53
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
BRONCHOLOGIE NOVÉ METODY
Pátek 19. 9. 2014 / 15.30–16.30 / Sál Centaurus
3
Oddělní Plastické chirurgie FN Olomouc, LF UP
v Olomouci
4
Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
úvod:
Jedinou kurativní metodou v léčbě nádorů hrudní
stěny (primárních či sekundárních) zůstává, přes veškeré nové
poznatky v onkologické léčbě, chirurgická radikální resekce. Dle
lokalizace nádoru se u řady pacientů na léčbě podílí hrudní
a plastický chirurg, popřípadě i neurochirurg. Cílem práce je
zjištění výskytu komplikací po resekcích hrudní stěny pro tumor
(zhodnocení morbidity a mortality). Dále byl analyzován typ
nádoru a metoda využitá k rekonstrukci hrudní stěny.
metodika:
Formou retrospektivní studie byl z dat
Nemocničního informačního systému analyzován soubor
pacientů po resekci hrudní stěny pro primární či sekundární
tumor na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc,
provedené v době od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2012. U každého
pacienta byl zaznamenán věk, operační diagnóza, operační
výkon, histologická povaha nádoru, předoperační a pooperační
onkologická léčba, předoperační komorbidity, pooperační
komplikace, užití umělé plicní ventilace a recidivy.
výsledky:
57 pacientů (39 mužů a 18 žen) ve věku od 16
do 86 let podstoupilo resekci hrudní stěny pro primární tumor
u 51% a sekundární tumor u 49% pacientů. U každého pacienta
byla provedena minimálně resekce jednoho žebra nebo parci-
ální resekce sterna. U 22 pacientů byla použita k rekonstrukci
síťka, u 10 byla síťka překryta svalovým lalokem. U 10 pacientů
(17,5%) se vyskytly pooperační komplikace – nejčastěji infekce
v ráně, pneumotorax a fluidotorax. Plicní ventilace byla nutná
v 11 případech. V perioperačním období byl zaznamenán jeden
exitus na rozvinutý ARDS.
závěr:
Tumory hrudní stěny patří vzhledem k nízkému
výskytu k vzácným diagnózám. Je nutno dodržovat základní
principy jejich léčby, proto operace těchto nádorů by měla být
soustředěna do center, která se touto problematikou dlouho-
době zabývají. Vždy před operací těchto nádorů by měla být
stanovena diagnóza pomocí biopsie a vyloučena generalizace
onemocnění, nejlépe pomocí PET/CT. Závěrem lze konstatovat,
že nejdůležitější je zkušenost a mezioborová spolupráce celého
týmu, který se podílí na léčbě tumorů hrudní stěny, tím pádem
lze docílit nízké mortality a morbidity, což potvrzují výsledky
našeho souboru pacientů.
Výsledky chirurgické terapie plicních karcinoidů
Stolz A., Šimonek J., Schützner J., Pozniak J.,
Pafko P., Lischke R.
3. chirurgická klinika 1. LF UK a FN Motol, Praha
cíl práce:
Cílem studie bylo zhodnotit výsledky operační
terapie pacientů s plicním karcinoidem a identifikovat faktory,
které ovlivňují dlouhodobé přežívání pacientů.
materiál a metody:
Provedli jsme retrospektivní analýzu
naší prospektivní databáze pacientů s plicním tumorem.
V letech 1998 až 2013 jsme celkem operovali 137 pacientů
s plicním karcinoidem.
výsledky:
Celkem jsme operovali 95 (69%) pacientů s ty-
pickým karcinoidem – TC (87 N0, 6 N1, 2 N2) a 42 (31%) s aty-
pickým karcinoidem – AC (26 N0, 8 N1, 8 N2). Pacienti s AC byli
starší než pacienti s TC (57 ± 8,1 vs. 50,5 ± 15,8 roků, p<0,001).
Provedli jsme 6 (4,4%) pneumonektomií, 110 (80,1%) lobek-
tomií a bilobectomií, 15 (11%) bronchoplastických operací,
2 (1,5%) resekce hlavní průdušky a 4 (3%) klínovité resekce.
Celkové 5 a 10leté přežití bylo 89,3% a 81,6%, resp. Celkové 5
a 10leté přežití u různých nádorů bylo následující: TC: 97,2%
a 89,9%; AC: 71,1% a 62,2%, respektive. Statistická analýza
ukázala, že histologie (TC, p<0,001), věk (méně než 45 let,
p=0,004) a stav uzlin (N0, p<0,001) jsou významné prognos-
tické faktory pro lepší prognózu pacientů.
závěr:
Histologický podtyp a postižení uzlin se jeví jako
nejdůležitější faktory ovlivňující prognózu pacientů. Resekční
výkon by měl být vždy doplněn systémovou mediastinální lym-
fadenektomií. U centrálních karcinoidů, je nutné zvážit možnost
provedení bronchoplastických anatomických plicních resekcí.
BRONCHOLOGIE – NOVÉ METODY
Pátek 19. 9. 2014 / 15.30–16.30 / Sál Centaurus
Naše první zkušenosti s biodegradabilním
tracheálním stentem
Stehlík L.
1
, Hytych V.
2
, Vašáková M.
1
1
Pneumologická klinika, 1. LF UK a Thomayerova
nemocnice, Praha
2
Oddělení hrudní chirurgie, Thomayerova nemocnice,
Praha
cíl práce:
Naším cílem je posoudit terapeutickou účin-
nost polydioxanonových biodegradabilních stentů (BDS)
u pacientů se stenózou trachey různé etiologie. Do zahájení
naší studie nebyly dosud u dospělých pacientů se zúžením
trachey použity. Očekáváme potvrzení jejich předpokláda-
ných výhod oproti stentům silikonovým a metalickým: pro
dobrou adaptaci na anatomii dýchacích cest, malou indukci
zánětu a nízkou interferenci s mukociliárním transportem.
Vzhledem k faktu, že studie je pilotní, je potřebné získat zku-
šenosti s vlastní technikou implantace, sledováním pacientů
a řešením případných komplikací a zejména zjistit, která
skupina nemocných bude mít z implantace největší užitek.
