85
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
PNEUMOONKOLOGIE II
Sobota 20. 9. 2014 / 13.15–14.00 / Sál Pegasus
s rostoucí velikostí pak stoupá výskyt lokálních mechanických
příznaků jako kašel, bolest na hrudi, paréza nervus recurrens
nebo syndrom horní duté žíly. Klinicky je významný poměr-
ně častým výskytem pestrých paraneoplastických příznaků,
z nichž nejznámější je myastenia gratis. Snažili jsme se zjistit
četnosti výskytu paraneoplastických projevů u námi dispen-
zarizovaných pacientů s thymomem a korelovat je s histolo-
gickým subtypem thymomu, stagingem a jejich významem
pro prognózu nemocného
materiál a metody:
Analyzovali jsme soubor pacientů,
u kterých byl na Plicní klinice Fakultní nemocnice v letech
2008–2014 diagnostikován histologicky thymom nebo thy-
mický karcinom. V našem souboru jsme analyzovali 18 osob.
Zaměřili jsme se na výskyt paraneoplastických a lokoregio-
nálních příznaků, staging, subtyp thymomu a vliv paraneo-
plastických projevů na vývoj a léčbu pacienta. Informace byly
zjišťovány z dokumentace, osobně při kontrole pacientů a též
doplňkově z onkologického registru.
výsledky:
Analyzovali jsme 18 osob, z toho 16x thymom, 2x
thymický karcinom, průměrný věk pacientů dosahoval 65 let,
muži a ženy zastoupeni rovnoměrně. V 61% šlo o lokalizované
onemocnění (st. I a II). V 39% o lokálně pokročilé či genera-
lizované formy. Paraneoplastické projevy jsme zjistili u 55%
nemocných, myastenie byla zachycena v 16% případů (n=3).
Dále byla zachycena aplastická anémie, systémová onemocnění
pojiva, hyperkalcemie a sporná koincidence se sarkoidózou
a tyreoiditidou. Nejzávažnějším projevem byla agranulocytóza
s fatální aspergilovou invazivní pneumonií.
závěr:
Paraneoplastické příznaky jsou často prvním proje-
vem thymomu. Včasná diagnostika a ovlivnění těchto příznaků
má význam jak pro celkovou prognózu nemocných, tak i pro
kvalitu jejich života.
PNEUMOONKOLOGIE II
Sobota 20. 9. 2014 / 13.15–14.00 / Sál Pegasus
Léčba pokročilého nemalobuněčného karcinomu
plic (NSCLC) v České republice (ČR) v roce 2014 –
minulost, aktuální stav a výhled do budoucna
Skřičková J.
Klinika nemocí plicních a tuberkulózy Lékařské fakulty
Masarykovy univerzity, Brno
V České republice bylo dle dat NOR v letech 2004–2008
diagnostikováno 4 686 karcinomů plic a z toho se v 65,9%
jednalo o NSCLC. U mužů bylo v datech NOR celkově zjištěno
39% spinocelulárních karcinomů, u žen pak 23%, adenokarci-
nomů 16% u mužů a 25% u žen, což je nižší než publikované
údaje ze západních zemí (24% a 46%).
Před rokem 1980 byl pokročilý NSCLC považován za nádor,
který chemoterapii odolává. V letech 1980–1990 se do léčby
zavedly platinové deriváty a procento léčebných odpovědí
vzrostlo. V devadesátých letech 20. století byla do léčby zařaze-
na tzv. cytostatika III. generace (paklitaxel, docetaxel, vinorelbin,
gemcitabin). Od roku 2010 je v první linii léčby adenokarcinomu
a velkobuněčného NSCLC indikován
pemetrexed
v kombinaci
s cisplatinou. Radioterapie s léčebným záměrem je indikována
u nemocných, kteří nejsou schopni operace a nemají prokázány
vzdálené metastázy, a kombinovaná léčba chemoterapií a ra-
dioterapií patří v současné době do standardních léčebných
postupů.
Pokrok v léčbě NSCLC přinesly preparáry biologické léčby.
Nejprve inhibitory tyrozinkinázy receptoru epidermálního
růstového faktoru (EGFR) –
erlotinib a gefitinib
a monoklo-
nální protilátka proti EGFR – cetuximab. V roce 2005 byla v ČR
stanovena úhrada pro erlotinib. Je indikován po selhání první
a nebo druhé chemoterapie. V ČR je pro léčbu 1. linie NSCLC
u nemocných s průkazem aktivačních mutací genu EGFR od
února 2011 indikován gefitinib a výsledky této léčby v ČR jsou
zcela srovnatelné s výsledky studií (budeme prezentovat).
V roce 2012, 2013 a 2014 byly publikovány výsledky léčby
afa-
tinibem
, který významně prodlužuje dobu do progrese v po-
rovnání s nejlepší standardní chemoterapií. Mechanizmus jeho
účinku spočívá v ireverzibilní blokádě rodiny receptorů ErbB.
Dalším biologickým preparátem je protilátka, která blokuje
receptor vaskulárního endoteliálního růstového faktoru –
be-
vacizumab
. V ČR je indikován společně s chemoterapií na
bázi platiny v 1. linii léčby nemocných s adenokarcinomem,
u kterých není nádor lokalizován centrálně.
Dalším z preparátů biologické léčby je
crizotinib
– se-
lektivní inhibitor ALK (anaplastické lymfom kinázy) a jejích
onkogenních variant (ALK fúze a vybrané ALK mutace), který
prokázal klinickou aktivitu u pacientů s NSCLC EML4-ALK pozi-
tivních. V České republice má stanovenou úhradu od 1. 3. 2014
pro léčbu u nemocných s pokročilým NSCLC a s přítomností
mutace ALK po selhání předchozí léčby.
Velmi nadějným preparátem v biologické léčbě je
ninteda-
nib
. Jedná se o inhibitor, který blokuje 3 receptory pro růstový
faktor: receptory pro vaskulární endoteliální faktor (VEGFR
1–3), receptory pro růstový faktor odvozený od trombocytů
(PDGFR-alfa a beta) a receptory pro fibroblastový růstový faktor
(FGFR-1-3).
necitumumab
je další nová molekula. Jedná se o plně
humánní monoklonální protilátku s vysokou vazebnou afini-
tou k extracelulární vazebné doméně receptoru typu 1 pro
epidermální růstový faktor (EGFR1).
Dalším nadějným preparátem je
ramucirumab
. Jedná se
o plně humánní monoklonální protilátku. Blokuje přímo extra-
celulární vazebnou doménu receptoru (VEGFR2).
