32
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
SARKOIDÓZA
Pátek 19. 9. 2014 / 14.30–15.30 / Sál Pegasus
v pahýlu pravého hlavního bronchu. Vzhledem k nemožnosti
chirurgického ošetření píštěle jsme přistoupili k zavedení tra-
cheobronchiálních stentů, s cílem obturovat defektní místo
a zamezit recidivám infekcí, které významně snižovaly kvalitu
života a ohrožovaly je na životě.
kazuistika 1:
62letá nemocná, v 10/2012 pravostranná pneu-
monektomie pro atypický karcinoid (pT1bN2, pozitivní resekční
linie), absolvovala adjuvantní radioterapii (60 Gy), také podána
adjuvantní chemoterapie. Dva měsíce po ukončení adjuvantní
léčby febrilie, empyém, bronchoskopicky (po aplikaci
metylénové
modři
) verifikována píštěl v pahýlu pravého hlavního bronchu.
Zavedena hrudní drenáž, ATB terapie, 7/2013 operační řešení –
uzavření píštěle interkostomuskulárním lalokem. Od listopadu
2013 do ledna 2014 opakované infekce (
Klebsiella pn., ESBL pozit.,
Streptococcus pn.
), 1/2014 verifikována recidiva píštěle, chirurgicky
neřešitelná, zaveden Dumon Y stent se zatavenou branží (L stent).
Od zavedení stentu bez recidivy infekce (kultivačně i klinicky), při
mukolytické léčbě bez hlenových zátek, bez lokálních komplikací
v okolí stentu, exitus letalis při progresi nemoci.
kazuistika 2:
66letý muž, v 9/2012 pravostranná pneu-
monektomie pro adenokarcinom (pT3N2, pozitivní resekční
linie). Absolvoval adjuvatní radioterapii (50 Gy) a chemoterapii.
V 5/2013 progrese nemoci – měkkotkáňová formace hrudní
stěny v oblasti I. žebra l. dx., s osteolýzou sterna a paratracheální
lymfatická uzlina l. dx. Následovala paliativní radioterapie na
oblast žebra a II. linie chemoterapie. Koncem 12/2013 zhoršení
stavu, subfebrilie, 1/2014 febrilie, kultivačně
Klebsiella pn., ESBL
negat.
, po ATB léčbě zlepšen, 2/2014 progrese onemocnění.
V průběhu 3/2014 zhoršení stavu, klinické podezření na bron-
chopleurální píštěl – potvrzeno bronchoskopicky, chirurgické
řešení neindikováno. Následně endobronchiální intervence – na
oblast píštěle aplikováno tkáňové lepidlo (Tissel frozen) a za-
veden L Dumon stent, pacient klinicky zlepšen, na skiagramu
hrudníku příznivý nález. Za měsíc stav komplikován pneumonií
s bronchorrheou (600 ml/den), opakované potíže s obturací
stentu hlenovými zátkami, stent extrahován 5/2014. Na skiagra-
mu hrudníku přetrvává příznivý nález, pacient dispenzarizován,
podávána III. linie protinádorové léčby.
závěr:
Bronchopleurální píštěle jsou signifikantně spojené
se zvýšenou morbiditou a mortalitou. Jejich diagnostika a zvláš-
tě léčba je pro kliniky velkou výzvou. Nejčastěji je preferováno
operační řešení, nicméně při malém rozměru píštěle (< 5 mm)
nebo v případech, kdy stav nedovoluje provedení operace, je
indikována endobronchiální intervence. Zde se uplatňuje něko-
lik metod: zavedení stentů, aplikace tkáňových lepidel, použití
intrabronchiálních chlopní nebo Amplatzova okluderu, dále
jsou ve světové literatuře uváděny možnosti řešení píštěle po-
mocí injekcí sklerotizujících látek do submukózy okrajů píštěle
(absolutní alkohol, polidokanol) a popsána byla i léčba pomocí
NdYAG laseru. Nezbytným předpokladem úspěšné léčby je
ještě před samotnou intervencí důsledná kontrola infekce (ATB
léčba, drenáž hemithoraxu). Úspěšnost jednotlivých metod
je autory uváděna od 30 do 80%, nicméně chybí rozsáhlejší
soubory pacientů a jednotlivé modality bývají předmětem
kontroverzí. Výběr metody záleží na znalostech a zkušenostech
jednotlivých pracovišť.
SARKOIDÓZA
Pátek 19. 9. 2014 / 14.30–15.30 / Sál Pegasus
Srovnání epidemiologických trendů u pacientů
se sarkoidózou diagnostikovaných na Klinice
plicních nemocí a tuberkulózy v Olomouci
v letech 2003–2013
Kolek V., Lošťáková V., Hutyrová B., Žurková M.,
Gažovičová K.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy, FN Olomouc
úvod:
Sarkoidóza je definována jako systémové granu-
lomatózní onemocnění nejasné etiologie projevující se bi-
laterální hilovou lymfadenopatií, plicními infiltráty, kožními
lézemi, očním postižením, ale i jinýmmimoplicním postižením.
Epidemiologické studie uvádí častější výskyt u žen a u nekuřáků
s maximem ve věkovém rozmezí 30–50 let.
cíle:
Cílem studie bylo retrospektivně posbírat data
a vytvořit soubor nemocných se sarkoidózou diagnostikovanou
v posledních 10 letech, následně zhodnotit vybrané faktory
(věk v době stanovení diagnózy, pohlaví, rtg stadium, kouření
a jiné) a porovnat tyto údaje s epidemiologickými studiemi,
které proběhly na Moravě v letech 1981–2000 (Kolek V. MORSA
2000-Multicentrická moravská studie epidemiologických
trendů sarkoidózy).
metodika:
Celkem bylo hodnoceno 2719 pacientů. Do
vlastní studie byli zařazeni pacienti se sarkoidózou (plicní i mi-
moplicní) diagnostikováni a hospitalizováni na Klinice plic-
ních nemocí a tuberkulózy ve FNOL od 1.1.2003 do 31.12.2013.
Soubor tvoří celkem 231 pacientů. Data byla porovnána se
skupinou pacientů diagnostikovaných na Moravě od roku 1981
až do roku 2000.
výsledky:
Z celkového počtu 231 pacientů je 128 žen a 103
mužů. Průměrný věk v době diagnózy byl 46 let. Procentuální
zastoupení jednotlivých rtg stadií bylo následovné: stadium
0 u 6,5% pacientů, stadium 1 u 36,8%, stadium 2 46,8%,
ve stadiu 3 bylo 10% ze všech subjektů, stadium 4 nebylo
zachyceno. Záchyt Löfgrenova syndromu byl u 13,4% pacientů,
erythema nodosum u 20,3%. Zhruba polovina (50,6%) měla
kromě diagnostikované sarkoidózy i jiné přidružené nemoci.
závěr:
Epidemiologická data u sarkoidózy jsou dobře zná-
má, ačkoliv je nikdy nelze zhodnotit úplně přesně. Ve srovnání
