49
APRIL 24
TH
– 26
TH
, 2014 | OLOMOUC | THE CZECH REPUBLIC
ABS TRAC T BOOK
POSTERY
Čtvrtek 24. 4. 2014, pátek 25. 4. 2014 / Foyer
1) Využití molekulárně cytogenetických metod
při analýze vybraných mozkových nádorů a jejich
přínos pro diagnostiku a léčbu
Delongová P.
1
, Dvořáčková J.
1,2
, Bielniková H.
1
,
Tomanová R.
1
, Buzrla P.
1
, Urbanovská I.
2
, Cvek J.
3
,
Motyka O.
4
1
Ústav patologie FNO a LF OU Ostrava
2
CGB laboratoř a.s
3
Klinika onkologická FNO a LF OU Ostrava
4
Centrum nanotechnologií VŠB – Technická Univerzita
Ostrava
Nejčastějšími primárními tumory mozku jsou gliální nádory,
které zahrnují řadu podtypů, definovaných histopatologickou
klasifikací dle WHO 2007. Rozlišení gliálních typů nádorů dle
morfologie je značně subjektivní, jednotlivé subtypy mnohdy
nelze rozlišit ani pomocí imunohistochemických metod. Na
základě WHO klasifikace 2007 nelze dostatečně citlivě určit
prognózu ani predikovat léčebnou odpověď, protože alterace
jednotlivých signálních drah nejsou v rámci tohoto systému
zohledněny. Nicméně právě WHO klasifikace 2007 v součas-
nosti určuje klinické rozhodování o léčbě a stanovení prognózy
u pacientů s gliomy. Jednotlivé histologické podtypy jsou
spojeny se specifickým spektrem chromozomových aberací
a změn na úrovni funkčně významných mutací zejména nádo-
rových supresorů a/nebo onkogenů. V tomto směru je velkým
přínosem molekulární vyšetření, kde molekulární biomarkery
mají využití nejen v primární diagnostice nádorů, ale i v jejich
léčbě a prognóze.
Hlavním cílem práce bylo provést korelaci morfologických
obrazů vybraných gliálních tumorů a jejich cytogenetických
profilů vedoucích k potvrzení či upřesnění diagnózy a gradu.
Dalším cílem bylo přenést poznatky molekulární patologie
do praxe tak, aby informace o individuálním riziku každého
pacienta umožnily přizpůsobit intenzitu a typ léčby.
Z analýzy vybraných vzorků biopticky potvrzených difuz-
ních gliomů vyplynula široká variabilita chromozomálních
aberací jejich jednotlivých subtypů. Některá z provedených
genetických vyšetření ukázala svou diagnostickou hodnotu,
jiná upozornila na prognostickou a prediktivní stratifikaci. Více
než pětina (23,2 %) histologicky diagnostikovaných gliomů
a jejich gradů neodpovídala výsledkům cytogenetického vyšet-
ření. Genetické testování gliomů se ukázalo jako diagnostická
nutnost pro běžnou klinickou praxi a vyžaduje od patologů,
aby se seznámili s aspekty molekulární analýzy.
2) Identifikace podskupin meduloblastomu
pomocí molekulárních markerů u nádorových
tkání a z nich odvozených buněčných linií
Filipová L.
1
, Chlapek P.
1,3
, Zitterbart K.
1,2
,
Štěrba J.
2,4
, Veselská R.
1,2
1
Ústav experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta,
Masarykova univerzita, Brno
2
Oddělení dětské okologie, Fakutní nemocnice Brno
3
I. patologicko-anatomický ústav, Fakultní nemocnice
u svaté Anny, Brno
4
Regionální centrum aplikované molekulární onkologie,
Masarykův onkologický ústav, Brno
Meduloblastom je nejčastějším nádorem centrální nervové
soustavy u dětí. Jedná se o embryonální, vysoce invazivní, pri-
mitivní neudoektodermální nádor mozečku. Největší incidenci
zaznamenáváme mezi 2.–4. a 6.–8. rokem života. V dospělosti
se tento nádor vyskytuje zcela výjimečně. Léčba vyžaduje
maximální chirurgické odstranění nádoru následované ra-
dioterapií a chemoterapií. Současné publikace naznačují, že
by se meduloblastom dal rozdělit do podskupin v závislosti
na přítomnosti molekulárních markerů. Vzhledem k tomu, že
u jednotlivých podskupin lze najít specifické asociace jak s kli-
nickými daty, tak s histopatologickými charakteristikami, může
být rozdělení pacientů podle těchto podskupin využito pro
volbu nejefektivnějšího léčebného postupu. Pomocí stanovení
expresního profilu je možné identifikovat čtyři hlavní podskupi-
ny meduloblastomu, a to WNT, SHH, skupina 3 a skupina 4 (1).
Dále byla vyvinuta nová diagnostická metoda založená na de-
tekci a vnitrobuněčné lokalizaci čtyř markerů (GAB1, β catenin,
filamin A, a YAP1), díky kterým lze rozlišit podskupiny WNT, SHH
a non WNT/SHH (2). V naší studii jsme se zabývali možnostmi
využití těchto markerů pro určení výše popsaných podskupin
u dvou referenčních meduloblastomových buněčných linií
a šesti linií derivovaných v naší laboratoři z nádorové tkáně
pacientů s meduloblastomem. U všech zkoumaných linií jsme
zaznamenali jadernou lokalizaci YAP1 a cytoplazmatickou lo-
kalizaci markerů GAB1, β catenin a filamin A. Takovýto nález
odpovídá podskupině SHH. Nicméně tři ze zmíněných nádorů
byly analyzovány za použití expresního profilování (1) s rozdíl-
ným výsledkem: jeden náležel do subkategorie SHH, ale další
dva náležely do skupiny 3, respektive skupiny 4. Pro potvrzení
možných změn ve fenotypu meduloblastomu za podmínek
in vitro bude potřeba detailnější analýza těchto linií s využitím
expresního profilování.
Tato studie byla podporována projektem CEB (OP VK
CZ.1.07/2.3.00/20.0183: 2012-2015) a Evropským fondem pro
regionální rozvoj a státní rozpočet České republiky (RECAMO;
CZ.1.05./2.1.00/03.0101).
