52
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
HRUDNÍ CHIRURGIE III
Pátek 19. 9. 2014 / 14.30–15.30 / Sál Centaurus
a intenzivní pooperační péči a intenzivnější antibiotické, anti-
mykotické a antivirové profylaxi. Navzdory těmto významným
pokrokům se zatím nepodařilo uspokojivě zlepšit dlouhodobé
přežívání příjemců po transplantaci plic, kteří umírají v důsledku
velmi obtížně léčebně ovlivnitelné obliterující bronchiolitidy,
morfologického projevu chronického odhojení štěpu, dále
v důsledku infekcí, malignit a posttransplantačních lymfopro-
liferativních onemocnění.
Program transplantací plic byl v České republice zahájen
v roce 1997, po dvou letech intenzivních příprav pod vedením
týmu prof. Waltera Klepetka z AKH ve Vídni. První transplantace
plic byla v České republice provedena v prosinci 1997.
Od roku 1997 dosud jsme v našem centru provedli 204
transplantací u 202 příjemců.
Transplantovali jsme 124 mužů a 78 žen, dva příjemci byli
retransplantováni. Nejčastěji byli pacienti transplantováni pro
CHOPN (82 pacientů), plicní fibrózu (73 pacientů), cystickou
fibrózu (28 pacientů), lymfangioleiomyomatózu (8 pacientů),
dále pak byly transplantováni 3 pacienti s plicní arteriální hyper-
tenzí, 6 pacientů pro různé vzácnější diagnózy a dva pacienti
byli retransplantováni. Provedli jsme 109 oboustranných a 95
jednostranných transplantací.
Nejčastější příčiny úmrtí byly infekce, primární selhání štěpu,
syndrom obliterující bronchiolitidy a nádory, ať už v souvis-
losti s imunosupresí, či životním stylem před transplantací.
Krátkodobé i dlouhodobé přežívání se v průběhu doby výrazně
zlepšovalo a v současnosti je plně srovnatelné s mezinárodním
registrem pro transplantace srdce a plic (ISHLT).
V průběhu času se nám podařilo do našeho programu za-
hrnout řadu inovací, které přispěly k lepší organizaci práce (dva
pneumologové, imunolog, nefrolog, diabetolog a gastroente-
rolog se stali integrální součástí týmu), ke zlepšení péče o štěp
při odběru (retrográdní perfuze), k nižšímu výskytu komplikací
či jejich řešení (nové antiinfekční preparáty, lepší monitorace
sledovaných imunosupresiv, užití ECMO, užití biodegradabil-
ních stentů), lepšímu přežívání (nová imunosupresiva, změny
imunosupresivního protokolu) a nižší mortalitě na čekací listině
(rozvolnění indikačních kritérií pro dárce plic, zavádění ex-vivo
rekondice a perfuze plic).
Transplantace plic je v současnosti plně etablovanou me-
todou léčby pacientů v terminální fázi plicního onemocnění
a u pečlivě vybraných kandidátů přináší velmi dobré výsledky.
Největší limitací lepšího dlouhodobého přežití pacientů po
transplantaci plic stále zůstává vysoká incidence obliterující
bronchiolitidy, která postihuje po 5letech od transplantace
více než 50% příjemců a jejíž léčba je není přesně definovaná
z důvodu multifaktoriálních příčin jejího vzniku.
Mediastinální bronchogenní cysta
Čapov I.
1
, Benej M.
1
, Veselý K.
2
1
I. chirurgická klinika LF MU a FN USA v Brně
2
I. patologicko–anatomický ústav LF MU a FN USA v Brně
Přednáška je věnována problematice mediastinálních cyst.
Mediastinální cysty tvoří cca ¼ všech mediastinálních lézí.
Bronchogenní cysty jsou mezi mediastinálními cystami nej-
častější. Tvoří cca jejich třetinu. Dále jsou rozebírány možné
lokalizace, symptomatologie, dělení, diagnostika a léčba. Léčba
by měla být zásadně chirurgická, a to přístupem video-assisted
(VATS).
V závěru rozebírají autoři kazuistiku bronchogenní cysty
se vzácnou lokalizací u 68letého muže léčeného několik let
s tumorem prostaty.
Cysty mediastina, chirurgické řešení
Šafránek J., Špidlen V., Vodička J.
Chirurgická klinika FN Plzeň
úvod:
Mediastinální cysty jsou běžné léze postihující
děti i dospělé. Představují asi 20–30% patologických útvarů
mediastina. Léčba je chirurgická – exstirpace, resp. enukleace
cysty.
cíl studie:
Vyhodnocení vlastního souboru a přehled
zajímavých kazuistik prezentací CT a operačních nálezů.
materiál a metodika:
Retrospektivně hodnotíme soubor
17 pacientů (11 žen a 6 mužů, průměrný věk 50,1 roku) indi-
kovaných k plánované operaci s diagnózou cysty mediastina
v letech 2008–2013.
výsledky:
V histologické diagnóze převažují perikardiální
cysty 9 případů (52,8%), dále 4 (23,6%) tymické cysty, resp.
cystický tymus, 4 cysty bronchogenní. Jedna z bronchogen-
ních cyst se vyskytovala intramurálně ve stěně jícnu (raritní
nález – foto prezentace). Podle lokalizace se cysty nejčastěji
nacházely v předním mediastinu 11 (64,7%), dále v horním
4 (23,6%) a zadním mediastinu 2 (11,7%). Torakotomii jsme
volili pro 3 nemocné, další byl indikován k plicní resekci pro
karcinom z torakotomie a perikardiální cysta byla vedlejší zná-
mou diagnózou, jeden pacient byl operován ze sternotomie.
K videotorakoskopickému (VTS) řešení jsme indikovali 7 pa-
cientů, ve třech případech jsme konvertovali na toraktomii.
Sternotomii jsme provedli ve 3 případech. Cystu jícnu jsme
řešili resekcí jícnu. Po torakotomii byli pacienti propuštěni
v rozpětí 4.–12. (průměr 6,3), po VTS 3.–4. (průměr 3,2), po ster-
notomii 6.–8. den (průměr 7) pooperační den. Po resekci jícnu
byla nemocná propuštěna 10. pooperační den. Průměrná
velikost cysty operované z torakotomie činila 78x52 mm
a velikost operované/dokončené VTS činila 50x29 mm.
závěr:
Indikaci typu operace spíše než dle velikosti cysty
volíme podle její lokalizace. Snahou je indikovat mediastinální
cystu k VTS (kratší doba hospitalizace) a ev. konverzi-torakoto-
mii nepovažujeme za komplikaci. Při retrosternální lokalizaci
volíme sternotomii. K operaci indikujeme i asymptomatické
cysty.
Chirurgická léčba tumorů hrudní stěny
Chudáček J.
1
, Bohanes T.
1
Szkorupa M.
1
, Klein J.
2
,
Zálešák B.
3
, Stehlík D.
3
, Čtvrtlík
4
, Neoral Č.
1
1
Chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
2
Chirurgické oddělení KNTB a.s., Zlín
