103
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
DISKUZE U POSTERŮ
Sobota 20. 9. 2014 / 14.00–15.30 / Sál Centaurus
POSTEROVÁ SEKCE
POSTEROVÁ SEKCE
DISKUZE U POSTERŮ
Sobota 20. 9. 2014 / 14.00–15.30 / Sál Centaurus
V přítomnosti autorů proběhne organizovaná diskuze a bu-
dou vyhodnoceny tři nejlepší postery.
Brachyterapie a její místo v léčbě
bronchogenního karcinomu: 20 let zkušeností
Zatloukal J., Kolek V., Václavík A., Jakubec P.,
Losse S., Kultan J.
Klinika plicních nemocí a TBC, FN a LF UP Olomouc
Endobronchiální brachyterapie je jednou z modalit tera-
peutické bronchoskopie. Provádí se zavedením radioaktivního
zdroje endobronchiálně do těsné blízkosti tumoru a následným
ozářením. Její použití může být paliativní i kurativní. Paliativního
účinku brachyterapie lze využít při endobrochiálním ošetření
stenotizujících tumorů v centrálních bronších, po rekanalizaci
tumorózní stenózy či po implantaci stentu, k zamezení ploš-
ného endobronchiálního šíření tumoru a také jako doplněk
zevního ozáření. Kurativního efektu brachyterapie se využívá
při ozáření malých tumorů či karcinomů in situ.
Na Plicní klinice FN Olomouc bylo v letech 1995–2014
provedeno 501 aplikací brachyterapie u celkem 272 pacien-
tů. Obvykle byla aplikována dávka 16 Gy ve dvou aplikacích.
Provedli jsme retrospektivní studii, do níž jsme zařadili všech
272 pacientů, u nichž v průběhu posledních 20 let byla pro-
vedena brachyterapie. V této studii jsou analyzovány indikace
brachyterapie, dále byl hodnocen efekt brachyterapie a kvan-
tifikovány její komplikace. Naše zkušenosti ukazují, že endo-
bronchiální brachyterapie je léčebnou metodou, která dobře
doplňuje ostatní postupy léčby bronchogenního karcinomu.
Minimální reziduální nemoc u pacientů
s karcinomem plic
Duša J.
1
, Anděl J.
1
, Prokopová A.
2
, Srovnal J.
2
,
Chudáček J.
3
, Szkorupa M.
3
, Růžková V.
2
,
Vrbková J.
2
, Hajdúch M.
2
, Klein J.
1
1
Onkologická klinika, LF UP a FN Olomouc
2
Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP a FN
Olomouc
3
I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc
úvod:
Plicní rakovina je nejčastějším typem zhoubného
nádoru v lidské populaci a patří obecně k nádorovým
onemocněním s nejvyšší letalitou. Operace dává reálnou šanci
na vyléčení pouze menší části nemocných, neboť téměř 80%
karcinomů plic je diagnostikováno jako lokálně neresekabilních,
inoperabilních z jiných důvodů či ve stadiu generalizace.
Většina recidiv i po operaci je systémových, i v I. a II. stadiu
je to asi 70%, ve stadiu III. 80 a více procent. Z toho je zřejmé,
že u řady nemocných zařazených do nižších stadií TNM klasi-
fikace musí existovat subklinická, klasickými diagnostickými
metodami neprokazatelná diseminace, která je zodpovědná
za většinu systémových recidiv. Je zřejmé, že uvolnění vitál-
ních nádorových buněk do cirkulace je jednou z nezbytných
podmínek metastatického procesu. V krvi je označujeme jako
cirkulující nádorové buňky (circulating tumour cells), lze je
identifikovat, speciální metodika dovoluje jejich identifikaci
případně i kvantifikaci.
pacienti a metody:
Do studie bylo zařazeno 137 pacien-
tů operovaných s kurativním záměrem pro plicní karcinom.
Metodou real-time RT-PCR byly na míru exprese karcino-
embryonálního antigenu (CEA), receptoru pro epidermální
růstový faktor (EGFR), lung-specific X proteinu (LUNX) a recep-
toru pro hepatocytární růstový faktor (c-met) vyšetřeny vzorky
periferní krve a krve z plicní žíly. Naměřené hodnoty exprese
testovaných markerů byly korelovány s parametry přežití.
výsledky:
137 pacientů s karcinomem plic jsme zahrnuli do
analýzy přežití bez příznaků nemoci (disease-free survival, DFS)
a celkového přežití (overal survival, OS). Recidiva byla zazna-
menána u 34 (24,8%) z nich s DFS mediánem 14,6 měsíce. 32
(23,4%) pacientů zemřelo, OS medián byl 15,2 měsíce. Pacienti
s pozitivitou CEA v periferní krvi vykazovali signifikantně kratší
DFS (p<0,083; HR=1,84 [95% CI: 0,91–3,71]) a kratší OS (p<0,033;
HR=2,19 [95% CI: 1,05–4,58]) než pacienti bez přítomnosti CTCs.
závěr:
Výsledky naší studie dokazují negativní prognostický
význam přítomnosti cirkulujících nádorových buněk exprimu-
jících CEA u pacientů s karcinomem plic. Pomocí kvantitativní
analýzy exprese CEA v periferní krvi jsme identifikovali pacienty
s kratším přežitím bez známek nemoci a kratším celkovým
přežitím. Vzhledem ke snadné opakovatelnosti lze předpoklá-
dat perspektivní využití této metody k monitorování účinku
protinádorové léčby a případnému tailorování terapie.
Práce na tomto projektu byla podpořena grantem
IGA NT14406.
Současné dvě EGFR mutace u adenokarcinomu
plic – kazuistika
SvatoňM.
1
, Pešek M.
1
, Chudáček Z.
2
1
Klinika PNE, FN a LF UK Plzeň
2
Radiodiagnostické oddělení, FN a LF UK Plzeň
úvod:
Plicní karcinom patří celosvětově do předních příček
výskytu malignit. Prognóza jeho pokročilých stadií však stále
není uspokojivá. Posun se v současné době nabízí v oblasti
cílené léčby, která však vyžaduje znát geneticky specifický
podtyp tumoru. První z vyšetřovaných mutací, která našla
