla podpořená grantem IGA MZ ČR NT/13569.
