47
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
INTENZIVNÍ PNEUMOLOGIE
Pátek 19. 9. 2014 / 12.15–13.00 / Sál Centaurus
Těžké komunitní pneumonie – up to date 2014
Jakubec P.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc
cíl práce:
Definice těžké komunitní pneumonie (severe
community-acquired pneumonia, SCAP) pomocí klinických
kritérií a výčet zásadních informací pro diagnostiku, diferenciální
diagnostiku, monitoraci a léčbu SCAP.
materiál a metody:
Ve zkratce popisujeme definici a vhod-
ná skórovací kritéria k určení tíže komunitní pneumonie. Dále
uvádíme přehled nejčastějších mikrobiálních původců SCAP,
možnosti její diagnostiky a zásady monitorování pacientů
s SCAP. Předkládáme základní zásady antibiotické léčby a volby
vhodného empirického antibiotika SCAP. V přehledu shrnujeme
další používané léčebné postupy. Popisujeme možné příčiny
selhání léčby SCAP včetně jiného nepoznaného základního
onemocnění.
výsledky:
SCAP je častou příčinou kritického stavu nemoc-
ných. Léčba těchto pacientů musí být intenzivní a komplexní.
Základem léčby zůstává včasné zahájení antibiotické léčby.
Výběr empirického antibiotika vychází z doporučení lokálních,
národních a mezinárodních koncensů. Vždy je nutno udělat
maximum pro zjištění původce pneumonie a podle nálezů
upravit léčbu. Neméně důležitá je léčba respiračního selhání
a další intenzivní terapeutické postupy. Velký význammá peč-
livé klinické a laboratorní monitorování. Nezřídka až nelepšení
klinického stavu vede k poznání, že primární diagnóza je jiná
než pneumonie.
závěry:
Diagnostika a léčba SCAP je složitý a ekonomicky
náročný proces. Častým problémem je vznik různých kompli-
kací. Pravidelně také dochází k dekompenzaci přidružených
onemocnění. Přes veškerý medicínský pokrok přetrvává u SCAP
poměrně vysoká mortalita, zvláště u starších a polymorbidních
pacientů.
Nemocní s pneumoniemi
vyvolanými lidskýmmetapneumovirem
na jednotce intenzivní péče
Fila L.
1
, Víchová M.
1
, Kuzma M.
1
, Hubáček P.
2
1
Pneumologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
2
Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol, Praha
cíl práce:
Analýza klinického obrazu u nemocných hospi-
talizovaných na jednotce intenzivní péče (JIP) pro pneumonii
vyvolanou lidským metapneumovirem (hMPV) v prvním po-
loletí 2014.
materiál a metody:
Zhodnocení klinického obrazu u ka-
zuistik nemocných s prokázaným hMPV v sekretu horních
cest dýchacích (detekce metodou PCR) včetně laboratorních,
funkčních a rentgenových nálezů.
výsledky:
V uvedeném období byli pro bilaterální pneu-
monii se záchytem hMPV hospitalizováni tři muži (51, 63 a 74
let), doba hospitalizace na JIP činila 8, 10 a 13 dnů. Ve dvou pří-
padech byla nutná neinvazivní ventilační podpora (3 a 5 dnů).
Všichni nemocní měli empiricky nasazenou antibiotickou léčbu,
ve dvou případech byly podávány systémové kortikosteroidy,
v jednom rovněž virostatikum (ribavirin). Dva nemocní měli
leukopenii a trombocytopenii, u jednoho z nich byl dle dohody
s hematologem podáván filgrastim. Z interních komorbidit byly
u jednoho nemocného přítomny ischemická choroba srdeční
(ICHS) s chronickou fibrilací síní a kardiální dekompenzací,
u dalšího ICHS a diabetes mellitus.
závěry:
Autoři upozorňují na „nové“ agens u virových pneu-
monií s relativně těžkým klinickým stavem a s možností PCR
detekce a cílené virostatické léčby.
Tato práce byla podpořena grantovým projektem
MZ ČR – RVO FN Motol 00064203.
Neočekávané případy pneumocystové infekce na
jednotkách intenzivní péče FN Plzeň
Havel D.
1
, Janouškovcová H.
2
, Sedláček D.
3
,
Krákorová G.
1
, Zeman J.
1
1
Klinika pneumologie a ftizeologie FN Plzeň
2
Ústav mikrobiologie FN Plzeň
3
Infekční klinika FN Plzeň
úvod:
Na možnost pneumocystové pneumonie obvykle
pomýšlíme u imunokompromitovaných nemocných. Problém
může nastat, považujeme-li nemocného za imunokompe-
tentního. Pak mohou obtíže, pro které je pacient vyšetřován,
svádět ke stanovení jiné diagnózy. Rovněž plicní komorbidity
mohou typický nález intersticiální pneumocystové pneumonie
do určité míry maskovat.
metodika:
Retrospektivní studie. Soubor pacientů s pozi-
tivitou PCR pneumocystis v letech 2010–2014. Zjišťovali jsme
základní příčinu, která k rozvoji infekce vedla, způsob diagnos-
tiky, průběh a výsledek terapie. Zabývali jsme se přítomností
komorbidit, alterujících klinický či radiologický nález. Součástí
sdělení je rozbor zajímavých případů.
výsledky:
V letech 2010–2014 bylo ve FN Plzeň identi-
fikováno 40 případů pozitivity PCR pneumocyst. Z dalšího
hodnocení jsme vyřadili 2 nemocné (chybění dalších údajů).
Z hodnocených 38 nemocných byl ve 26 případech předem
známý faktor kompromitující imunitu. Nejčastěji se jednalo
o hematologické malignity na onkologické léčbě (15 ne-
mocných, z toho 5 pacientů bylo po transplantaci kostní
dřeně). Další příčiny: imunosupresivní léčba autoimunitní-
ho onemocnění (3 pacienti), známá HIV infekce (3 pacienti),
léčba intersticiálního plicního procesu (3 pacienti), léčba po
transplantaci ledviny (2 pacienti).
Dvanáct nemocných bylo při přijetí bez známé poruchy
imunity, u převážné většiny (10 nemocných) byla nutná in-
tenzivní péče (v 8 případech potřeba umělé plicní ventilace,
z toho 1 pacient následně úspěšně léčen pomocí extrakorpo-
rální membránové oxygenace). Nečastější základní diagnózou
u zdánlivě imunokompetentních nemocných byl rozvinutý
AIDS (4 případy). Etiologie ostatních případů, vedoucí k defektu
buněčné či humorální imunity, byla velmi různorodá, např. paci-
ent po operaci glioblastomu na nízké dávce kortikoidů s těžkou
