100
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
NEMOCI JÍCNU
Sobota 20. 9. 2014 / 13.15–14.00 / Sál Centaurus
Funkční vyšetření u obstrukce ve velkých
dýchacích cestách
Voláková E., Kolek V., Lepařová L.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc
úvod:
Fixovaná obstrukce velkých dýchacích cest může
mít řadu příčin. Velkou skupinu tvoří stenózy nádorové, z ne-
nádorových příčin se může jednat o důsledek dlouhodobé
intubace, tracheostomie, traumatu, vzácněji může být trvalé
zúžení etiologie zánětlivé, např. u tuberkulózy, granulomatóz-
ních zánětu či těžkých zánětů bakteriálních.
cíl:
Cílem následující práce je posoudit význam funkční-
ho vyšetření při diagnostice obstrukcí ve velkých dýchacích
cestách.
metodika:
Ze souboru pacientů odeslaných na naše pra-
coviště k intervenčnímu výkonu pro známou stenózu prů-
dušnice bylo vybráno prozatím 26 pacientů, u kterých bylo
provedeno spirometrické vyšetření před a po výkonu s cílem
zhodnotit ventilační parametry a tvar křivky. Tyto byly dále
korelovány s parametry stenózy měřenými při bronchoskopii
či virtuální CT bronchoskopii. V souboru převládly stenózy
postintubační či posttracheostomické (68%), menším dílem
byly zastoupeny stenózy maligní, při Wegenerově granu-
lomatóze, zevním útlakem u strumy, v několika případech
etiologie nebyla prokázána.
výsledky:
U 15 případů (54%) byla fixní obstrukce průduš-
nice patrná na tvaru křivky F–V, u všech pacientů se jednalo
o těžší stenózu s průsvitem průdušnice na 2–10 mm. Oproti
očekávání nebylo oploštění obou ramen křivky F-V přítomno
ve třech případech stenóz (12%), jejichž průsvit byl pod hranicí
8 mm. V našem souboru dominovaly stenózy v subglotické
(38%) a střední části trachey (35%), intratorakální obstrukce
představovaly 27% stenóz. Očekávaných hodnot MEF50/MIF
50 bylo s ohledem na lokalizaci stenózy dosaženo jen u 19%
vyšetřených pacientů. Zvýšené odpory dýchacích cest byly
naměřeny u 17 z 24 pacientů, tedy u 71% stenóz.
závěr:
Pomocí funkčního vyšetření můžeme pouze vyslovit
podezření na obstrukci velkých dýchacích cest, a to zpravidla
jen u těžších stenóz. K potvrzení této diagnózy je nutné použít
metody zobrazovací či endoskopické.
NEMOCI JÍCNU
Sobota 20. 9. 2014 / 13.15–14.00 / Sál Centaurus
The diagnosis of reflux disease by the rapid
detection of pepsin using a simple lateral flow
device.
Dettmar PW., Woodcock AD., Fisher J., Strugala V.
RD Biomed Limited, Castle Hill Hospital, Cottingham,
Hull, East Yorkshire, UK
objective:
Since the detection of pepsin is now well esta-
blished as a diagnostic technique for reflux there was an ob-
vious gap in the market for a rapid diagnostic test that could
be utilised by the healthcare professional without the need for
sophisticated laboratory equipment or technical skill. The ideal
form of this rapid diagnostic test was a lateral flow test similar
to the multitude used by clinicians at point of care (pregnan-
cy test, glucose levels, urine analysis, etc). In order to ensure
a consistent, unlimited source of highly specific antibodies for
a commercial diagnostic product it was necessary to produce
monoclonal antibodies to human pepsin that can be produced
by cell culture of unique hybridomas.
materials and methods:
Reflux has been documented
by detection of pepsin in tracheal secretions, bronchoalveolar
lavage fluid, laryngeal biopsy tissue, middle ear effusions, saliva/
sputum and in nasal lavage fluid. This clearly demonstrates
that reflux in general, and pepsin specifically, makes it above
the upper esophageal sphincter. It must also be made clear
that pepsin has activity above the often stated pH 4. Indeed
pepsin in the form of gastric juice is only inactivated at pH
6.5 but remains stable and undenatured up to 8.0.
Using custom-designed monoclonal antibodies to human
pepsin a rapid in vitro diagnostic medical device (IVDMD) has
been developed and validated which is in the form of a “point
of care” lateral flow test (Peptest, RD Biomed Limited, Hull, UK,
. This simple, specific and sensitive device
allows the determination of the presence of pepsin within
minutes and, when used as an adjunct to thorough clinical
examination and history, has the potential to improve the
diagnosis in a non-invasive manner.
results:
Peptest has been used for the detection of salivary
pepsin in various patient groups and in well characterised
asymptomatic control subjects. In routine clinical practise
there is a need to distinguish patients with symptoms that
are due to reflux from patients with symptoms suggestive
of reflux but ‘not due’ to reflux. As a diagnostic Peptest has
been widely utilised and shown to have high sensitivity and
specificity in for example:
Gastro esophageal reflux disease (GERD) – 79.4% pepsin
positive n=141
Laryngopharyngeal reflux (LPR) – 89.6% pepsin positive
n=77
Idiopathic pulmonary fibrosis (IPF) – 81% pepsin positive
n=21
Chronic obstructive pulmonary disease (COPD) – 66.7%
pepsin positive n=12
