86
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
PNEUMOONKOLOGIE II
Sobota 20. 9. 2014 / 13.15–14.00 / Sál Pegasus
Dlouhodobá léčba bronchogenního karcinomu
crizotinibem u pacientky s pozitivní ALK
translokací – kazuistika
Grygárková I.
1
, Kolek V.
1
, Drábek J.
2
, Trojanec R.
2
1
Klinika plicních nemocí a TBC, FN a LF UP Olomouc
2
Ústav molekulární a translační medicíny
FN a LF UP Olomouc
Bronchogenní karcinom je celosvětově nejčastěji se vy-
skytujícímmaligním onemocněním, v roce 2008 představoval
13% všech zhoubných nádorů. Česká republika s incidencí
34/100000 obyvatel zaujímá celosvětově 13. místo. U mužů
dochází v poslední době k poklesu incidence, u žen se počet
nově diagnostikovaných onemocnění za posledních 30 let více
než ztrojnásobil. I přes značné pokroky v diagnostice je toto
onemocnění diagnostikováno až v 75% případů v pokročilých
stadiích onemocnění. V současné době je u nemalobuněčného
karcinomu plic snaha o tzv. personalizaci léčby. Je možné vy-
šetřovat řadu molekulárně-genetických markerů, které mohou
určovat prognózu a predikovat účinnost zvoleného léčebného
režimu. Mezi nejvýznamnější markery patří mutace genu EGFR,
K ras, C-MET a ALK translokace. ALK translokace se vyskytuje
asi u 2-7% NSCLC, častěji se vyskytuje u nekuřáků, mladších
jedinců, adenokarcinomů a Asiatů. Pro diagnostiku ALK translo-
kace je doporučeno vyšetření pomocí fluorescenční in situ
hybridizace (FISH). Translokace ALK je prediktivním faktorem
léčby crizotinibem.
Uvádíme případ 64leté ženy, bývalé kuřačky (33 let, 10
cigaret/den), u které byl v březnu 2006 diagnostikován bron-
chogenní karcinom vpravo, histologicky adenokarcinom. Na
PET/CT s akumulací FDG v oblasti tumoru a jedné bronchopul-
monální uzliny, proto byla indikována k radikální resekci. Dne
28. 4. 2006 byla provedena pravostranná střední lobektomie
a lymfadenektomie, histologicky byl potvrzen středně dife-
rencovaný adenokarcinom s generalizací do pravostranných
bronchopulmonálních a dolních paratracheálních uzlin, tedy
st. IIIA (pT1N2M0). Následně byly pacientce podány 3 cykly
adjuvantní chemoterapie ve složení cisplatina s vinorelbinem
a dále byla dispenzarizována v pneumoonkologické ambu-
lanci naší kliniky. V říjnu 2010 byl u pacientky diagnostikován
duplicitní invazivně rostoucí papilokarcinom pravého prsu, byla
léčena na Onkologické klinice chemoterapií, a to kombinací
cyklofosfamid s doxorubicinem a následně kombinací pakli-
taxel s karboplatinou. V březnu 2012 bylo v rámci zvažování
operace prsu provedeno PET/CT s nálezem akumulace FDG
v ložiscích na pleuře vpravo a v 7. žebru dorzálně vpravo his-
tologicky z torakoskopie byla potvrzena generalizace plicního
adenokarcinomu. U pacientky byla prokázána přestavba genu
ALK. Po domluvě s onkology byl v červnu 2011 radikálně odope-
rován karcinommammy l.dx., v červnu 2011 pak byla zahájena
chemoterapie pemetrexedem v dávce 500 mg/m
2
. Po 6 cyk-
lech kontrolní PET/CT vyšetření prokázalo progresi metastáz.
V tuto dobu bylo možné zařadit pacienty s ALK translokací do
specifického léčebného programu s crizotinibem. Pacientka
zahájila léčbu 9. 1. 2012 dávkou crizotinibu 250 mg 2x denně
perorálně. Po zahájení terapie se objevily průjmy až desetkrát
denně, které po týdnu spontánně ustoupily. V dubnu 2012 bylo
provedeno kontrolní PET/CT, kdy pleura bez známek zesílení,
v pravé plíci jen pooperační změny, vymizela ložiska v žebrech.
Pacientka nadále pokračuje v léčbě po dobu 34 měsíců bez
progrese na skiagramu hrudníku, léčbu toleruje, nežádoucí
účinky se již nevyskytly.
České zkušenosti s ALK inhibitorem –
crizotinibem v léčbě nemalobuněčného
karcinomu plic
Kolek V.
1
, Pešek M.
2
, Skřičková J.
3
, Grygárková I.
1
,
Roubec J.
4
, Zemanová M.
5
, Koubková L.
6
,
Čoupková H.
7
1
Klinika plicních nemocí a tbc, FN a LF UP Olomouc
2
Klinika plicních nemocí FN Plzeň
3
Klinika nemocí plicních a tbc, FN Brno
4
Plicní klinika FN Ostrava
5
Onkologická klinika I. VFN Praha
6
Plicní klinika FN Praha v Motole
7
Masarykův onkologický ústav, Brno
úvod:
Crizotinib – přípravek XALKORI je selektivní nízko-
molekulární inhibitor receptorové tyrozinkinázy ALK (kináza
anaplastického lymfomu) a jejích onkogenních variant (ALK
fúze a vybrané ALK mutace), které se vyskytují asi u 2% až
7% NSCLC. ALK translokace je prakticky exkluzivní ve vztahu
k EGFR a KRAS mutacím. ALK translokace (zlom) působí per-
manentní proliferaci buněk a inhibici apoptózy. Nejčastější
partner fúze s
ALK
je
EML4
(echinoderm microtubule associ-
ated protein like 4 gene), aktivací dochází k expresi fuzního
proteinu. Fuzní partneři ALK mohou být i jiné geny, jako např.
TRK, TRP, KLC1, TFG, KIF5B
nebo
HIP 1
, které tvoří další specifické
fuzní proteiny. Podstatou inhibice ALK je „uspání fuzního pro-
teinu“, kdy dojde k zablokování podstatných buněčných dějů,
kritických pro růst a přežití nádorových buněk. Nádorová buň-
ka tak v podstatě nemění své biologické vlastnosti. Působení
crizotinibu je širší. Inhibuje nejen proliferaci nádorových bu-
něk s
ALK
fúzí nebo amplifikací na
ALK
lokusu, ale inhibuje
také proliferaci na
c-MET
lokusu a nádory s
ROS-1
mutaci. Od
1. března 2014 crizotinib získal úhradu se specifikací pacientů
s NSCLC (stadium IIIB a IV) věkem nad 18 let, u kterých byl
příslušným testem prokázán protein kinázy anaplastického
lymfomu. Podává se do progrese dle RECIST kritérií u pacientů
s PS 0-2 dle ECOG. Podávání je perorální – 250 mg dvakrát
denně kontinuálně v monoterapii ve 28denních cyklech.
Dávku lze snížit na dvakrát 200 mg nebo jedenkrát 250 mg.
Léčba má pokračovat až do progrese onemocnění nebo
dokud se nevyskytne netolerovatelná toxicita. Cílem práce
je seznámit s prvními výsledky léčby tímto lékem v České re-
publice. Laboratorní diagnostika přítomnosti ALK translokace
probíhá dle dohodnutého konsenzu patologů a pneumo-
onkologů metodami fluorescenční in situ hybridizace (FISH)
a imunohistochemie (IHC) v určených laboratořích.
cíl:
Zhodnotit výsledky léčby crizotinibem v české populaci.
