95
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
PLICNÍ REHABILITACE
Sobota 20. 9. 2014 / 10.00–11.00 / Sál Centaurus
mocní s těžší limitací plicních funkcí (GOLD 3–4). Základními
metodami pro indikaci a vytvoření individuálního rehabi-
litačního plánu jsou spirometrie (metodou křivky průtok/
objem) a vyšetření kyslíkové saturace (SpO
2
) pomocí pulzní
oxymetrie. Spirometrie je základní a nejdostupnější metodou
k detekci abnormalit mechaniky dýchání. Spirometricky měře-
né parametry určují prognózu většiny plicních chorob a jsou
citlivou metodou k rozpoznání akutního zhoršení většiny
respiračních chorob (pro ambulantní rehabilitační programy
nejsou indikováni nestabilní nemocní s akutní exacerbací
základního plicního onemocnění). Spirometrie je používá-
na k monitorování všech plicních onemocnění indikujících
pacienty k rehabilitační péči. Dalšími užitečnými funkčními
testy nabízejícími upřesnění pohledu na konkrétního nemoc-
ného reprezentuje analýza arteriálních (ev. arterializovaných)
krevních plynů, měření síly respiračních svalů a rovněž bo-
dypletysmografie a vyšetření parametrů plicní difuze (TLCO
a KCO). Podrobnější rozpis doporučených funkčních testů
nabízí Doporučení pro frekvenci provádění základních vy-
šetření plicních funkcí a Doporučený postup pro interpretaci
základních plicních funkcí.
zátěžové testy:
Pro každého nemocného indikované-
ho pro ambulantní rehabilitační program je nutné provést
šestiminutový test chůzí (6MWT) měřící submaximální zátěž
(sledované parametry: 6MWD a stupeň kyslíkové desaturace
přítomné během zátěže). Zlatým standardem pro získání kom-
plexní informace o kardiorespiračních funkcích a/nebo o úrovni
dekondice je spiroergometrie (CPET). CPET monitoruje mimo
jiné parametry maximální (vrcholové) zátěže. Nově dostupnou
alternativou zátěžových testů jsou člunkové (kyvadlové) testy
(ISWT a ESWT), jejichž podrobný popis přináší nový samostatný
Doporučený postup (DP ISWT/ESWT).
posouzení přítomnosti srdeční patologie:
Každý pacient
indikovaný ke komplexní rehabilitační péči (obsahující silový a/
nebo vytrvalostní trénink) by měl mít provedeno vstupní klido-
vé EKG. Vhodným doplňkem je i sonografické vyšetření srdce
posuzující přítomnost systolické a/nebo diastolické dysfunkce,
přítomnost chlopenních vad případně ukazuje na možnou
existenci plicní hypertenze. Všechny tyto patologické stavy
mohou být spojeny se zhoršením kardiorespiračních projevů
(dušnosti, kašle, hrudního dyskomfortu) během zátěže a mohou
tak negativně interferovat s rehabilitační péčí.
relativní kontraindikace plicní rehabilitace z pohle-
du lékaře:
Absolutní kontraindikace jsou vzácné. Do dlou-
hodobého rehabilitačního programu však není zcela vhod-
né zařazovat nemocné s projevy neléčené anginy pectoris,
s neléčenými symptomatickými poruchami srdečního rytmu,
s neléčenou kardiální dysfunkcí či neléčenou těžkou plicní hy-
pertenzí. Kromě toho nejsou k rehabilitaci nejvhodnější pacienti
s neléčenou ischemickou chorobou dolních končetin, pacienti
s těžkým neléčeným postižením funkce kloubů (artrózy, artriti-
dy, kolagenózy), obtížné je aplikovat rehabilitační postupy na
neurologické a psychiatrické pacienty bez dostatečné adhe-
rence k léčebným doporučením a edukaci. Na druhou stranu
lékařské vstupní vyšetření je schopno identifikovat individuální
limity a nastavit i personalizovanou léčbu pro osoby s těmito
komorbiditami a právě polymorbidní lidé mohou mít z této
péče („šité na míru“) benefit.
Plicní rehabilitace – vstupní a kontrolní vyšetření
z pohledu fyzioterapeuta
Neumannová K.
1
, Zatloukal J.
2
, Koblížek V.
3
1
Katedra přírodních věd v kinantropologii a katedra
fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury, Univerzita
Palackého, Olomouc
2
University Hospitals of Leicester NHS Trust, Department
of Pulmonary Rehabilitation, Glenfield Hospital,
Leicester, United Kingdom
3
Plicní klinika Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
a Fakultní nemocnice Hradec Králové
Plicní rehabilitaci je důležité zahájit odebráním anamnézy
a vstupním kineziologickým vyšetřením. Anamnéza je zamě-
řena na hlavní symptomy, pacienta, jejich výskyt, případné
spouštěče, četnost výskytu, účinnost farmakoterapie. Během
anamnézy je sledována souvislost s běžnými denními aktivi-
tami a mírou jejich omezení vlivem daných symptomů. Pokud
nebylo u pacienta provedeno kardiopulmonální zátěžové vy-
šetření, tak je vhodné pro preskripci pohybové léčby vyšetřit
terénní chodecké testy.
Kineziologické vyšetření je cílené na celkovou aspekci držení
těla a dále na vyšetření pohybové složky dýchání – dechový
vzor, rozvíjení hrudníku, zapojení dýchacích svalů, vyšetření
měkkých tkání hrudníku a zhodnocení přítomnosti/nepřítom-
nosti svalových dysbalancí, které by mohly limitovat dostatečné
rozvíjení hrudníku (1).
Výsledky vstupního kineziologického vyšetření slouží pro
definování adekvátních cílů a pro indikaci jednotlivých technik
dechové rehabilitace, které budou součástí individuální nebo
skupinové terapie.
Kontrolní a výstupní kineziologické vyšetření je nedílnou
součástí monitorování efektu léčby a zhodnocení aktuálního
nálezu, slouží k upravení rehabilitačního plánu tak, aby léčba
byla vždy cílena na pacientovy aktuální obtíže. V rámci vstup-
ního i kontrolních vyšetření můžeme využít pro zhodnocení
funkčního stavu pacienta také dotazníky specifické pro dané
onemocnění (např. COPD assessment test – CAT test, Test
kontroly astmatu, Sarcoidosis health questionnaire), dotazníky
zaznamenávající tíži určitého symptomu (např. modifikovaná
škála dušnosti, Multidimensional Assessment of Fatigue Scale –
MAF) a dotazníky posuzující kvalitu života ve vztahu ke zdraví
(např. Dotazník Nemocnice Sv. Jiří) (2, 3, 4).
Literatura
1.
Neumannová, K., Kolek V., Zatloukal, J., Klimešová I. (2012). Asthma bronchiale a chro-
nická obstrukční plicní nemoc – možnosti komplexní léčby z pohledu fyzioterapeuta.
Praha: Mladá Fronta.
2.
De Vries, J., Drent, M. (2008). Quality of life and health status in sarcoidosis: a review
of the literature. Clin Chest Med, 29, 525–532.
3.
Jones, P. et al. (1992). A self-complete measure for chronic air ow limitation – the St
George‘s Respiratory Questionnaire. Am Rev Respir Dis, 145, 1321–1327.
4.
Jones, P. W., et al. (2009). Development and rst validation of the COPD Assessment
Test. Eur Respir J, 34, 648–654.
