50
18. 20. ZÁŘÍ 2014 / 18
TH
20
TH
SEPTEMBER 2014 / OLOMOUC
NEMOCI S BRONCHIÁLNÍ OBSTRUKCÍ II
Pátek 19. 9. 2014 / 13.00–14.00 / Sál Centaurus
mechanizmus pro vývoj MS/DM2 a CHOPN zahrnuje obezitu,
sníženou fyzickou aktivitu, kouření, systémové kortikosteroidy,
systémový zánět, oxidační stres a hypoxemii. Výsledkem je
zvýšená mortalita, snížená funkce plic, zvýšená četnost i tíže
exacerbací CHOPN a vznik dalších komorbidit.
Mezi společné intervence CHOPN a MS/DM2 patří zvýšená
fyzická aktivita, snížení hmotnosti a dietní intervence, zvýšení
inzulinové senzitivity a snížení inzulinové rezistence (met-
formin, glitazony, akarbóza), snížení kardiovaskulárního rizika
(statiny, fibráty, ACE inhibitory, sartany, betablokátory).
Na diagnóze a léčbě pacientů s CHOPN a MS/MD2 by se
měl podílet pneumolog, diabetolog, internista a praktický lékař.
Současný výskyt několika chorob s plicní
obstrukcí
HobzováM.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP
v Olomouci
úvod:
OLDOSA (obstructive lung disease and obstructive
sleep apnoea) znamená spojení obstrukční spánkové apnoe
(OSA) a plicních chorob s obstrukcí, jako je CHOPN (chronická
obstrukční plicní nemoc) a AB (astma bronchiale). Společnými
rizikovými a nemoc zhoršujícími faktory jsou věk, obezita,
kouření, zánět a gastroezofageální reflux. OSA je nejčastější
poruchou dýchání ve spánku z hlediska morbidity a mor-
tality, je to onemocnění charakterizované zástavami dechu
ve spánku (trvají nejméně 10 sekund a opakují se více než
5krát za hodinu spánku), poklesem okysličení a zhoršením
kvality spánku díky četným mikroprobouzením s následnou
zvýšenou denní spavostí, únavou a usínáním. OSA je prováze-
na systémovým zánětem a endoteliální dysfunkcí, zvýšenou
aterogenezí a je nezávislým rizikovým faktorem pro kardiovas-
kulární onemocnění, je častou příčinou sekundární hyperten-
ze, noční a farmakologické hypertenze. OSA se současně s AB
(chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest s variabilní
bronchiální obstrukcí, která je reverzibilní) nebo CHOPN (dru-
há nejrozšířenější neinfekční choroba se stoupající prevalencí
i mortalitou, charakterizovaná bronchiální obstrukcí, která
není plně reverzibilní) vyskytuje poměrně často. Jsou studie
uvádějící prevalenci astmatu u OSA až 35,1%. Nepoznaná OSA
tak může být příčinou perzistujících symptomů astmatu i při
adekvátní terapii. Některé publikované práce uvádějí výskyt
CHOPN u pacientů s OSA až ve 20%. Tento overlap syndrom
(CHOPN + OSA) zvyšuje celkovou i kardiovaskulární mortalitu
oproti samotné CHOPN. Léčba přetlakovým dýcháním (CPAP –
continuous positive airway pressure) snižuje mortalitu a počet
hospitalizací pro exacerbaci CHOPN.
metoda a výsledky:
Je sledován výskyt AB a CHOPN
u pacientů s OSA na dvou vlastních souborech nemocných.
U pacientů s nově diagnostikovanou OSA (n=300) jsme zjistili
výskyt AB u 8,7% pacientů a CHOPN u 12,3% pacientů. U jiného
souboru pacientů s OSA (n=286) byl prokázán výskyt AB u 7,3%
a CHOPN u 13,3% pacientů. Z toho u léčených přetlakovým dý-
cháním (n=201) s mediánem apnoe hypopnoe indexu 56,0 byl
výskyt AB 8,0% a CHOPN 14,9% versus neléčených přetlakovým
dýcháním (n=85) s mediánem apnoe hypopnoe indexu 20,0,
kdy byl výskyt AB 5,9% a CHOPN 9,4%. Nebyl zjištěn signifi-
kantní rozdíl výskytu AB nebo CHOPN u OSA léčených nebo
neléčených pacientů (p=0,408), nebyla prokázána korelační
závislost tíže OSA a přítomnost AB nebo CHOPN u OSA léče-
ných (p=0,099) i u neléčených (p=0,093).
Dále jsou prezentovány dvě krátké kazuistiky současného
výskytu chorob s plicní obstrukcí.
závěr:
Je prokázán vyšší výskyt OSA u pacientů s AB
a CHOPN oproti zdravé populaci. Při nezlepšení astmatu
a CHOPN adekvátní terapií je proto žádoucí zjišťovat vždy
i klinické příznaky OSA a provést potřebné vyšetření ve spán-
kové laboratoři. Včasná léčba diagnostikované OSA neinvazivní
ventilací přetlakovým dýcháním tak zlepší kvalitu života těchto
pacientů a může zlepšit klinické projevy bronchiální obstrukce.
V případě potřeby se dá efektně kombinovat i s domácí dlou-
hodobou oxygenoterapií.
Komplexní léčba při současném výskytu těchto chorob je
nejefektnější, sníží mortalitu i počet hospitalizací těchto paci-
entů a zlepší kvalitu jejich života.
Podpořeno MZ ČR – RVO (FNOl, 00098892).
Tolerance zátěže u CHOPN a její vztah
k základním fenotypům
Chlumský J.
Pneumologická klinika 1. LF UK a FTNsP, Praha
Tolerance fyzické zátěže u pacientů s chronickou obstrukční
plicní nemocí (CHOPN) je v současné době jedním z nejdů-
ležitějších faktorů, které určují prognózu onemocnění. Může
být testována testy chůzí nebo vyjadřovaná jako vrcholová
spotřeba kyslíku v průběhu spiroergometrie (peakVO
2
) a je
nejčastěji ovlivňována mírou plicní hyperinflace.
Třiapadesát pacientů (16 žen, průměrný věk 57,8 let) s lehkou
až velmi těžkou CHOPN podstoupilo vyšetření všech základ-
ních metod plicních funkcí (křivka F/V, statické plicní objemy
a kapacity, transferfaktor plic pro oxid uhelnatý) a kontinuální
měření průtoku vzduchu a jeho objemu a koncentrací O
2
a CO
2
v průběhu standardní spiroergometrie rampovýmprotokolem.
Současně byl dle anamnestických a klinických dat určen základní
fenotyp onemocnění (emfyzematický a bronchitický) a určena
míra dušnosti podle mMRC (modified Medial Reaserch Council
Scale). Rozsah emfyzematických změn byl hodnocen jako pro-
cento voxelů se hodnotami denzity menší, než -950 HU (% LAA)
a použit k radiologickému odhadu morfologických změn.
Z použitých testů transferfaktor pro oxid uhelnatý (TL
CO
)
a míra plicní hyperinflace měly nejtěsnější vztah k% LAA
(p<0,001). PeakVO
2
(jak v absolutní hodnotě tak v% normy)
vykazovala negativní korelaci s% LAA (p<0,05). Rovněž jsme
prokázali významný vztah mezi % LAA a kyslíkovým pulzem
(O
2
pulse, p<0,05) a dynamikou vzestupu VO
2
(p<0,05), odrá-
žející snížený tepový objem levé komory a pomalejší nárůst
srdečního výdeje.
Na rozdíl od klinických kritérií fenotypů pouze radiologická
korelovala s plicními funkcemi a dovolovala tak určit převažující
