77
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
SYMPOZIUM SPOLEČNOSTI ROCHE
Sobota 20. 9. 2014 / 10.30–11.00 / Sál Pegasus
zmů zabraňujících pomnožování usídlených a přežívajících
tuberkulózních bacilů. Jedná se o nákazu
M. tuberculosis
bez
klinických, radiologických či mikrobiologických známek
aktivního tuberkulózního onemocnění. Pacient není pro
okolí infekční.
LTBI postihuje přibližně třetinu lidstva, představuje rezervoár
nových onemocnění tuberkulózou, která vznikají u 5–10% osob
s LTBI, zejména při oslabení funkce obranných mechanizmů
(imunosupresi). Jako standard v diagnostice LTBI se doporučuje
použití tuberkulinového kožního testu (TST) a testů detekují-
cích uvolňování interferonu gama po stimulaci specifickými
antigeny z
M. tuberculosis komple
x
(IGRA testy).
Infekce mykobakteriemi (tuberkulózními i netuberkulóz-
ními) představují u imunokompromitovaných jedinců (po
transplantaci orgánů) významnou komplikaci. Proto je u těchto
pacientů nutný pečlivý předtransplantační screening příjem-
ce i dárce a pravidelné sledování v období po transplantaci.
V terapii LTBI a aktivní tuberkulózní infekce pacientů před a po
transplantaci jsou používána základní antituberkulotika (AT).
Často je však nutné léčebný režim upravit z důvodu interakce AT
se současně podávanými léky a s přihlédnutím k nežádoucím
účinkům AT léčby s možným zhoršením funkce transplantova-
ného orgánu. Autoři prezentují několik případů pacientů, kdy
standardní léčebné režimy nebylo možné použít.
SYMPOZIUM SPOLEČNOSTI ROCHE
Sobota 20. 9. 2014 / 10.30–11.00 / Sál Pegasus
Postavení bevacizumabu u pacientů
s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC)
v současnosti
Skřičková J.
Klinika nemocí plicních a TBC LF MU a FN Brno
Angiogeneze hraje významnou úlohu v řadě stadií růs-
tu a progrese všech typů solidních nádorů. Nádory nejsou
schopny růstu nad velikost 1–2 mm bez tvorby vlastních cév.
Vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF) podporuje an-
giogenezi, která představuje kritický proces pro progresi ná-
dorového onemocnění. VEGF je klíčovýmmediátorem angio-
geneze, stimuluje růst endotelií. Váže se na VEGFR-2 a heparin.
VEGFR-2 je receptor exprimovaný na povrchu nádorové buňky
a je zodpovědný za novotvorbu cév v nádorové tkáni.
Inhibitorem VEGFR je bevacizumab (Avastin). Jedná se
o humanizovanou monoklonální rekombinantní protilátku
proti VEGF.
Klinickou studií II. fáze bylo potvrzeno, že přidání bevaci-
zumabu ke konvenční chemoterapii (karboplatina + paklita-
xel) vedlo ke zvýšení odpovědi o 10% a k prodloužení času
do progrese o 3 měsíce u nemocných s pokročilým NSCLC.
Rozbor nežádoucích účinků konvenční chemoterapie společně
s bevacizumabem vedl k definování nemocných s vysokým
rizikem pro tuto léčbu. Jako rizikoví pacienti pro léčbu beva-
cizumabem byli označeni nemocní s epidermoidním NSCLC
a pacienti s poruchou koagulace, u kterých bylo velké riziko
krvácení z dýchacích cest.
Klinická studie III. fáze E4599, do které bylo zařazeno 878
nemocných s NSCLC klinického stadia IIIB a IV, potvrdila, že
přidání bevacizumabu ke konvenční chemoterapii prodlužuje
medián přežití. Ve skupině nemocných léčených kombinací
paklitaxel + karbolatina byl 10,2 měsíce a ve skupině léče-
ných kombinací paklitaxel + karboplatina + bevacizumab
12,5 měsíce.
Další studie III. fáze, AVAiL (Avastin in Lung) potvrdila, že
přežití bez známek progrese bylo u léčených bevacizumabem
v porovnání s placebem signifikantně delší – střední délka PFS
6,7 vs. 6,1 měsíce.
Na základě výsledků výše uvedených studií byl bevaci-
zumab 24. srpna 2007 v Evropské unii registrován pro léčbu
NSCLC. Bevacizumab přidaný k chemoterapeutickému re-
žimu s platinou je indikován k léčbě první linie nemocných
s neresekabilním místně pokročilým a/nebo metastatickým
nemalobuněčným plicním karcinomem jiného histologického
typu než predominantně z dlaždicových buněk. Pokud bylo při
léčbě kombinací chemoterapie s bevacizumabem dosaženo
kontroly onemocnění, podává se bevacizumab do progrese
i po ukončení systémové chemoterapie. Jedná se o pokračovací
udržovací léčbu. V České republice je podání bevacizumabu
možné při dodržení výše uvedených indikací od 1. 3. 2010 a je
vázáno na pneumoonkologická centra. V České republice bylo
bevacizumabem k 31. 3. 2014 léčeno 134 nemocných. Medián
času do progrese je zatím 7,1 měsíce a medián přežití je zatím
16,5 měsíce, což je lepší výsledek než v registračních studiích.
Také snášenlivost léčby je velmi dobrá. Bez nežádoucích účinků
stupně III a výše bylo 93,3% léčených nemocných.
Účinnost biologicky cílené léčby u podtypů EGFR
senzitivních mutací
Pešek M.
Klinika pneumologie a ftizeologie FN Plzeň
Mutace genu pro receptor EGF jsou známy jako prediktor
účinnosti inhibitorů tyrozinkinázy gefitinibu, erlotinibu a afati-
nibu. Výsledky klinických studií zpravidla hodnotí efekt léčby
TKI ve vztahu k nejčastějšímmutacím genu EGFR, tedy deleč-
ním mutacím na exonu 19 a bodovým mutacím přítomným
na exonu 21. Tyto mutace představují 85–90% všech zatím
známých mutací genu EGFR a obvykle jsou zmiňovány jako
